dTEST: Poradna aneb Co byste také měli vědět
dTest: Jak reagovat, když vám v současnosti dorazí oznámení o zvýšení ceny za dodávky energií?
Na spotřebitelskou poradnu dTestu se v posledních dnech obracejí desítky spotřebitelů s dotazy k postupu dodavatelů energií, kteří jim sdělují, že jsou nuceni zdražit dodávky elektřiny nebo plynu i u smluv s garantovanou cenou na dobu určitou. Mají na to dodavatelé právo? Co má spotřebitel v takové situaci udělat?
Mnoho dodavatelů energií právě informuje své zákazníky o nutné změně ceníku s odůvodněním, že za současné situace raketového růstu cen už nejsou schopni dodávat energie za původních podmínek, které slíbili při uzavření smlouvy. „Spotřebitelé jsou zmatení. Očekávali, že uzavření smlouvy na dobu určitou s fixovanou cenou je právě před takovými cenovými výkyvy ochrání,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. Podstatou sdělení dodavatele je, že ceny energií se výrazně zvyšují, a spotřebitel tak může volit mezi akceptací zvýšení ceny a možností od dodavatele odejít, což je právo, které mu v takové situaci dává zákon.
Dodavatelé obvykle nemají právo měnit ceny u smluv uzavřených na dobu určitou s pevně garantovanou cenou. „Například společnost Europe Easy Energy oznámila zvýšení ceny od 1. listopadu 2021, přičemž současně poučila spotřebitele o právu od smlouvy odstoupit nejpozději 10. den přede dnem zvýšení ceny. To je zákonem předvídaný postup pro takový případ,“ řekla Eduarda Hekšová. A pokračuje: „Ale klademe si otázku, zda je změna cenového plánu u fixované ceny oprávněná. Přesto, že dodavatel takovou možnost v ceníku i v obchodních podmínkách předvídá, může to být pro spotřebitele překvapivé ustanovení, o což by se mohl v případném sporu s dodavatelem opřít.“
Jsou-li spotřebitelé v této situaci, musejí se rychle rozhodnout, co pro ně bude dále nejvýhodnější. Mohou se pokusit trvat na původně slíbené fixované ceně, což může vést i ke sporu s dodavatelem. Nebo mohou využít této situace k opuštění dodavatele, s nímž nejsou spokojeni. „Doporučujeme srovnat si ceny různých dodavatelů ve srovnávačích dostupných na webových stránkách Energetického regulačního úřadu a dohodnout se s novým dodavatelem. Teprve potom je vhodné odstoupit od smlouvy s tím stávajícím. Pokud spotřebitel pouze odstoupí od smlouvy a neuzavře smlouvu jinou, může se nechtěně dostat do režimu neoprávněného odběru. Dodávka od nového dodavatele by totiž měla plynule navazovat na tu původní,“ upozorňuje Eduarda Hekšová.
Spotřebitelská organizace dTest radí spotřebitelům i v situacích spojených se změnou dodavatele. Více informací se dozvíte v brožuře Jak se vyznat v energetice, kterou si lze stáhnout zdarma na www.dtest.cz/energetika. . Řešíte-li konkrétní problém, neváhejte se obrátit na spotřebitelskou poradnu dTestu.
S ohledem na současnou turbulentní situaci na trhu s energiemi lze očekávat, že v nejbližší době budou nuceni ceny elektřiny a plynu zvedat i další dodavatelé. Proto pomáháme spotřebitelům nalézt účinná opatření vedoucí ke snížení spotřeby energií v domácnosti. Spotřebitelé se mohou na dTest obrátit pro radu na telefonním čísle 222 767 224 nebo webu www.dtest.cz/step.
dTest
dTest: Nezapomínáte platit koncesionářské poplatky?
Povinnost odvádět měsíční poplatek za vlastnictví či užívání televizního a rozhlasového přijímače nám ukládá zákon. Pro tyto platby se obecně vžilo pojmenování koncesionářské poplatky. Koho se týkají a kam plynou vybrané prostředky? A co když žádnou televizi nebo rádio doma nemáte?
Pro vznik povinnosti odvádět koncesionářské poplatky není podstatné, zda rádio či televizi skutečně využíváte. I kdyby vám televizor sloužil jen jako polička pro suvenýry z dovolené, je-li technicky způsobilý k reprodukci televizního vysílání, musíte za něj odvádět poplatek. Rozhodující je to, zda jej vlastníte nebo máte alespoň jeden měsíc k dispozici. Například pokud žijete v pronajatém bytě, povinnost úhrady těchto poplatků vzniká zpravidla vám coby nájemci, ačkoliv je vlastníkem přijímače pronajímatel.
„Poplatníkem se stáváte ve chvíli, kdy splníte oznamovací povinnost vůči provozovateli vysílání – tedy když podáte přihlášku k úhradě poplatku. To je potřeba provést do 15 dnů ode dne, kdy vám povinnost úhrady poplatku vznikla, například nastěhováním do nového bydliště,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Měsíční poplatek za rozhlasový přijímač činí 45 korun, v případě televize je to 135 korun. Příjemcem vybraných poplatků jsou veřejnoprávní média – tedy Česká televize a Český rozhlas, které z prostředků financují svůj provoz. Přestože se nejedná o závratné částky, jistě vás potěší informace, že i když máte doma větší počet rádií či televizí, poplatek odvádíte vždy jen jeden. Zákon navíc pamatuje na ty, kterým by úhrada poplatků mohla přece jen zkomplikovat rozpočet. Této povinnosti jsou zproštěny například osoby postižené trvalou slepotou nebo hluchotou či osoby s nízkými příjmy. Tedy ti, jejichž čistý příjem za uplynulé čtvrtletí nepřesahuje 2,15násobek životního minima.
Nechcete platit koncesionářské poplatky, protože televizní nebo rozhlasový přijímač nevlastníte ani jinak nemáte k dispozici? „Pak je namístě zaslat České televizi či Českému rozhlasu čestné prohlášení a s touto skutečností je seznámit. Případně můžete počkat až do chvíle, kdy vás tyto instituce formou dopisu samy osloví,“ uvádí Eduarda Hekšová. A dodává: „Pak je ale nutné pohlídat si datum vaší odpovědi, protože lhůta pro zaslání čestného prohlášení činí pouhých 30 dnů ode dne doručení výzvy.“
Někoho by mohlo napadnout, že domácností je po celé zemi tolik, že právě na tu jeho by se v případě neplacení určitě nepřišlo. To je ovšem omyl. Za poplatníka koncesionářských poplatků se totiž považuje ten, kdo je odběratelem elektrické energie. V rámci kontroly tedy stačí pouze porovnat evidenci poplatníků s databázemi odběratelů elektřiny. Hříšníkům hrozí nemalá pokuta, kromě úhrady dlužné částky je neplatič povinen zaplatit i přirážku. Ta činí 5 000 korun v případě Českého rozhlasu a 10 000 korun v případě České televize.
Jakou formou lze koncesionářské poplatky uhradit? „Vybrat si můžete z následujících variant: prostřednictvím služby SIPO České pošty (se splatností do 15. dne každého kalendářního měsíce) nebo bankovním převodem přímo České televizi a Českému rozhlasu. U tohoto způsobu platby si pak můžete zvolit frekvenci (měsíc, čtvrtletí, pololetí, rok), přičemž splatností je vždy 15. den prvního měsíce zvoleného období,“ uzavírá Eduarda Hekšová.
dTest
dTest: Tuňáka v konzervě se bát nemusíte
Snad každá poučka o zdravém životním stylu radí zařadit do jídelníčku ryby. Konzervovaný tuňák může být cestou, jak toto pravidlo splnit. Navíc železná zásoba v podobě konzervy s touto chutnou a zdravou rybou se jistě najde v naprosté většině domácností. Spotřebitelská organizace dTest se proto zaměřila na kvalitu obsahu tuňákových konzerv. Výsledky byly celkově uspokojivé, nedostatky se ukázaly zejména v použité formě rybího masa.
Z mnoha variant, po kterých můžete v regálech obchodů sáhnout, dTest nechal otestovat konzervy tuňáka ve vlastní šťávě od devíti značek. Jak mají jednotlivé obchodní úpravy tuňákových konzerv vypadat, popisuje obchodní norma daná evropským nařízením číslo 1536/1992. Z ní rovněž vycházela očekávání hodnotitelů, kteří posuzovali kvalitu, bezpečnost, chuť i to, zda výrobci nešidí na váze. „Do laboratoře jsme poslali konzervované tuňáky ve formě kousků, kusů i celých částí rybího masa,“ uvedla šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová. Podoba masa hraje klíčovou roli při posuzování kvality. Obchodní norma pro tuňákové konzervy rozlišuje pět forem – od celých kusů masa a filet přes kusy a kousky různých velikostí až po drť, která je nejméně hodnotná. V případě formy celého tuňáka není výskyt malých kousků žádoucí, povoleny jsou pouze z důvodu doplnění celého kusu na deklarovanou hmotnost a nesmějí představovat více než 18 % hmotnosti rybího masa.
Právě za rozdíly mezi konzistencí uvedenou na obalu a tou skutečnou se při hodnocení udělovaly nejhorší známky. „Na výskyt drobných kousků si hodnotitelé stěžovali u konzerv Isabel Atún al natural a Sun & Sea Tuna in Brine. V jejich nálevu byly patrné drobné kousky, navíc maso vykazovalo velmi drobivou konzistenci,“ citovala Hoffmannová z hodnocení jednotlivých výrobků. Problém s drobivostí masa se objevil u více výrobců, dokonce i v případě konzervy Penny/Gran Mare Tuna Filets in Brine, která v této kategorii získala nejvyšší hodnocení.
Laboratoř také zkoumala přítomnost těžkých kovů v rybím mase. „Naměřené koncentrace rtuti představovaly zhruba desetinu předepsaného limitu,“ rozptýlila Hoffmannová častou obavu z obsahu nežádoucích látek ve svalovině mořských ryb. Existují druhy tuňáka, které rtuť z prostředí akumulují mnohem více než ostatní, například tuňák křídlatý a žlutoploutvý. Ty se ale k výrobě konzerv obvykle nepoužívají. V plechovkách zpravidla najdeme tuňáka pruhovaného, který zadržuje pouze malá množství rtuti.
Experti v rybím mase také ověřovali koncentrace olova a kadmia. Olovo se nenašlo ani v jediném vzorku a naměřené hodnoty kadmia se s rezervou vešly do předepsaného limitu. Kromě zmiňovaných látek se pátralo i po histaminu. Jako stopu po přítomnosti některých mikroorganismů můžeme tento nebezpečný alergen najít ve zrajících sýrech nebo kazících se rybách. „Dostane-li se histamin do těla z jídla, může v závislosti na množství vyvolávat bolesti hlavy, dýchací potíže či pokles krevního tlaku,“ vysvětlila Hoffmannová a dodala, že v tomto směru byly všechny konzervy zcela v pořádku.
dTest
dTest: Více než polovina testovaných kočárků pro dvojčata není bezpečná
Skřípnuté prstíky, ale i vážnější poranění hrozí dětem ve více než polovině kočárků pro dvojčata a sourozence, které otestovala spotřebitelská organizace dTest. Některé kočárky se samovolně složily, nebo dokonce převrhly. Opět se tak potvrdilo smutné pravidlo, že i když jsou výrobky určené pro nejmenší, neznamená to, že všichni výrobci dbají na jejich bezpečnost.
Pracovníci akreditované laboratoře si na pomoc k testování přizvali i rodiče s dětmi. Podrobně se podívali na 11 modelů různých konfigurací – kočárky se dvěma sportovními sedačkami vedle sebe i za sebou a jeden přestavitelný kočárek, který kombinuje sportovní sedačku s hlubokou korbou. Zkoušelo se, jak dobře kočárky jezdí, zda jsou bezpečné či odolné nebo jestli obsahují nežádoucí látky. „Hodnocení bohužel navazuje na nechvalné výsledky z minulých let. Šest z jedenácti modelů nevyhovělo požadavkům bezpečnostní normy, čtyři kočárky v konečném hodnocení zcela propadly,“ uvedla šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.
Nadpoloviční většina testovaných kočárků nesplnila v různém rozsahu požadavky aktuálně platné normy ČSN EN 1888-1. Trojice expertů hledala u výrobků ostré rohy nebo malé otvory, o které se mohou dětské prsty pořezat nebo se v nich skřípnout. Ověřovalo se také, jak v praxi fungují brzdy a popruhy zádržného systému a zda rozměry vnitřního prostoru odpovídají požadavkům normy a děti nemůžou v některé části kočárku uvíznout nebo z něj vypadnout. V neposlední řadě podrobili modely zkoušce stability a konstrukční odolnosti.
Nedostatečné známky si vysloužily čtyři kočárky. U výrobku Peg Pérego Book For Two Classico 2021 došlo na obou stranách ke zlomení podpěrné tyče podvozku a kočárek se samovolně složil. Skřípnutí dětských prstů hrozí při manipulaci se stříškami u kočárků ABC Design Zoom, Valco Baby Snap 4 Duo. Stejnou závadu experti odhalili u modelu Shumee, u něhož navíc zjistili nedostatečnou stabilitu. Při simulované jízdě do kopce se kočárek převrátil při 9°, respektive 10,6° úhlu. „Zkouška probíhá se sklopenou i vzpřímenou zádovou opěrkou druhé sedačky. Shumee se překotil v obou případech,“ vysvětlila Hana Hoffmannová. Při zkoušce jízdy na nerovném povrchu se u tohoto modelu navíc oddělila nosná tyč nákupního košíku od podvozku.
V praktických zkouškách, na nichž se podílelo šest rodičů s dětmi a tři laboratorní experti, většina kočárků obstála, nejvíce bodů posbíral Britax B-Agile Double. Tato prakticky zaměřená disciplína spočívá v manévrování s kočárkem kolem překážek, na chodníku i obrubníku nebo nerovném povrchu. Dále se zkouší náročnost umísťování dětí do sedaček, a to včetně nastavování popruhů nebo opěrky nohou a zad. Ověřovalo se i skládání či odpojování nástavby. Body se přidělovaly za možnost prát potah v pračce, a naopak ubíraly za úsilí nutné k jeho sejmutí a opětovnému nasazení. Experti v neposlední řadě posuzovali, jak snadno se kočárek pro dvojčata a sourozence přepravuje v městské hromadné dopravě nebo v kufru auta.
Tradiční součástí testování výrobků určených pro děti je u dTestu chemická analýza. Laboratoř pátrala ve vzorcích z potahů, sedadel, stříšek, popruhů či pěny z madel i rukojetí po polycyklických aromatických uhlovodících (PAH), ftalátech, zpomalovačích hoření a chlorovaných parafínech. Většina nálezů nežádoucích látek se nenacházela v materiálech v dosahu dítěte, ale na místech, jichž se dotýkají dospělí. Vyšší obsah polycyklických aromatických uhlovodíků laboratoř zjistila v rukojetích u čtyř kočárků, v jednom případě rukojeť obsahovala také chlorované parafíny. V odebraných vzorcích z prostoru pro dítě u tří kočárků testy odhalily přítomnost polycyklických aromatických uhlovodíků a v jednom případě i ftaláty. V žádném z případů však nešlo o vyloženě alarmující nálezy. I výrobky se sníženým hodnocením za nežádoucí látky nemusejí být zdraví nebo dokonce životu přímo nebezpečné. „Zastáváme však názor, že pokud nejsou rizikové chemické složky v daných produktech nezbytné, výrobci by se jim měli vyhýbat,“ podotkla Hoffmannová.
dTest
dTest: Údržbu a opravy v nájemním bytě provádí jak pronajímatel, tak nájemce
Pronajímatelé a nájemci často tápou v tom, kdo je povinen v nájemním bytě například provádět opravy a údržbu kotle či bojleru, vymalovat nebo opravit vypínač. Odpověď lze najít v právních předpisech, roli hraje i případná domluva mezi nájemcem a pronajímatelem. Kdy ale jejich dohoda neplatí? A jaké následky může mít, když nejsou opravy a údržba včas provedeny?
Jako každý jiný byt vyžaduje i ten nájemní údržbu a dříve či později se objeví nutnost oprav. Práva a povinnosti ohledně údržby a oprav v nájemním bytě stanoví občanský zákoník a zvláštní nařízení vlády, které vypočítává, co je běžnou údržbou a drobnými opravami, které má provádět nájemce. Dohoda mezi pronajímatelem a nájemcem, typicky jako součást nájemní smlouvy, sice může rozdělit péči o byt i jinak, nesmí však uložit nájemci více povinností než právní předpisy.
Podle výše uvedeného vládního nařízení musí nájemce třeba v bytě malovat, opravovat svrchní části podlah, vyměňovat žárovky, opravovat elektrické zásuvky nebo čistit digestoř. „Jeden z nejčastějších dotazů v naší spotřebitelské poradně se týká toho, zda je to pronajímatel nebo nájemce, kdo má povinnost obstarat a zaplatit opravu či revizi plynového kotle,“ konstatuje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. A dále vysvětluje: „Zde platí, že servisní prohlídku, to znamená preventivní údržbu, mazání, čištění, seřizování a podobně, musí zajistit a zaplatit nájemce. Ovšem revizi, tedy prohlídku za účelem posouzení celkového stavu zařízení z hlediska bezpečnosti a provozuschopnosti, zajišťuje a hradí pronajímatel.“
V praxi mohou servisní prohlídky a revize splývat. Navíc u plynových kotlů instalovaných v bytech není stanoveno, jak často se mají prohlídky vykonávat. Ovšem ty mohou být požadovány v pojistných smlouvách. Neprovádění prohlídek může vést i k poškození kotle, a tedy nutnosti jeho výměny. Kotel je sice povinen vyměnit pronajímatel, ale mohl by požadovat jeho částečnou úhradu od nájemce s tím, že je to právě nájemce, kdo přispěl k jeho poškození neprováděním pravidelných prohlídek.
Neodstranění závad ze strany nájemce nebo pronajímatele v případě, že právě oni jsou povinni je odstranit, může být důvodem k výpovědi nájmu druhou stranou. Nadto pokud neodstraní závadu pronajímatel, ačkoliv ji odstranit měl, může nájemce požadovat slevu z nájemného. K tomu však může přistoupit až po oznámení vady pronajímateli a uplynutí přiměřené doby na její odstranění. „Je nezbytné si dávat pozor také na situace, kdy hrozí v důsledku vyskytnuvší se vady bezprostředně další škoda. Typicky se jedná o prasklé stoupačky. V takových případech je to nájemce, kdo musí zajistit bezodkladné odstranění závady, i kdyby nespadala pod drobné opravy. Pak má ale nárok požadovat po pronajímateli proplacení nákladů na takové odstranění,“ upozorňuje Eduarda Hekšová.
Výše uvedená pravidla platí pro případy, kdy závady vznikají v rámci běžného opotřebení, tedy v rámci obvyklého užívání bytu. Pokud nájemce vadu způsobí jinak, ať už úmyslně nebo z nedbalosti, musí napravit škodu, tedy vadu odstranit, i kdyby ji jinak měl odstraňovat pronajímatel. Oba také mohou odstranit vadu, kterou měl odstranit ten druhý, a požadovat proplacení nákladů, jestliže se druhá strana k odstranění nemá.
S případnými závadami a prováděním údržby souvisí i povinnost nájemce zanechat pronajímateli kontakt na osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu v případě nezbytné potřeby – třeba při havárii vodovodu či kanalizace, ale i při údržbě společných částí domu. „Pokud tuto povinnost nájemce nesplní, může dojít ke vzniku jeho odpovědnosti za škody, které v souvislosti s tím nastaly, a vystavuje se i nebezpečí výpovědi z nájmu bytu ze strany pronajímatele,“ uzavírá Eduarda Hekšová.
dTest
dTest: Létáte rekreačně s drony? Nezapomeňte na registraci a další povinnosti
Létání s drony pro zábavu je stále oblíbenější díky jejich širokému výběru a klesajícím cenám. Jejich používání však s sebou přináší i různá rizika, jako jsou hrozící škody na majetku či újmy na zdraví, ale i možné zásahy do práv na ochranu osobnosti a soukromí. Od konce roku 2020 platí pro provoz dronů nová přísnější pravidla. Jde o takzvaný řidičák pro dron a povinnou registraci, které mají vést k předcházení vzniku uvedených rizik. Za jakých podmínek tedy můžete používat drony?
Používáte-li rekreačně dron či individuálně model letadla, musíte se registrovat jako provozovatel bezpilotních systémů. Tato registrace není nutná, pokud se jedná o drony, které jsou lehčí než 250 gramů a zároveň jsou zařízením nevybaveným snímačem osobních údajů, tedy typicky kamerou či fotoaparátem. Případně jimi dron může být vybaven, ale v takovém případě se musí jednat o dětskou hračku. Specifikaci dronu zpravidla naleznete v návodu. Modely, které nejsou určené pro děti, bývají označeny například jako 14+.
Při registraci obdržíte kód, jímž je nutné označit všechny drony kromě těch, jejichž provozovatelé nepodléhají registraci. Označení můžete provést dvěma způsoby. „Buď kód nahrajete do dálkového identifikačního systému, nebo dron fyzicky označíte umístěním štítku s tímto kódem. S takto identifikovanými drony poté můžete létat v rámci celé Evropské unie, jelikož registraci stačí provést jen v jednom z členských států,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. A dodává: „Ovšem myslete na to, že provoz dronů může mít v každém členském státě nějaká specifika, a je tedy třeba si je dopředu najít a prostudovat.“
Registrace je platná po dobu stanovenou příslušným leteckým úřadem a po jejím uplynutí si ji musíte obnovit. Jako provozovatel se přitom může registrovat jen dospělá osoba. Pokud je vlastníkem dronu, případně jeho nájemcem někdo mladší, musí se za něj jako provozovatel zaregistrovat jeho zákonný zástupce. Vlastník nebo nájemce dronu, který dosáhl věku 16 let, se však může zaregistrovat jako pilot. Z toho vyplývá, že provozovatelem a pilotem dronu mohou být odlišné osoby. Je-li však provozovatelem a pilotem stejná osoba, musí se registrovat dvakrát – jednou jako provozovatel a podruhé jako pilot. Jak provozovatel, tak pilot potřebují projít výcvikem, tedy prostudovat si informační materiály zveřejněné na webových stránkách Úřadu pro civilní letectví a složit u tohoto úřadu online test. Ten sestává z otázek prověřujících znalosti pravidel provozování dronů.
Při provozu dronu vždy myslete na bezpečnost svou, ostatních osob a majetku na zemi. Létat sice obecně můžete maximálně do výšky 120 metrů, přitom ale musíte mít neustálý přehled o aktuální poloze dronu a vyhýbat se překážkám i lidem. V určitém místě může být stanovena nižší hranice, což lze v Česku zjistit pomocí speciální webové aplikace, k níž vás navedou webové stránky Úřadu pro civilní letectví. „Existují i oblasti, kde je používání dronů zcela zakázáno. Nelze létat v blízkosti letišť a dalších objektů uveřejněných formou veřejné vyhlášky vydané Úřadem pro civilní letectví. Létat není možné ani v blízkosti nebo nad oblastmi, kde probíhají záchranné práce,“ uvádí Eduarda Hekšová.
U dronů, které nepodléhají registraci, případně u dronů kategorie C0, se předpokládá, že budou létat i nad lidmi, nicméně i přesto je vhodné se lidem snažit vyhnout a postupovat s mimořádnou opatrností. U rekreačního létání platí zákaz letu nad shromážděním osob.
Pamatujte na to, že osoby nelze bez jejich svolení fotografovat či natáčet, a to jak třeba na jejich zahradách, tak i na veřejných prostranstvích. Nadto platí, že i když není dron vybaven snímačem osobních údajů, může být jeho přelet nad zahradou či například před oknem nebo balkónem vnímán jako zásah do soukromí.
„Ačkoliv pojištění proti škodě způsobené dronem není u nás v případě rekreačního létání s drony do hmotnosti 20 kilogramů povinné, doporučujeme jej. Takové pojištění může být součástí pojištění domácnosti nebo osobní odpovědnosti, takzvané pojistky na blbost. Pozornost věnujte také tomu, že v některých členských státech EU je pojištění dronů povinné i za situace, kdy tomu tak u nás není,“ uzavírá Eduarda Hekšová.
dTest