STARÁ ŠUMAVA: Koncert jelení říje

Hranici lesa…

Hranici lesa znamená
sloup bělomodravý,
toť švarcenberská doména,
toť hvozdy Šumavy.
Kde ční snad jedle omšelá
zlomena do nebes,
lesnická píle uměla
vykouzlit nový les.
Že původní byl zachován
v celé své noblese,
nám svědčí mnohý velikán
v zátoňském pralese.
Co však je pro mne mnohem víc
těch hvozdů hodnota,
tu upřímně teď mohu říct:
Jsouť plny života!
Zjara tokají tetřevi,
kde šumí horská stráň,
a ve skoku se objeví
srna i plachá laň.
A když pak zazní do šera
jelení říje hlas,
všechna šumavská nádhera
má teprve svůj čas.
Odpusťte tomu skládání,
co svěřuju teď vám:
to kapradí a kořání
básní – a ne já sám.

Na Šumavě se odehrávají koncerty, při nichž je možné slyšet hlasy vládců lesa ze všech stran. Začíná úchvatné přírodní divadelní představení, jelení říje. Kdo slyšel troubit jelena, bude si to pamatovat navždy. Je to zvuk, který zůstane v hlavě. Symbol hrdosti, odhodlání. Vůně prvních mrazivých rán, hlasité troubení jeleních samců, nahánění laní, souboje. V krajině horských luk, luhů i třeba v řece. Hory se rozezvučí jeleními melodiemi lásky a tyto pro náš sluch příjemné skladby se nesou z hřebenu na hřeben. To je jelení říje.

Troubení. Známka, že se blíží konec léta a přichází období jelení říje, nejhlučnější přírodní projev na Šumavě. Jeleni zatroubili už na začátku srpna, který se zpravidla vyznačuje prvními chladnějšími nocemi. S příchodem září jejich populace znervózněla a neúnavně už od západu slunce koncertovala do časných ranních hodin. Opravdová tma, ve které nevidíte vlastní ruku, zato nad vámi září úžasné nebe s milióny jasných hvězd. Králové lesa obsadili svá říjiště a mohutným hlasem přesvědčovali, že právě oni jsou ti nejsilnější.

Vrchol tohoto nejhlučnějšího jevu v přírodě nastává v období okolo svátku svatého Václava, tedy 28. září. Silní jeleni jsou během roku těžko spatřitelní, ale v tomto období vychází na louky a svoji přítomnost ohlašují mohutným hlasem. Při troše štěstí se může zkušený pozorovatel získat zážitky, které patří k těm nejzajímavějším a nejpůsobivějším v jeho životě.

Zvláště působivé je období jelení říje v horských šumavských terénech, kde se troubení jelenů patřičně rozléhá a je násobeno ozvěnou. Troubení je nejčastěji slyšet při svítání, nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější. Vládcové harému, který sestává z osmi až deseti laní, brání dámy proti výbojným donchuánům, kteří by si také chtěli přijít na své a předat geny potomstvu. Netrvá dlouho a k souboji se schyluje, nic je nezastaví, ani jejich ostré, výhružné troubení. Naráz slyšet je jen paroží třesk, to jak jeleni mohutnými lodyhami do sebe zaklesnou se, znovu a znovu – třesk a třesk. Hlína lítá kolem od spárků, od paroží, svaly z nich má každý vypjaté, z jeleních nozder pára srší a to vše až do vyčerpání všech jeleních sil.

Laně pasící se v klidu bokem, kolouši stojí kousek opodál, nevěřícně hledí, co bude dít se dál. Zničehonic jeden z jelenů opouští horskou arénu a za ním nese se vítězný ryk, který se rozléhá po všech hřebenech: to já jsem zde pán, desaterák, tohoto horského hřebene jelenů král. Setkání s roztouženým jelením samcem, který během říje nepřijímá potravu a věnuje se laním a boji, může představovat nebezpečí. Pak se setkání s takovým zvířetem může stát osudným.

A ještě šumavská pověst: Od jelena název má. Nad Čeňkovou pilou v šumavské stráni rozkládá se osada Jelenov. Před dávnými časy tam stála jen myslivna. Sám myslivec byl zde v sedmém nebi Hubertově, neboť kolem byl les a zase jenom les. A té zvěře v něm! Jednou v podvečer spatřil na blízké skále bílého jelena. Myslivec hned běžel pro pušku, připlížil se jelenovi na dosah a zmáčkl spoušť. Ale kulka nevylétla a on dostal od pažby ohromnou ránu. A jelen byl tentam. Od toho dne si myslivec počínal jako smyslu zbavený, jen a jen slídil po tom podivuhodném zvířeti. A pokaždé, když měl jelena na dostřel, puška si vedla jako živá, až se nakonec při jedné ráně roztříštila. Druhý den na to, myslivec raněn mrtvicí, záhadně zemřel. A z bílého jelena zbyl jen přelud a nové jméno tohoto místa.

Zdroj: Od jelena název má. Legendy a pověsti staré Šumavy 2000, str. 156 Hranici lesa… Alfred zu Windisch-Grätz autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora