STARÁ ŠUMAVA: Léto budiž pochváleno

Letní večer

Slunce zašlo za horami
v záři rudých červánků,
nad polem a nad lukami
tichne píseň skřivánků.
Zticha, zticha vítr dýchá
přes lučiny od lesa,
nad nimi se klenou zticha
holubicí nebesa.
Na luka a pole, skály
lehá mlha modravá,
šeří koroptvička v dáli
kuřátka si svolává.
Zticha, zticha vítr dýchá,
v trávu padá rosička,
a na sivém nebi zticha
bleskla první hvězdička…..( J.V. Sládek)

Léto budiž pochváleno – říká rozechvěle v dramatu Fráni Šrámka starý farář Hora. A mně to nedá, abych v tom letošním létě Šrámkovu sentenci neopakoval. Není to tak dávno, co jsme si stěžovali, že je nám zima. Plánujete prázdniny? Jak vám je, když vyslovíte to slovo? Každému jistě sladce, bez ohledu na věk. Starší vzpomínají a mladší si balí batohy a kufry. Kudy by se ale měla vinout naše cesta, aby to byla ta pravá, prázdninová?

Léto budiž pochváleno, šeptám si blaženě v podvečer, ve kterém se mísí vůně sena, kravského hnoje, mateřídoušky a zrajícího obilí. Sedím u chalupy a přitahuji si k nosu větev lípy srdčité, které teprve teď, v pokročilém létě, dovolí drsná větrná krajina rozkvést. Teplé závany se střídají s chladnými. V těch chladných cítím nakyslou vůni pokosených vlhkých luk s ostřicemi a sítinou. Teplé závany jsou nasyceny pryskyřicí blízkého smrkového lesa. Za obzorem se ozývá bouře a rychle se blíží. Vím, že se mohu schovat v útulné světnici. Jenže já toužím zavrtat se na půdě do čerstvého sena. Právě v té chvíli si s trochou smutku uvědomím, v čem se krajina mého blaženého dětství zřejmě navždy změnila. Půdy chalup už nevoní senem jako kdysi, protože chlévy u chalup byly buď zbořeny, nebo přestavěny na garáže.

KAM LETOS NA LETNÍ BYT, MILOSTIVÁ? Otázkou, kam na letní byt, se zabývala většinou hlava rodiny již od jara. Nabídky volných pokojů nebo někdy i celých chalup na venkově se objevovaly v novinových inzerátech. Městští úředníci, učitelé, živnostníci, podnikatelé nebo univerzitní profesoři, lékaři a právníci objevili kouzlo odpočinku na venkově. Krátké výlety do okolí záhy přestávaly stačit, a tak si postupně v nejbližších vesnicích kolem dráhy začali pronajímat letní byty. Jet na “letní byt” k vesničanům, často přátelům, patřilo k vyhledávaným kratochvílím zejména městských středních vrstev. Letní byt je útulná venkovská světnice, mile začouzená venkovská hospůdka, veselá letňácká restaurace (radio, gramofon, orchestrion) a hlavně společenský život letních hostí, jejich pospolité besedování po obědech a po večeřích, jejich společné výlety a vycházky, jejich společné šoulačky lesem za houbami a když prší společné společenské hry.

Každý, kdo si to jen trochu mohl dovolit, se v létě stěhoval z města na venkov. Ti bohatí si tam stavěli vily, střední třída si aspoň pronajímala pokojíky u sedláků. Ale mít kam jet na takzvaný letní byt patřilo za první republiky k velmi podstatným věcem. Spisovatel Eduard Bass si v jednom ze svých textů dělá z prvorepublikové posedlosti letními byty legraci a píše, že lidé jezdí na letní byt, aby se pak rádi vraceli domů a začali si vážit města. Narážel na to, že mnohé městské dámy si ve výsledku stěžovaly, že jim pod okny zapáchá hnůj, kokrhá kohout a že domácí vajíčka jsou nějaká předražená.

