STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Šumavský advent
Advent je doba příchodu. Příchodu někoho nebo něčeho, co nás má spasit. Nemusí jím být nutně Ježíš, jako je tomu v křesťanském pojetí. Můžeme si tuto dobu samy v sobě nastavit jako čas, kdy se obrátíme samy do sebe a bilancujeme nad uplynulým rokem.
První adventní neděle je tím správným časem pro uctění rodiny, národa, země, našich kořenů. Čas na rozjímání o tom, jaký máme vztah k domovu. Na stůl dáváme věnec ozdobený čtyřmi svíčkami a stálo zelenými jehličnany, které symbolizují věčnost, nezničitelnost. První svíce vyjadřuje očekávání a tajuplnost. S touto nadějí ji zapalte. První zapálená svíce se jmenuje Naděje nebo také svíce proroků, zapaluje se na železnou neděli a měla by mít podle římskokatolického zvyku fialovou barvu, která značí pokání.
S příchodem křesťanství na naše území se také objevují první zmínky o významu ohně a plamenu svíčky jako symbolu věčného světla, naděje a Boží lásky. O adventu jako takovém nacházíme zprávy již v 5. století, kdy si lidé začali zapalovat svíčky, aby si přinesli toto Boží světlo také do svých domovů, kde je mělo chránit a přinášet jim světlou budoucnost a naději. V těchto dávných a tak trošku i temných časech měl tento malý plamínek hluboký význam. Přinášel naději uprostřed zimy, která bývala dlouhá, mrazivá, mnohdy tajemná a plná záhadných bytostí.
Toto období s sebou přináší mnoho drobnějších svátků, které se váží ke křestním jménům a jejich nositelům z řad svatých. Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie církev zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se věřící vžívají do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň touhu po jeho druhém příchodu na konci časů, ale rovněž do svého vlastního života.
Tradičně připadal advent na období klidu, po období léta a podzimních sklizní přicházelo klidnější období krátkých dnů a dlouhých nocí. Advent tak odpovídal životnímu stylu zemědělské společnosti, přinášel odpočinek a také domácí práce, jako bylo tkaní, draní peří, šití nebo pletení. Součástí adventu býval například i půst. Mezi klasické liturgické barvy adventu patřila fialová, purpurová, později černá, v některých oblastech se upřednostňovala modrá, jako barva naděje, tuto barvu používala protestanská církev. Při některých příležitostech se používala bílá, později i růžová a zlatá.
Advent se tak slavil zhruba 4 – 6 nedělí, dnes je už tradičně vžito, že slavíme 4 adventní neděle. V minulosti se lidé celé čtyři týdny postili, nesměly se konat svatby a žádné velkolepé oslavy a hodování. Věřící si v tuto dobu připomínají dva příchody Ježíše Krista. První připomínkou je Poslední soud a druhou je narození Ježíše Krista.
Ať jste věřící nebo ne, význam adventu by měl mít vždy duchovní ráz. Někdo si v něm najde chvíle zpomalení a klidu, někdo jej stráví pečením a dalšími přípravami na nejkrásnější svátky v roce a někdo jej bude věnovat rodině. Ten, kdo věří v Boha, bude vzpomínat na nelehkou cestu Ježíše Krista. Měsíc před Vánocemi je vším, jen ne duchovním spojením nás samých.
Pojďme to letos zkusit celé trošku jinak. Uvědomme si, že 20 druhů cukroví a drahá třpytivá dekorace nám kýžený sváteční klid a pohodu nepřinesou. Tu pohodu si nosíme každá sama v sobě. A najdeme ji mnohem snáz, když strávíme večer samy se sebou nebo se svými milovanými, než u rozpálené trouby či běháním po obchoďáku. Zkuste se vrátit ke starým tradicím, které měly a mají stále svůj význam. Ať už strávíte letošní Advent jakkoliv, přejeme vám, aby byl pro vás dobou plnou krásy a návratem k těm správným hodnotám.
Připravuje: MIroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora