STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Svátek všech svatých
První listopadový den je věnován vzpomínce na všechny svaté (Festum omnium sanctorum) všech církví, které si Bůh vyvolil.
O Všech Svatých se cesty jen hemžily “sběrači dušiček”, lidmi, kteří sbírali dušičkové pečivo. Původně v zastoupení zemřelých samých. Jsou to chleby na prst dlouhé: bílé pro domácí, černé pro cizí. Často jich bývalo pečeno a rozdělováno na sta. Svátek je slaven napříč křesťanstvím, církve vzešlé ze západního křesťanství jej slaví 1. listopadu, východní křesťané první neděli po letnicích.
Svátek všech svatých je skutečně připomínkou slavného podzimu církve, je to svátek proti samotě, proti každé osamocenosti, jež tísní srdce člověka. Svatí jsou všichni zesnulí, kteří po průchodu branou smrti dosáhli života věčného. Čili ne jen ti známí světci a světice vyobrazení na ikonách, obrazech a oltářích. Abychom se dopátrali původu těchto svátků právě u nás, musíme si uvědomit, že v České kotlině se potkávají dva základní evropské kulturní okruhy a to primárně okruh barbarský (germánské, keltské a slovanské kmeny) a sekundárně okruh antický (Řím, Řecko, Orient),
Po jejich kořenech se tedy nejprve poohlédneme podle data, kdy je slavíme tj. na přelomu z října a listopadu. Přichází nejtemnější roční čas. Příroda vypadá šedivě, jako by zestárla a ustával v ní život. I lidé cítí víc než jindy, že na světě je také smrt. Někdy je proto zmáhá smutek. Začátkem listopadu slavili pohané na našem území nový rok. Tak významný to byl v pohanské tradici den, že musel být v počátcích evropského křesťanství nahrazen svátkem křesťanským a patronován všemi svatými.
Do pochmurné podzimní atmosféry přichází často ztotožňované svátky Všech svatých (1.11.) a památka zesnulých (lidově nazývaná “Dušičky” – 2.11.). Slavnost “Všech svatých” se mnohokrát nesprávně zaměňuje za vzpomínku na všechny věrné zemřelé (památka zesnulých, “Dušičky”). Svátek vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům dne 13.5.609. Na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století.
V 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1.11. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Dnes vyhovuje i kvůli těsné blízkosti s památkou na zemřelé a s melancholickými podzimními pocity. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století.
V současné řeckokatolické církvi se pamětný den věnovaný svatým připomíná v neděli po Seslání Svatého Ducha (je to pohyblivý svátek, neděle “Všech svatých” připadne většinou na některou červnovou). Jde o společnou slavnost lidí, kteří po smrti vstoupili do nebe, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi žijícími, kteří jsou spojeni s Kristem, jenž svou smrtí a zmrtvýchvstáním zajistil lidem věčný život. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a představivost.
Ne každý, kdo zemřel, je svatý, proto se svátek “Všech svatých” netýká všech zemřelých, jak se často uvádí. Všem, kteří odešli z tohoto světa, je věnovaná vzpomínka 2.11. Pro věřící je však také spojena s modlitbou, buď ve spojení s blízkými zesnulými, nebo pokud ještě nepřišli do nebe, za uvedení duší zesnulých do věčné blaženosti s Ježíšem Kristem. Plnomocné odpustky (odpuštění trestů za hříchy) pro duše, které potřebují očištění, mohou křesťané získat v oktávu svátku “Všech svatých”, tj. v prvních osmi listopadových dnech.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora