STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Obří hrad
Šumava je rájem turistů již po celé generace a jako každá zajímavá oblast v Česku má i své pověsti a legendy. Dnes se proto podíváme na pozůstatky Obřího hradu, který prý – jak už naznačuje název – byl dílem národa obrů, který kdysi na Šumavě žil!
Jednou z nejznámějších a nejtajemnějších šumavských legend je ta o národu obrů. Dle prastarých pověstí kdysi žili obři po celém světě a dostali se i do Čech, kde prý obývali vrcholky šumavských hor. Na jejich přítomnost upozorňuje Obří hrad. Shodou okolností toto místo prý využívali i Keltové, i když dodnes nikdo neví, k čemu by jim takové odlehlé opevnění mohlo sloužit. Pověst také říká, že obři získávali ze šumavských kopců zlato, které důmyslně schovávali pod hradem. Když však z našich českých končin zmizeli, hrad chátral a propadal se tak dlouho, až zasypal onen zmíněný poklad. Lidé o něm mluvili, lidé o něm slyšeli, lidé po něm pátrali. Kde je mu však konec?
V lesích nad osadou jménem Popelná (Reckerberg) na Šumavě, ve výšce necelých tisíc metrů nad mořem, se na skalním ostrohu vrchu Valy nachází hradiště nazývané Obří hrad. Jedná se o nejvýše položené pravěké hradiště u nás a o jednu z nejstarších dochovaných staveb v Čechách vůbec. Dodnes impozantní kamenné valy vymezují prostor o rozloze dvou a půl hektaru. Na délku měří hradiště úctyhodných tři sta sedmdesát metrů, jeho šířka se pohybuje kolem osmdesáti metrů.
Obří hrad je dvoudílná stavba, která se skládá z vnitřního hradiště, akropole a z předhradí. Ze tří stran je obehnán dvojitým valem, z jedné strany opevnění chybí. Není jasné, jestli tam vůbec bylo postaveno, nebo se v průběhu věků z kopce zřítilo do údolí. A nevíme ani, jací lidé se do stavby pustili a kdy. Ačkoliv z bezprostředního okolí Obřího hradu do vzdálenosti 3 až 4 kilometrů není doloženo zlatonosné zrudnění, zvažovali někteří archeologové, že Obří hrad sloužil k ochraně Kelty získaného zlata v širší oblasti.
První zprávu o Obřím hradu v jihozápadních Čechách u Kašperských Hor zveřejnil historik August Sedláček už v roce 1908 a od té doby se archeologové celkem čtyřikrát pokusili najít nějaké hmotné vzpomínky na obyvatele hradiště. Neuvěřitelné je, že i přes četné výzkumy a více než 100 vykopaných sond nebyly dosud na Obřím hradě objeveny žádné pozůstatky po pravěké materiální kultuře ani stopy po stavení. Tuto neutěšenou nálezovou situaci by bylo snad možné vysvětlit seismickými otřesy, které sebou mohly strhnout veškeré doklady po stavbách i ostatní nálezy.
Pouze pomocí detektoru kovů bylo na Obřím hradě nalezeno 14 mincí ze 3.-1. století př.n.l., mezi nimi i republikánský denár z roku 130 s obrazem lodi a nápisem ROMA. Dlouho však byly tyto mince považovány za podvrh. Až v roce 2002 byla potvrzena pravost všech mincí, nalezených na této lokalitě. Uvažovalo se i o tom, že sloužilo jako ochrana rýžovišť zlata na Losenici či jako ochrana obchodní stezky. Jako nejpravděpodobnější se jeví funkce kultovní a shromažďovací, na niž mimo jiné poukazuje velmi zajímavá až fantastická hypotéza o existenci jakéhosi průchodu, vedoucího mezi vnějším a vnitřním valem akropole, obkružujícím její plochu, který mohl začínat u skalní brány na severu a končit na východě u „kamenného stolu“, na nejvyšším místě hradiště.
Průchod mezi dvěma hradbami tak mohl představovat jakýsi přechodový rituál, umožňující věřícím průchod z profánní části hradiště, tedy ze světského světa vůbec, do světa sakrálního, do posvátného okrsku hradiště, v jehož středu stál kamenný oltář, jenž mohl představovat střed světa a snad mohl sloužit jako oltář, na kterém byly vykonávány oběti určené nějakému nebeskému božstvu.
Pověst vypráví: „Obrovské a mohutné jsou šumavské hory a ještě mnohem strašnější byly za starých časů; nebylo proto divu, že si je za své sídlo vyvolilo děsné plemeno obrů. Bylo to dávno předtím, než se tu v údolích a po stráních usadili lidé a než se začali mýtit odvěké pralesy. Ohavní, nesmírní a nestvůrní byli ti obři; pod jejich krokem se prohýbala temena hor a bez námahy přehazovali hluboká údolí skalami a balvany; z těch si stavěli pevné hrady na nejvyšších vrcholcích. Prvním a nejstarším jejich sídlem byl Obří hrad na Reckerbergu jižně od Červené; podnes tam jeho zbytky, mohutné balvany, v troskách leží. Byli silní a nikdo se jim neodvážil postavit na odpor. Brali si tedy vše, co se jim hodilo – a nevraceli, ani neplatili. Až si jednoho dne dodal místní řemeslník odvahu a šel svůj dluh u obrů vymáhat. Skončil velice zajímavě. Jeden z obrů ho popadl a shodil dolů z hradeb. Než stačil nešťastný řemeslník zahnat hvězdičky před očima a přepočítat všechna žebra, cosi těžkého dopadlo hned vedle něj. Nevěřícně zíral na to “cosi”, co ho málem definitivně zabilo. Byla to hrouda zlata. Když se tu příliš rozmnožili, odstěhovali se někteří a usadili se nad nynějšími Albrechticemi u Sušice na vrchu zvaném Sedlo; i zde si za nějaký čas vybudovali pevný kamenný hrad.“
Zdroj: RAUSCH, Antonín. Příběhy ze staré Šumavy. Praha: Erika, 1995. ISBN 80-7190-072-9. Kapitola Obři na
Šumavě. s. 50
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
Informovali jsme:
NA VÝLETĚ: Keltské hradiště Obří hrad