Z ARCHIVŮ A KRONIK: O novoročenkách
Zřejmě to byl Karel Chotek, kdo jako první na světě odeslal novoročenku. Přišel totiž s nápadem, jak si odlehčit od společenských povinností. Tehdy bylo zvykem na Nový rok přijímat i vykonávat zdvořilostní návštěvy. Počet návštěv ale rostl a stávaly se už obtížnými.
Hrabě Karel Chotek místo návštěv začal rozesílat takzvané omluvenky. Kromě toho se tento hrabě proslavil také tím, že k novoročním přáním přidával malé dárečky, díky čemuž si ho všichni oblíbili. První omluvenky si nechal vyrobit u ředitele pražské kreslířské akademie Josefa Berglera. Speciální gratulační lístky ozdobené Berglerovými obrázky pak svým příbuzným a známým rozesílal hrabě Chotek poštou. Chotkova vznešená omluvenka s ocelorytinou, navrženou slavným Josefem Berglerem, dala novoročenkám jasný charakter uměleckých děl.
Zpočátku byly nejoblíbenější obrázky bohyně Fortuny, ale výtvarná témata těchto blahopřání se postupně mnohonásobně rozrostla. Zdání světovosti vytvořil hrabě doplněním textu přáním ve francouzštině, jazyku diplomatů, šlechty, vzdělanců a vůbec všech lepších lidí. Byly to zřejmě vůbec první novoročenky. Na jeden lidský život a na sedmnáct let ve funkci – nadprůměrná bilance. Zasloužil si za to vděk svých současníků i potomků. Zasloužil, leč příliš se mu jej nedostalo. Starý Říman Cicero sice konstatoval, že „vděčnost není jen nejvyšší ze všech ctností. Vděčnost je pramenem všech ctností,“ leč realita bývá trochu jiná. Realita bývá hodně jiná. Byla sice vyražena medaile na jeho počest, a na krk mu císař pověsil Řád Zlatého rouna, leč musel na odpočinek.
Pravděpodobně nejstarším předchůdcem tradičních dnešních novoročenek byl takzvaný symbol štěstí, který pocházel z Egypta. Symbolem štěstí se obdarovávali významní a zejména bohatí občané egyptské společnosti. První novoročenka českého původu byla vytištěna již v roce 1605 a stala se natolik úspěšnou, že od té doby se začaly novoročenky pravidelně vytvářet jako symbol šťastného nového roku. Existuje mnoho lidí, kteří novoročenky dokonce sbírají. Za nejcennější se považují novoročenky z osmnáctého století. Tato novoroční přáníčka se i různě dekorovala. V Anglii byla situace poněkud složitější. Za vynálezce novoročních a vánočních přáníček je zde považován obchodník Henry Cole. Henry si tak moc potrpěl na společenské etiketě, že by doslova nepřežil, pokud by všem lidem, které znal, nepopřál šťastné Vánoce a krásný nadcházející rok. Každým rokem tak poslal doslova stovky a stovky takovýchto přáníček.
Roku 1863 dostal tento obchodník velice zajímavou myšlenku, která mu nedala spát. Vymyslel, že by přáníčka vypadala o mnoho lépe, kdyby byla malovaná. A tak navštívil velice populárního malíře – Johna Caiicota Hersleye, který se tak stal naprosto prvním autorem klasické vánoční pohlednice. Bezpečně je doložena kovová novoročenka v podobě mince s německy psaným nápisem ZVM NEVEN IAHR, vyrobená v pražské mincovně a datovaná do roku 1606. Příznivci zavedených domácích tradic novoročenky zpočátku kritizovali pro jejich povrchnost. Příznačně je označovali jako „omluvenky“ posílané na místo novoročních darů.
Velký rozmach novoročenek ve městech byl dáván do souvislosti s tamní anonymitou a konzumním způsobem života.
Časopis Rodinná kronika už v roce 1863 viděl za rozmachem novoročenek vliv moderní civilizace orientované na spotřebu. O několik desetiletí později byla už myšlenka zasílání novoročenek přátelům naopak označována za krásný zvyk (Lidové noviny z roku 1937). Už v polovině 19. století však novoročenky postupně začaly pronikat i na český a moravský venkov. Během několika málo generací se staly samozřejmým prvkem, který se v Česku každoročně objevuje na konci starého roku. Ani samotným Francouzům, z jejichž mateřštiny „pour féliciter“ pochází, zkratka P. F. na novoročence nic neřekne. Navíc těsné spojení tohoto přání s Novým rokem je výhradně specialitou Čechů a Slováků.
Zkratka „P. F.“ je odvozena od francouzského „Pour féliciter“ (česky „pro štěstí“). Ujala se spolu s novoročenkami hraběte Karla Chotka z Chotkova a Vojnína (1783–1868), který byl v první polovině 19. století zřejmě největším propagátorem papírových novoročenek u nás. Původně šlo ovšem o zkratku, která nebyla spojována výhradně s Novým rokem, ale používala se na papírových přáních a vizitkách užívaných k nejrůznějším příležitostem. Zpočátku byly vánoční pohlednice a novoročenky poměrně drahé. Jedna stála v přepočtu přibližně dnešních čtyřicet až padesát korun. Kolem roku 1905 stál jeden vánoční lístek patnáct až dvacet haléřů (30-40 krejcarů), známka deset haléřů (jeden zlatý, tedy sto krejcarů, tehdy platil jako půl rakouské koruny).
„V roce 1903 dostávali ostravští dělníci, kteří pracovali ve válcovnách v úkolu, za desetihodinovou šichtu nanejvýš tři tehdejší koruny, zámečník jenom 1,5 koruny, posluhovačka brala kolem 70 haléřů denní mzdy. Podobně na tom byli i dvanácti- až třináctileté děti, které dřely u sedláků,“ vyjmenovává historik a dodává, že za vánoční nákup tehdy dala hospodyně u kupce tři až čtyři zlaté, tedy asi dvě koruny. „Proto jen málokdo mohl dát zpočátku za jeden vánoční lístek stejně jako za kilo masa,“ konstatuje a pro srovnání uvádí, že na začátku 20. století se kilogram levného maso vysekával za 56 krejcarů. Aby mohli lidé pohlednici poslat, museli mít známku. Za Rakousko-Uherska stála 50 haléřů, pohled do ciziny pak korunu a 50 haléřů. Za protektorátu se cena různila, v tuzemsku zůstala stejná, když ale někdo posílal pohlednici do Německa, zaplatil za známku 60 haléřů.
Zdroj: Marie Stypková, NEWERKLA, Stefan Michael: Pour féliciter… Von Festen und Glückwünschen im Kulturtransfer zwischen West- und Ostmitteleuropa
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora