STARÁ ŠUMAVA: Jak voní podzim
Zahalte se do vůně podzimu. Cítíte? Vůně podzimu naplno propukla. Vůně podzimu je tenká a nekonečně smutná, vůně deště a země, ale v ní se skrývá magická, vrcholně sofistikovaná krása.
Na podzim se Šumava zahalí do mlžného oparu a je opravdu krásná. Stačí se jenom odhodlat a nenechat se znejistit mlhou, která se válí v tajuplných údolích tiché a zádumčivé krajiny. Jsou lidé, kteří milují léto, čas prázdnin a slunce a modrého nebe nad hlavou. Pak jsou lidé, kteří milují jaro, kdy ve vzduchu zavoní tajemné vůně a zelené výhonky ohlašují vítězství života nad smrtí.
Ale najdou se i lidé, kteří ze všech ročních období nejvíce milují podzim. Dobu větrů a dešťů, jablek a ořechů. Dobu, kdy stromy obtěžkané ovocem ztratí svou svěží zeleň a zahalí se do žlutého a červeného kabátu. Podzimní vůně přinášejí atmosféru přírody, která právě vydala své plody, nádherně se probarvila a nyní touží po klidu. Užívejte si syté vůně švestek, jablek, dřeva, lesa, provlhlé země a kouře.
Na podzimu je něco magického. Podzimní les je barevný a má i zcela jinou vůni nežli les v létě. Voní spadaným listím i jehličím z modřínů a studeným větrem, který tu profukuje. V lese je také mnoho různých pachů. Podzim dává vůni pozdních bobulí, hub a listů, které šustí pod nohama. A dokonce i malý chlad, který visí ve vzduchu, má také svou vlastní vůni. Pro někoho vůně tlejícího listí předznamenává zmar, jiný její kořeněnou zemitost vyhledává při podzimních procházkách.
V listnatém lese je najednou tolik záře ze zlatých listů, šustí to pod nohama, ráno je mlha a odpoledne nízké slunce prohřívá půdu. Je to jako oslavný ohňostroj těsně před koncem životního cyklu, než se všechno zazimuje, poschovává a zachumlá na zimu. Všímáte si vůně ve vzduchu, když ráno vyrazíte z domu? Teď na podzim je cítit ostrý chlad, vlhká hlína a stopa kouře.
Během října jsou v zahradách ještě vidět poslední růže, a když do nich odpoledne posvítí, nádherně se rozvoní. K večeru zase přibývá kouř z komínů, který zachytíte jen za tmy na podzim a v zimě. Některé vůně zkrátka k podzimu neodmyslitelně patří. Díky nim se vracejí vzpomínky na ty nejkrásnější podzimní okamžiky a chutě. Podzim je první spadlý lístek, studený vítr, co si s ním hraje.
A tak se zastav, zhluboka nadechni, cítíš, jak všechno voní a zraje? Jakoby se těsně před skonáním naplno rozehrály všechny barvy a vůně přírody. Jakoby v posledním vzepětí života před smrtí zazářila rostlinná říše celou paletou svých krás, než se uloží do stínu a chladu zimního spánku. Ano, už zase je tady ta mučivě krásná melancholie podzimu, která mi rok co rok plní hlavu vzpomínkami, která mě žene do lesů mezi stromy, k šustění suchých listů a k divné vůni mokré hlíny.
Aby jim připomněly tajemství vepsané do srdce přírody, že to staré musí zemřít, aby to nové mohlo povstat k životu…
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora