STARÁ ŠUMAVA: Obec Stachy
.Ještě studený vítr z polí vál a jehnědy na lískách se zimomřivě chvěly v tom čase velikonoc, který mne zcela náhodně přivábil do Stach. Bylo tehdy pozdní horské jaro. U tajícího sněhu na Churáňově kvetly dřípatky, první vlaštovky švitořivě odpovídaly rozezpívaným vodám, vzduch znaléhavěl sladkou nápovědí míz a toužení dálek probouzelo nový neklid v srdcích “světáků”.
Jinou stachovskou chloubou je Karel Klostermann. Umístil do Stach svou “Odysseu soudního sluhy”, a kdyby byl už nic jiného nenapsal, Stachovští ho budou vzpomínati navždycky. Projděte kraj a pochopíte, co znamenalo pro soudního sluhu Mastílka z Kašperských Hor doručiti obsílku jakémusi Josefu Voldřichovi ve Staších. Najděte adresáta tohoto jména bez udání domovního čísla, když každý třetí člověk se tu jmenuje Voldřich nebo Kůs. A Stachy? To není jen městečko, jděte kolem dokola a všude vám řeknou, že jste pořád na Staších. Co je tu samot s věžičkami a šindelovou střechou, kde se za Stachovské počítají: Jirkalov, Bláhov, Říhov, Kůsov, Voldřichov, Zadov, Churáňov, Michalov, Vyšehrad, Jáchymov, Šebestov, Německé Chalupy, Tejmlov, Javorník, Oubislav…
(Země zamyšlená Ladislav Stehlík)
E.Krásnohorská: …významná statná vesnice Stachov, půvabně rozložená na lučinatém svahu po břehu potoka Sputky, označená výstavným, novým kostelem. Mezi okolními, českými vesnicemi jest odedávna Stachov rozšafně sebevědomou jich hlavou i býval hlavní, staroslavnou obcí českého okresu někdejších svobodníků šumavských, tak zvaných králováků, jichžto všecky západní obce, kterými jest poset královský Hvozd, jsou německé. Někdejší výsady, jakých králováci požívali, ovšem ode dob zrušení poddanství a roboty pozbyly všeho významu, avšak Stachovští, jako němečtí jich vrstevníci, zachovali si dosud jakési dědičné podání, že původ jich jest mémě ponížený než jiného lidu selského…
Podlesí označuje území „pod lesem“, v tomto případě pod lesem pomezním, šumavským. Malebná krajina mezi Vimperkem, Volyní a Javorníkem se tu zvedá z úvalů jihočeských řek Otavy a Volyňky a nabírá dech, aby posléze přešla do horských výšek centrální Šumavy. V době středověké kolonizace vznikalo na Šumavě rozptýlené osídlení samostatnými lesními dvorci, zakládanými kolonisty německého původu uprostřed pozemků ležících kolem králováckých rychet. Svobodné královácké dvorce zůstávaly po staletí v držbě jednoho selského rodu a ležely zpravidla na nejúrodnějších pozemcích, obklopeny stavbami podruhů.
Sídelní rozvoj Stach lze obdobně jako v případě dalších lokalit s králováckými rychtami odvodit právě z těchto původně samostatných dvorců. Nejstarší písemné zmínky přitom pocházejí až ze 2. poloviny 16. století, kdy jsou zde uváděny sklářské hutě. První obyvatelé začali osidlovat kraj pod Javorníkem, Churáňovem a Popelní horou pravděpodobně koncem 13. století. Tehdy započalo postupné přetváření nehostinné, drsné, ale jistě krásné krajiny v povodí říčky Spůtky. Život obyvatel zde byl a stále je, díky rázovitosti krajiny a drsnému klimatu, možná tvrdší než jinde. Přesto, nebo právě proto, šumavští rodáci svůj kraj vždy milovali a milují. Tvar názvu obce Stachov se zachoval až do 2. poloviny 19.stol. Ke změně názvu došlo snad i proto, že sama vesnice
Stachov tehdy měla např. 52 domů se 713 Čechy, ale místní obec Stachov s přilehlými osadami 199 domů s 2347 obyvateli.
Dřívější název obce Stachov se užíval až do roku 1916. Pohledné Stachy, jejichž část s množstvím zachovalých starých roubených chalup je vesnickou památkovou rezervací, vyrostly ze sklářské osady. Sklárnu dal roku 1581 postavit sklář Eustachius, jemuž se zkráceně říkalo Stach. Stachovská huť stála na levém břehu potoka podél cesty z Vimperka do Kašperských Hor. Osada byla pojmenována po něm, jmenovala se ale Stachov. Stachy se říkalo celé rozlehlé oblasti, sahající od Churáňova po Javorník.
V současnosti ke Stachám přináleží 16 osad a samot a se svou rozlohou 2346 hektarů patří mezi nejrozlehlejší obce v republice. Jako památníky dávné minulosti tu dodnes stojí rozlehlá roubená stavení – skvosty původní šumavské architektury. Tvrzení, že si ve Stachách postavili z důvodu malé kapacity nový větší farní kostel, tak trochu pokulhává. S rozměry 50 x 16 metrů jde totiž o stavbu přímo monumentální a zvláštností jednolodní pozdně empírové stavby z let 1842 – 1849 je například i opačná orientace oltáře. Však také závistiví sousedé v okolí říkali, že je to kostel hovadský, a měli tím na mysli jeho velikost. V ní a také v jeho bohatém vnitřním vybavení se prý odráželo bohatství stašských světáků, kteří si mohli dovolit jej nechat postavit a vyzdobit. Sklářskou minulost připomíná křišťálový lustr v kostele.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojící na náměstí byl do dnešní podoby stavebně upraven v letech 1842-1849. Kaplička Panny Marie Bolestné ve Stachách stojí na pravém břehu potoka nad “divotvornou” studánkou a pochází z roku 1801. Na štítě obraz Nejsvětější Trojice. V interiéru lidový deskový obraz Piety, opředený řadou pověstí (svým tmavnutím či světláním věští neštěstí). Dříve byla kaple poutním místem a scházeli se u ní prý Stacháci před odchodem do světa a vraceli se k ní poděkovat za šťastný návrat.
Všeobecný školský zákon z roku 1775 vytvořil potřebné podmínky pro rozvoj školství. Na Stachách byla škola zřízena poměrně brzy po vydání tohoto zákona, již v 80. letech 18. století. Stachy, jediná česká rychta mezi devíti rychtami německými, měly i českou školu. O zřízení školy se dozvídáme ze školní kroniky z pozdější doby, a to ze zápisů zatímního řídícího učitele Jana Klecana, který na stachovské škole působil v letech 1883-1884, Nejdříve se vyučovalo po chalupách a první jednotřídní stachovskou školou byla, podle Klecanových zápisů, dřevěná budova nedaleko hřbitovního kostela. Škola prý v roce 1787 vyhořela a vyučovalo se pak v různých najatých místnostech.
Ačkoli byly Stachy poměrně bohaté, o potřeby školy příliš nedbaly. Obec si v tehdejší době nepořídila ani dostačující školní prostory, ani nutné školní vybavení. Ani k učitelům se nechovala obec příliš příznivě; ti potom přestávali mít zájem na kvalitě výuky a věnovali se spíše společenskému životu. O učiteli Korálovi se v kronice například dočteme, že byl mužem povahy prchlivé a že „zhusta vyučování svým synům, kteří žádného potřebného vzdělání k tomu nenabyli, přenechává“. Do školy bylo tehdy zapsáno kolem 300 dětí z celého Stachovska. Děli ovšem chodily do školy většinou jen v zimě; seděly nejen v lavicích, ale i na podlaze. V roce 1873 bylo povolena druhá třída. Pro tu musela být pronajmuta místnost, a to střídavě u A. Voldřicha, hostinského v Stachově, V. Foltýna, sedláka č. 84, F. Štrobla, domkáře č. 233.
Roku 1876 se odškoluje Úbislav. Přes zmenšení školního obvodu zůstává počet dětí veliký. Například v roce 1880 navštěvuje první třídu ve stachovské škole 190 dětí a 105 dětí třídu druhou. Docházka děti zůstává nepravidelná.
V roce 1882 byla škola rozšířena na trojtřídní. Protože dvě třídy musely být v nájmu, byla v roce 1880 zakoupena pro školní účely budova č. 208, která bývala původně hostincem. Ani dvě školní budovy však nestačily pro všechny žáky, proto bylo v roce 1904 rozhodnuto zřídit exposituru v Kůsově.
Kromě školy ve Stachách a expositury v Kůsově byly vzhledem ke značným vzdálenostem a neschůdnosti cest postupně zřizovány na území bývalé rychty filiální školy v Zadově, Úbislavi, Tejmlově, matiční škola v Krousově (později 2. stašská škola v Chalupách). Dále byly zřízeny menšinové státní školy v Nicově a v Reckebergu.
Již v roce 1891 se objevil požadavek na zřízení školy měšťanské na Stachách. Od tohoto roku byla myšlenka zřídit měšťanskou školu neustála oživována.
V roce 1908 svolává Národní jednota pošumavská tábor lidu. Toto shromáždění je organizováno proto, aby místní občané vyslovili své „pro“ pro měšťanskou školu, a tak podpořili snahu zřídit ji. Někteří obyvatelé se však báli příliš velkého finančního zatížení, neboť škola měla být vydržována obcí, a několik sedláků vystupuje tedy proti jejímu zřízení. 1. světová válka načas jednání o zřízení měšťanské školy přerušila. Až v roce 1919 dává Zemská školní rada v Praze ke zřízení měšťanské školy ve Stachách souhlas za předpokladu, že věcný náklad ponese školní obec. Vyučování na měšťanské škole bylo pak zahájeno 16. 2. 1920. Škola má nouzové umístění: byl zrušen byt ředitele v budově č. 206 a byly v něm zřízeny třídy. Od roku 1929 je pak měšťanská škola ve Stachách státní, vydržovaná státem.
A ještě pověst: Zkamenělá kobyla. Františka Hájková, zvaná stará hrobařka, spávala v letní době ve hřbitovním kostele na kůru. Jedné noci roku 1880 viděla “jak letěla z nebe hvězda” a spadla nedaleko na Kadlojc louku. Druhý den tam našla velký kámen, který odvalila na hřbitov k hlavnímu kříži. Kámen tam pak nějakou dobu ležel. Potom byl dán za hlavní oltář hřbitovního kostela. Tradovala se pověst, že je to hlava kobyly, na které letěla vzduchem léčit raněné vojáky po bitvě jedna místní kořenářka. Při cestě zpět nabrala vážně varování jednoho důstojníka, aby nebrala Boží jméno nadarmo. Nad Stachama vykřikla: “To je zima, ježíšmarjá, já to už nevydržím.” Poté kobyla zkaměněla a spadla i s kořenářkou na zem. Později se myslelo, že tento šedočerný, 16 kg vážící kámen tvaru kobylí hlavy, je meteorit. Proto byl v roce 1960 převezen do kašperskohorského muzea. Tam ovšem odborníci celou pověst znehodnotili tím, že určili, že se nejedná o meteorit nýbrž o horninu kersantit, která hůře odolává zvětrávání.
Zdroj: Zkamenělá kobyla – dr. Vladimír Horpeniak, Muzeum Šumavy Kašperské Hory, Cyklistův průvodce Šumavou
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora