STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Zapomenutá Ambrožovo adventní obchůzka
Adventní období je nejtemnější čas roku, kdy slunce moc nevidíme, proto se říkalo, že je to čas bludiček a skřítků. Dlouhé, prosincové noci měly pro lidi vždycky magický nádech. Proto to bývala doba nadpřirozených bytostí a jevů. I to je důvod, proč se právě v tomto období ustálilo tolik tradic, pověr a zvyků. Svátkem svatého Ambrože v lidové slovesnosti končí svátky svatých slavené mezi lidem. Vztahuje se k němu jediná, velmi podivná tradice, která již upadá v zapomnění.
Zvyky spojené se svátkem sv. Ambrože patří k nejstarším, ale také zanikly jako jedny z prvních. Ambrož v dlouhé bílé košili s bílými rukavicemi, zakrytým obličejem a černým špičatým kloboukem k sobě lákal děti na cukrovinky, a pak je vyplatil březovým koštětem za všechny jejich prohřešky. Byla to připomínka života skutečného svatého Ambrože (340-397), který jako milánský biskup proslul smyslem pro řádný život, kdy se nerozpakoval za nepravosti potrestat samotného panovníka
Význam a zvyky svázané se svatým Ambrožem si již pamatuje málokdo, dnes na tuto osobu vzpomíná prakticky jen církev. Tradice na den svatého Ambrože je jen jedna a vyskytovala se u nás pouze na některých místech, v současnosti se však jedná již o zapomenutý obyčej. Když se schylovalo k večeru a začalo se stmívat, děti se scházely za kostelem a vyhlížely příchod sv. Ambrože. Po jeho příchodu na něj pokřikovaly a provokovaly ho. Ten je následně honil a chtěl vytrestat, přitom postupně upouštěl sladkosti, které představovaly návnadu. Dítě, které je chtělo sebrat, muselo očekávat ránu koštětem nebo být nadmíru obratné. Tento zvyk připomíná trochu metodu cukru a biče. Kostým sv. Ambrože spočíval v bílé košili, černé špičaté čepici se závojem zakrývající obličej, dále v rukou nesl koště polepené papírem a sáček s cukrovinkamI.
Den věnovaný jeho památce připadá na 7. prosinec a jméno Ambrož je řeckého původu odvozeno ze slova ambrosiao, neboli božský či nesmrtelný. Přezdívaný je též jako učitel církve. K jeho znakům patří husí brk, jelikož mnoho psal, a včely, jež jsou s ním spojovány na základě legendy, která hovoří o tom, že když byl sv. Ambrož ještě malý chlapec, obklopil jej včelí roj. Avšak včely, namísto aby jej pobodaly, jej krmily do úst medem. Tato legenda předpovídá jeho budoucí slávu a blízkost k církvi. Patronát drží nad všemi profesemi, které mají co do činění s medem, dále řečníky, literáty, skladateli a města Milán.
Svatý Ambrož se narodil v Trevíru roku 339 do přední římské rodiny. Byla mu tedy předurčena úřednická dráha, které se ujal nadmíru úspěšně a postupem času se vypracoval až na správce provincií Ligurie a Emílie v Horní Itálii. S cílem uklidnit spor mezi ariány a křesťany se zapletl do otázky nástupnictví milánského biskupa. Poté, co ani jedna ze stran nebyla schopna prosadit vlastního kandidáta, dohodli se na kompromisu v podobě sv. Ambrože. Ten zprvu odmítal a tvrdil, že není ani pokřtěn. Následně se dal ale pokřtít a osm dní po přijetí křesťanství byl vysvěcen biskupem. Bojoval proti pohanům, židům a státnímu aparátu. Měl sociální cítění a odsuzoval bohatství. Podporoval mnišskou askezi, psal o morálce a za vzorový příklad uváděl Pannu Marii.
Na Západě zavedl chrámový zpěv, též prosazoval Nikajské vyznání víry, které uznává božský původ Ježíše Krista. Velmi dobře jej vystihuje jeho výrok uvedený na webové stránce Životopisy svatých: „Císař má moc nad hradbami, ale nad svatyněmi právo nemá, to jsou domy Boží! Kdyby žádal, co je moje, dal bych mu vše, ačkoliv co mám patří chudým. Jsem připraven podstoupit žalář i smrt, ale chrám Páně nevydám!“1 Po nástupu Theodosia I. na císařský trůn narostl jeho vliv i nad světskou mocí. Císař jej velmi uznával a často se mu i podvolil. Nejznámější jsou dva případy, kdy císař dal přednost smýšlení sv. Ambrože. Chtěl na církevní náklady znovu vystavět synagogu pro ariány v Mezopotámii, kterou dříve křesťané zničili. Tuto myšlenku mu však sv. Ambrož rozmluvil.
Druhým případem je pokání Theodosia poté, co zmasakroval tisíce lidí v Soluni. Původně necítil žádnou vinu za svůj čin, ale i zde se sv. Ambrož angažoval a samotného císaře přesvědčil, že za tuto událost je nutno se kát. Jedinou jeho dochovanou podobu můžeme nalézt v podobě mozaiky v milánském chrámu sv. Ambrože. Svátek připadá na den 7. prosince, to jest den, kdy byl vysvěcen na biskupa. Svou smrt si předpověděl a zemřel během Velikonoc roku 397. Jeho ostatky se nacházejí v milánské bazilice.
Zdroj: Včelařství, Zvyk popsal prof. K. Rozum v roce 1910 v časopise Český lid
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora