STRAKONICE: Přípravě řidičů se věnuje přes 25 let. Mít vzdělání v technickém oboru je důležité, říká strakonický instruktor

Zájem, kladný vztah k vozidlům a vzdělání v technickém oboru – to jsou podle praporčíka Jana Fleischmanna z 25. protiletadlového raketového pluku základní předpoklady k tomu, stát se dobrým řidičem. „Řízení musí člověka hlavně bavit. Řidič by měl být v neposlední řadě ohleduplný,“ tvrdí strakonický instruktor, který celou svou vojenskou kariéru zasvětil odborné přípravě řidičů.

Právě v minulých dnech vedl ve Strakonicích jeden z vojenských řidičských kurzů. „Jednalo se o kurz k získání oprávnění k řízení vozidel ozbrojených sil skupiny V-C+E. Vojáci se při něm učili ovládat jízdní soupravu, kterou tvoří nákladní vozidlo o maximální přípustné hmotnosti převyšující 7,5 tuny a přípojné vozidlo o hmotnosti vyšší než 750 kilogramů,“ uvádí praporčík Fleischmann.

Z hlediska řízení kolových vozidel je tento kurz tím nejtěžším, co může vojáky potkat. Důvodem jsou zejména rozměry jízdní soupravy. „Nejtěžším úkonem je couvání s přípojným vozidlem. Někdo k tomu má větší vlohy, někdo menší, ale problém s tím minimálně na začátku mají všichni,“ připouští praporčík Fleischmann a dodává: „Je to hlavně o praxi. Vojáci to musí zkoušet a procvičovat.“

Náročný průjezd křižovatkou

Náročné je i odbočování na křižovatce. „Řidič musí dávat pozor, aby nedošlo ke střetu s jiným vozidlem, když se míjí v zatáčce. Musí zvolit správnou jízdní dráhu se správným nadjetím, což může znamenat i vjíždění do protisměru. Poloměr otáčení je v tomto případě zcela jiný než při jízdě samostatného vozidla,“ vysvětluje praporčík Fleischmann.

Vojáci se v kurzu neučí jen řídit jízdní soupravu. Učí se například, jak správně a bezpečně připojovat a odpojovat přípojné vozidlo. Seznamují se také s jeho konstrukcí a tím, jak provádět údržbu. Výcvik v neposlední řadě slouží i jako významná prevence ke snížení rizika dopravních nehod.

Řidičák na všechno, včetně tanku

Přípravě řidičů se praporčík Fleischmann věnuje celých 27 let, co slouží v armádě. Ve Strakonicích vede kurzy k získání řidičských oprávnění skupin V-B, V-C, V-C+E a V-P. Sám na sebe prozradil, že od svých 18 let, kdy ukončil vojenskou střední školu, má řidičák téměř na všechno, včetně tanku. Na něj také rád vzpomíná jako na techniku, kterou nejraději řídil.

Strakonický útvar sice nemá ve výzbroji tanky, ale je vybaven pásovými vozidly řady GM a MTLB. Podle praporčíka Fleischmanna je řízení pásové techniky složitější než u kolových vozidel. „Řidič má velmi omezený výhled z vozidla, vidí před sebou menší prostor. Musí více sledovat kontrolní měřící přístroje, aby nedošlo k poškození motoru nebo dalších důležitých systémů vozidla. Ovládání pásových vozidel je mnohem náročnější a má svá vlastní specifika a zákonitosti, které se naprosto odlišují od běžných vozidel,“ popisuje strakonický instruktor.

Technika, ke které se v civilu nedostanete

Možná i díky tomu je přesvědčený, že služba řidiče v armádě je zajímavá. „Armáda ČR je vyzbrojena různými druhy techniky, ke kterým se v civilu nedostanete. Řídit bojová vozidla je bezesporu zajímavou zkušeností. Navíc se naučíte nejen jak techniku řídit a ovládat, ale získáte také poznatky o konstrukci nebo údržbě těchto speciálních vozidel,“ hovoří o možnostech, jež armáda nabízí mladým lidem se zájmem o techniku.

Zároveň ale upozorňuje na problém, který se objevuje u mladých řidičů. „Dnešní generaci řidičů chybí vzdělání v technických oborech, což je problém celé moderní společnosti,“ je přesvědčený strakonický instruktor, jenž sám vystudoval obor zaměřený na provoz a dopravu. „Dříve byli často na funkce řidičů zařazováni vojáci, kteří měli vystudovaný obor opravář zemědělských strojů nebo automechanik. Ti patřili vždy mezi nejlepší řidiče. Lidé dnes všeobecně mají menší vztah k technickým oborům, což se následně projevuje také ve schopnostech řidičů. Existují samozřejmě i výjimky,“ dodává praporčík Jan Fleischmann.

Text a foto: kapitánka Jana SAMCOVÁ, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku