STARÁ ŠUMAVA: Kruté zimní dny
Jak krásná je zima, když voda v rybnících zamrzne a v odraze zamrzlé hladiny si vidíme přímo do duše? Jak krásná je zima, tak krutá je její vláda. Rostliny i zvířata umírají, pomalu docházejí zásoby a začátek Jara v nedohlednu. V lesních dírách se lišky k sobě choulí a odmítají kruté vládkyni vzdát oběť.
Jak krásně krutá je zima, když zmrazí tlukoucí srdce mladé lásky a pomocí větru a hypnotické bílé barvy všude kolem, našeptá do hlavy hromadu lží. Nechá zapomenout na krásu jara, pošlape štěstí léta a poplive pestrobarevnou barvu podzimu. Krásně krutá je zima vládkyně a nesnese odmítnutí svého přání, a když voda v rybnících zamrzne a v odraze zamrzlé hladiny si vidíme přímo do duše, vidí i ona a po duši sápe.
“…Koncem roku 1928 počalo na Šumavě silně sněžiti. Sněhová vánice trvala dlouho a sněhu napadla ohromná spousta. Mrazy byly stále citelnější. V únoru stále -30 stupňů až -40 stupňů a ještě v březnu největší -41 stupňů! V novinách začali psáti již o době ledové….” „Mráz ráno i večer žíhal krutý, že sníh pod nohama hvízdal a sípěl zvukem kovovým, že vous horkým dechem ovanutý v tlusté rampouchy mrzl i řeči bránil, svrchní šat bílé jízda se pokryl a krůpěje potu po tváři se řinoucí a na oblek dopadající ve stříbrné perly se měnily; nebylo stání ni ustání, zima nedala, ku práci a pohyb nutíc…“
Zimy na Šumavě nikdy neslynuly nějakou velkou mírností, ale bývaly naopak téměř bez výjimky plné sněhu a mrazu. Nejhezčí na sněhu je však prostě to, že vrací lidské zemi panenství. Ten osmadvacátý rok se měl v tom směru obzvláště vyznamenat a jako by si k tomu, aby dokázal, co umí. I vy si jistě pamatujete, že jako dítě jste stavěli sněhuláky přímo na zahradě a brodili se po kolena ve sněhu. Opravdu bylo tolik sněhu a byly takové zimy, nebo to jen děti vnímají jinak než my dospělí? Snad žádné roční období nepoutá na sebe tolik pozornosti jako zima. Léto se sice umí také postarat o nějaký teplotní rekord či sucho, ale zima má v tomto případě navrch. Může mít řadu přívlastků.
Někdy meteorologové charakterizují zimu jako mírnou nebo krátkou, jindy je pro nás příliš dlouhá, ale je málo těch, kteří pamatují zimu arktickou, krutou a nemilosrdnou, která byla zaznamenána v roce 1929. Počátkem roku nastaly neobyčejně kruté mrazy, jakých nebylo pamětníka. Sněhu napadlo tolik, že se ani do lesa nemohlo, proto pálili lidé ploty, prkna a jeden druhému dříví půjčoval. Starostové vydávají výnos o zřizování ohříváren a o zaopatřování topiva, potravin, oděvu a obuvi pro potřebné, zvláště pro děti. Byla, myslím, oprávněně ohodnocena jako zima století.
Prosinec roku 1928 byl relativně teplý. Nový rok se však přihlásil s poměrně bohatým přídělem sněhu. Pak začal na naše území proudit studený arktický vzduch od severovýchodu, který se u nás usídlil na dobu delší než dva měsíce. Teploměr trvale ukazoval minusové hodnoty. Jako kdyby kladné ani neexistovaly. Vánice, spousty sněhu a mrazy ochromily silniční i železniční dopravu. Rybníky promrzly téměř ke dnu, Vltavu spoutal led do hloubky jednoho metru. Zamrzaly vodovody i plynová potrubí, byla nouze o vodu, fronty na uhlí prý připomínaly válku.
„Vše vázne, doprava i práce. Fronty na uhlí u nádraží připomínají válku. Instalatéři nestačí rozmrazovat potrubí a železniční doprava je ochromena,” uvedl tisk v čase čtyřicetistupňových mrazů. „Třetina strojvůdců v těžkých mrazech ulehla s chřipkou a těm, kteří zůstali na trati, omrzaly uši, nosy a ruce. Železničáři plakali od bolesti jako děti.“ Krutá zima si vyžádala oběti i mezi železničními zaměstnanci, kteří riskovali zdraví, a v mrazech a závějích opravovali prasklé koleje. Vlaky nabíraly mnohahodinová zpoždění. Do 10. února 1929 se s krajním vypětím dařilo dopravu na železnici držet v provozu, pak následoval kolaps. Následkem mrazu praskaly kolejnice. „Uvolňování tratí bylo v hlubokých mrazech neobyčejně svízelné, takže ani zapálení velké hranice mnoho nepomáhalo. Na pomoc byla povolána armáda.
Cestování bylo skoro nemožné. Byla prakticky zastavena doprava silniční i železniční. Cesty zavály obrovské závěje sněhu, napadly tři až čtyři metry sněhu. Kola vozů přimrzávala. Mnoho lidí roznemohlo se na chřipku a mnoho lidí pomrzlo. Zmrzly zásoby brambor lidem ve sklepech i domácí zvířata. Vymrzly ovocné stromy v zahradách, sadech i alejích. Houfně mizela lesní zvěř.
Zdroj: KŘIVANCOVÁ, Svatava. Rekordně nízké teploty vzduchu v mimořádně tuhé zimě 1928/29
Připravuje: Miroslav KŮS ANSRES
Foto: archiv autora