Letní cestovní ruch také úzce souvisel s tzv. útěkem z města. Dlouhodobý pobyt v městských aglomeracích vytvářel v člověku potřebu návratu k přírodě. Vzbuzoval touhu opustit uspěchaný život a volné chvilky trávit v klidu přírody. Právě letní hosté se totiž stali na dlouhý čas podstatným zdrojem příjmů jinak bohatstvím věru neoplývajícímu šumavskému obyvatelstvu. Lapidárně to vystihl již v roce 1878 v prvním českém průvodci po Šumavě plzeňský učitel Tomáš Cimrhanzl:

„Města se takto stávají středištěm všeho veřejného života, spolu ale také středištěm všeho toho, co zdraví našemu nejen neprospívá, ale naprosto škodlivé jest. […] Těžko dýcháme v tom ‚hustém‘ vzduchu, a toužíme aspoň na chvilku se zbaviti oněch nás obkličujících výparů, spěcháme za město, abychom v boží přírodě pookřáli a čistý vonný vzduch do sebe nasáli. Jak volně nám bývá, když můžeme prodlíti za doby letní pod košatou lipou, u bublavého potůčku, aneb v stínu mladistvého háje a popřáti toho ‚ozonu‘ plicím svým! Jak se zotavíme, když prosti všech trampot, všeho snažení a toužení, vzdáleni všeho hluku městského prožili jsme v přírodě nějakou chvíli! Či nespěchají denně neb alespoň v den sváteční, celé davy lidu za brány města? A proč tak činí, zajisté že je k tomu vede nutnosť sebezachování.“

Počátek tradice letních bytů sahá do 60. let 19. století. Pod pojmem letní byt byl chápán pobyt na venkově, kdy si celá rodina koupila či pronajala venkovské stavení, případně pokoj či pokoje, a trávila tam celé léto či jeho část. Letní byt, ačkoli byl svázán hlavně se středními městskými třídami, byl dobově vnímán jako nejdostupnější forma letní rekreace, protože „prázdninové cestování bylo v očích většiny luxusní zábavou, jež předstihovala přepych letního bytu“ Letní byt byl spojen s přemístěním domácnosti do jiného místa, a to obvykle na celé léto. Matka trávila tuto dobu s rodinou, otec pobýval na venkově pouze v době své dovolené. Mimo dovolenou zajížděl za rodinou alespoň na víkendy. Důležité bylo vhodné vlakové nebo autobusové spojení, neboť mnoho lufťáků, letňáků, vzducholapků či vzdušníků, jak se letním hostům říkalo, ještě nevlastnilo automobil. Inzeráty většinou slibovaly čistý vzduch, přírodu a patřičné pohodlí. Teprve na místě zájemce leckdy zjistil, že v obci je jen prašná cesta, na dvorku páchnoucí hnojiště a ve vlhkém a tmavém pokoji, určeném pro hosty, spousta much a jiného hmyzu. Zhýčkanějším jedincům nevyhovoval suchý záchod, nedostatečné osvětlení v chalupě či tvrdé postele s žíněnými matracemi.

Ne vždy měli letní hosté k dispozici kuchyni se sporákem a troubou, a tak si jídlo připravovali jen na lihových vařičích nebo byli odkázáni na stravování po hospodách. Ideální proto bylo jezdit do míst na doporučení známých nebo těch, která znali z minulosti. Rodina se často vracela na totéž místo, a pokud jí to finanční situace umožňovala, časem si v oblíbené lokalitě pořídila vlastní chalupu nebo letní vilu. Zlatá éra pomalu ale jistě skomírá a to v období před druhou světovou válkou. Válka svým způsobem ukončila prvním majitelům jejich pobyty a vlastnictví letních obydlí.

Zdroj: Cimrhanzl, Tomáš [1878]. Šumava. Průvodce po Šumavě. Plzeň, citováno dle: Šumava, příroda, historie, život Brož, Josef [1929]. Motorem na hory. Motor Touring, č. 1, s. 2

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora