STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Údolí říčky Losenice
Ještě cesta přes jeden kopec a otevře se pohled k Rejštejnu se stříbřitou stuhou Losenice i pohled ke Kašperským Horám, zavrcholený hradní siluetou. Dole je Amaliino údolí se zbytky starých šachet, do nichž si umístila lidová fantasie zástupy permoníčků, kteří mohou člověka obdarovat nebo způsobit mu mnohé trampoty. Rád bych měl potvrzenu zkazku, která do jedné této šachtice umístila Webrovo komponování jeho Čarostřelce. Nevypátral jsem o něm nic zřetelného, jen tuto kradmou, ztrácející se stopu.
Od Kašperských Hor se silnice příkře svažuje k starým šachtám u Wintrova mlýna, kopce s obou stran svírají údolí temnou stěnou lesnatých svahů a silnice zpomalí svůj běh podél Losenického potoka a zastaví se až v Rejštejně.
Údolí říčky Losenice, jedno z typických míst šumavských. Husté lesy smrkové a v nich planina, travnaté louky, potůček a stružky drobné. Zdá se to býti jako pravá divočina šumavská a však takováto místa jsou právě taková, neb kdys byla lidskou rukou obdělávaná. Celé údolí říčky zvláštní atmosféru má. Přesto, že události významné tu děly se ještě nedávno, jakoby čas zde nebyl. Jakoby zde bylo vše co se událo, nyní, naráz…Údolí Losenice bylo po stovky let a ještě před čtyřiceti lety centrum místního výroby. Osídlení zde vzniklo díky mlýnům. Mlýny sloužily jako orientační i strategické body v této šumavské krajině.
Jen malý kousek zlata najít, jen střípek z bohatství, které stále ještě dřímá pod našima nohama, když kráčíme hřebeny zlatokopy proděravěných hor a přecházíme mosty přes říčku Losenici. Zlatonosná řeka, u nichž se před více než tisíci lety stačilo jen shýbnout pro žlutý třpyt vzácného kovu, často zakletého do povalujícího se křemene. Významným dodavatelem zlata do Otavy byla říčka Losenice s přítoky, jež odvodňují historická ložiska zlata u Kašperských Hor.
V údolí říčky Losenice stávaly ve středověku četné úpravny zlatonosného křemene, jejichž součástí vedle stoup byly mlýny na rozemílání zlatonosného křemene. Podle dochovaných zpráv zde za Jana Lucemburského pracovalo více než 300 mlýnů. Jejich existenci dokládají četné archeologické nálezy. V údolí říčky Losenice je zvláštní poklidná atmosféra, kterou umocňuje řídká mlha povalující se všude kolem. Ani za jasné oblohy tady mnoho světla nebude, okolní svahy jsou prudké a hustě zalesněné. Řeka Losenice působí celoročně jako jeden z nejstudenějších toků na Šumavě.
Žádná část šumavské přírody nebyla spojená s osidlováním tak úzce jako potoky a řeky. Potřebovali je dřevorubci, plavci, mlynáři, hamerníci i zlatokopové. Byli to lidé strašně pracovití, houževnatí a děsně chytří a využili každý potůček. Kolem řek a potoků vzniklo mnoho krásných staveb, které už zmizely a málo se o nich ví. V poválečném běsnění se ničilo vše, co bylo spojené s Němci, takže většina vodních děl byla zlikvidována. Půjdete-li po silnici ze šumavské Horské Kvildy směrem na Kvildu, otevře se vám po levé straně pohled na jednu z horskokvildských slatí. Najdete ji na náhorní rovině a její název je Mezilesní. Pramení zde říčka Losenice, pravostranný přítok Otavy. Říčka pramenící pod vrcholem Přilba v nadmořské výšce 1 118 m vytváří během svého toku nádherné přírodní scenérie, zejména v údolí pod Popelnou, které jsou na několika místech chráněny jako součást první zóny národního parku. Svahy tu zdobí rozlehlé kamenné moře, tajuplnou náladu údolí dodává i zřícenina mohutného mlýna.
Zlatonosná Losenice nabízí témata jako je vývoj místních údolí a jejich specifického klimatu. Jakkoliv chladné se ale může toto údolí zdát, po staletí se tu soustředí dobývání bohatství: už od dob Karla IV. se tu těžilo zlato a stála tu kdysi za sebou řada zlatorudných mlýnů, které nahradily v 18. až počátkem 20. století manufaktury a potom pily, továrny, jejichž smutné pozůstatky mineme. Cestou zpátky se osvěžíme stínem hlubokých lesů a na konci cesty, v kostele sv. Bartoloměje v Rejštejně, vzpomeneme na ty, kteří tyto ekonomické zázraky minulosti nesli na svých bedrech.
Zdroj: Země zamyšlená – Ladislav Stehlík
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora