NAŠE MĚSTO VIMPERK: Z historie – Kostel Navštívení Panny Marie
Svatostánky – kostely, chrámy, kaple a kapličky spojuje slovo Boží, zdroj vesmírné síly, ušlechtilé myšlenky, harmonie a dobro. Vstupem do letitých prostor, ve kterých se uchovala moudrost věků, jistě ucítíte jejich závan. Historie budování kostelů a kapliček je spjata s příchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje do Čech.
Východní části vimperského náměstí Svobody dominují pozdně gotická městská zvonice z doby kolem roku 1500 a věž kostela Navštívení Panny Marie, který byl založen v raně gotickém slohu v polovině 13. století. Ve 14. století se také o Vimperku mluvilo jako o městečku s důležitým tržním bodem. V této době se také setkáváme se sporem mezi Prachaticemi a Vimperkem. Prachatice jako nejvýznamnější české město na Zlaté stezce si hájily svá obchodní práva a Vimperk vnímaly jako nežádoucího konkurenta. Do sporu zasáhl roku 1404 král Václav IV. a omezil provoz na vimperské větvi Zlaté stezky na 12 krosnářů se solí týdně. Pro Vimperk měl tento spor neblahý dopad.
Ve Vimperku uzavíral farní kostel Navštívení Panny Marie dolní část náměstí. Připomíná se v roce 1365. Větší ze dvou vimperských kostelů je zasvěcen Panně Marii a spolu s městskou zvonicí tvoří výraznou dominantu staré části města. Ale nejen stavba samotná zaujme svou výraznosti, výrazná je i historie, která se k ní váže.
Jedna z prvních zmínek o kostele je k roku 1405, kdy se o něm píše jako o „novém“. Řada zdrojů těmito souvislostmi odůvodňuje vybudování v roce 1365. Avšak jednalo se o pouhou přestavbu původního raně gotického kostela, který byl vystaven při příležitosti přesunutí tržního osídlení na místo současného náměstí – do lépe bránitelné polohy na návrší proti hradu.
Zmíněným rokem se datují první písemné zmínky o kostele, aniž však podrobněji víme, zda byl tehdy založen, či už stál – některé prameny např. uvažují o dobové přestavbě z ještě staršího sakrálního objektu. Máme tedy na vybranou ze dvou hypotéz. Přikloníme-li se k první z nich, pak je náš kostel o pouhých sedmnáct let mladší nežli slavná Karlova univerzita a stejně stár jako Vídeňská univerzita.
Z pohledu domácí historie můžeme doplnit, že byl založen za éry vimperského pána Petra z Janovic a stál tu již sto čtrnáct let, když se do té doby podhradní městečko Vimperk dočkalo zásluhou iniciativy dalšího Petra, tentokrát ovšem Kaplíře ze Sulevic, oficiálního královského povýšení na město.
Městská zvonice vznikla kolem roku 1500 pro zavěšení velkých zvonů, které nebylo možno umístit v kostelní věži. Její vzhled ovlivnila barokní přestavba, helmici a část barokních maleb zničil požár roku 1861. Oprava skončila roku 1866, zbytky barokní výzdoby zanikly po posledním požáru města 1904, současný vzhled pochází z roku 1909.
Každého návštěvníka tu jistě uprostřed vší historické nádhery zaujme zejména barokní oltář (zhotovený sochařem a uměleckým řezbářem Philippem Ramblerem z Freistadtu na základě návrhu vypracovaného roku 1702 proslulým architektem Johannem Bernhardem Fischerem z Erlachu), po jehož obou stranách nepřehlédnutelně září dvě bohatě zdobená malovaná okna s postavami světců v bezmála životní velikosti – nalevo Ježíše Krista, napravo Panny Marie.
Madonu z Vimperka vytvořil Mistr Krumlovské madony v letech 1400 až 1410. Sochu zřejmě pořídili tehdejší majitelé vimperského panství z rodu Kaplířů ze Sulevic, kteří měli blízko ke dvoru krále Václava IV. “Madona z Vimperka patří mezi vrcholná díla slohu takzvaných krásných madon z pozdní gotiky. Byly charakteristické krásnou tváří, elegantním postojem, esovitým prohnutím těla.
Vimperská Panna Marie, která láskyplně přidržuje nahého Ježíška na levé ruce, byla v době baroka či později oděna do kovového pozlaceného roucha, bohatě zdobeného. A právě tady jsme u hlavního cíle, před jehož bližším představením však ještě učiníme jednu nutnou odbočku. Nejdříve je totiž zapotřebí mírně rozplést předivo dávných příběhů, které se váží k obrazu v úvodu zmíněné „vimperské světice” i jejího syna. Hlavní role v nich náležejí především dvěma mužům – majiteli skláren a malíři – a samozřejmě i jedné ženě, neboť právě ona je dnes, jak plyne už ze samotného nadpisu, ústředním tématem. Životní cesty všech tří se proťaly v předminulém století právě u nás na Šumavě.
Levý boční oltář Jezulátka Páně je novější a je ozdoben sochami Božského Srdce Páně. V jeho blízkosti se rovněž nachází starobylá, z jednoho kusu odlitá cínová křtitelnice o třech nohách – mužských karyatidách. Latinský nápis na ní říká: “Tato svatá studnice byla odlita ke cti Pána a k potřebě při křtu dětí vimperského obvodu na vlastní náklad věhlasného pána, Karla Libkovského, zámeckého správce z Vimperka a Drslavic, v roce Pána 1607.” A krátká česká poznámka potom jmenuje jako tehdejšího faráře Jiřího Číka, patrona Novohradského z Kolovrat.
Kostelní zvony se nacházejí v městské věži. Největší zvon, zvon Navštívení Panny Marie, byl odvezen zřejmě za druhé světové války. Na věži zůstaly dva zvony: Maria hilf a umíráček. Maria hilf je cenný svým stářím – pochází z roku 1419. Nápisy na něm jsou částečně “smazány”, nebo jednoduše poznamenány zubem času, a proto se dají jen stěží rozluštit. Umíráček má průměr jen 55 cm a vznikl v roce 1839, kdy byl ulit Pernerem v Českých Budějovicích. Je pěkně orámován erby a ozdoben obrazy sv. Jan a Pavla. Zvony znějí ve fis a a. Zajímavostí je zasklená tumba z roku 1768 s údajnou kostrou sv. Inocence, umístěná pod oltářem.
Relikviář světce je typicky barokním pompézním dílem s přídechem dobové morbidnosti. Ty ve vimperském kostele leží v zasklené tumbě z roku 1768, která je běžně umístěná pod oltářem a věřící na ostatky hledí skrze skleněnou rakev a zasklená dvířka oltáře. Ostatky jsou zahalené do barokního roucha, které je poseté ozdobami z dílen šumavských sklářů. Svatý Inocenc byl podle římského historika Eusebia umučen v roce 303 po Kristu. Podle pověsti se to podařilo až na třetí pokus. Neuškodily mu ani plameny, ani voda, tehdejším pronásledovatelům křesťanů se poprava podařila až oběšením. Jeho mrtvola byla pochována v římských katakombách. Jeho mrtvola pak byla pochována v římských katakombách. Získat ostatky tohoto světce pro vimperskou farnost nebylo snadné a podařilo se to nakonec až Janu Squorovi, rodákovi z Vimperka. Darovací listina byla vyhotovena v Římě dne 7. června 1764, do Vimperka se ostatky dostaly až 1.prosince 1768.
Zdroj: MAREŠ František; SEDLÁČEK Jan – Soupis památek historických a uměleckých v království českém. 38. Politický okres Prachatický. vyd. Praha: Archeologická komise při české akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora