STARÁ ŠUMAVA: O vánočních kolekcích
Vánoce jsou vyloženě sladkým obdobím. A aby těch dobrot nebylo málo, navěsí si mnozí ještě sladkosti na stromeček. Po generace si věšíme čokoládové figurky na stromeček a mnozí z nás si Vánoce bez této tradice neumějí představit. A kdo nyní dává přednost stromečku bez čokolády, určitě na chvíle magického zdobení s láskou vzpomíná. Vůně dokáže až magickým způsobem vyvolat vzpomínku, která je zasunutá hluboko v paměti.
Také vám stačí letmý závan vůně perníku, skořice, horké čokolády a vybaví se vám Vánoce? Ta vůně čerstvého smrčku či borovice, skleněné ozdobičky a mezi nimi spousta čokoládových bonbonů a figurek. Ale kam se během Vánoc figurky ztrácejí? Většině pamětníků se vybaví, co cítili, když jako děti krabičku s čokoládovými figurkami otevřeli poprvé. Často sice nepřečkaly do druhého dne, většina si ale vzpomene na typické tvary šišek v barevném papíře. Bylo by zbytečné snažit se předstírat, že před listopadovou revolucí nebylo možné vánoční kolekce sehnat.
Jak to tehdy bylo a co zbývalo lidem, kteří kolekci nedostali? Na fronty před obchody, ať už na menších, nebo i ve větších městech, si ale jistě mnozí z nás ještě vzpomenou. A jestli právě přivezli dost kolekcí na to, aby se dostalo i na lidi na konci řady, to se čekající často dozvěděli, až když kolekce prostě došly. A tak rodiny raději vysílaly do fronty svoje prarodiče, kteří již byli v důchodu a měli čas čekat od samého rána. Na koho se pak kolekce dostala, měl o to větší radost. Zkusme si představit, jak by se tehdy asi tvářila prodavačka, kdybychom si chtěli kolekci vybírat…
Kakao na výrobu čokolády bylo i tehdy drahé a je těžké pochopit, že komunistické plánovače nenapadlo nechat čokoládové kolekce falšovat, tedy vydávat levné náhražky za čokoládu, jako je tomu v dnešní době. I když ve filmech z první republiky vídáme většinou lesk a slávu tehdejší smetánky, většina lidí žila velmi skromně a stejně skromné proto byly pro ně vánoční svátky. K dárkům u těch šťastnějších patřily vedle hraček a oblíbených knih také třeba vyrobené figurky z chleba, pasta na zuby, kousek mýdla, jablko, ale také obyčejná konzerva. Na vánočním stromečku visely v některých rodinách ozdoby, ale v mnoha jen kousky chleba či staniolu. Vánoční stromečky, které se dovážely z panských lesů a prodávaly se na tržištích, nejdříve pronikaly do bohatších měšťanských domácností. V těch chudších to většinou byli sloužící, kteří se v tom panském domě seznámili s tímto zvykem a potom se to snažili nějak aplikovat na své domácí prostředí.
Vánoční kolekce neodmyslitelně patří k českým Vánocům. A jedná se skutečně o ryze českou specialitu a český vynález. Nejstarší vánoční čokoládové figurky vyrobil v roce 1892 jeden z tehdy největších podniků u nás – Velimská továrna na čokoládu. Založili ji roku 1869 bratranci Szalatnayové, potomci maďarské šlechty. V roce 1892 přešla továrna do majetku Adolfa Glasera a jeho švagra, kteří byli židovského původu. Ti postupně rozšiřovali výrobu, zpestřovali sortiment a zaměstnávali i více lidí. První čokoládové figurky byly baleny do ozdobných secesních obalů s vánočními motivy. Výrobky závodu, tedy čokoláda, cukrovinky a kávové náhražky cikorie, putovaly do všech zemí monarchie i za její hranice. Počátkem 2. světové války byla většina rodiny Glaserů zařazena do transportu a továrnu převzali Němci, kteří ji poté prodali dvěma rakouským podnikatelům. Ovšem nebyly to takové ty tradiční krabice naplněné figurkami. Spíš to byly arabesky, apod. Potom čokoládovna Orion začala výrobou dutých foukaných čokoládových figurek, později balených do barevného staniolu.
V roce 1909 se vánočním čokoládovým figurkám říkalo »závěsky na stromek«. Předtím to skutečně byla jen čokoláda, která byla například dozdobována různými polevami, později ručně zdobené figurky, které samozřejmě byly i finančně náročnější na pracovní sílu. To se pak zaměnilo za staniol. V roce 1850 upekli manželé Lutonští ve Vizovicích pro své sousedy vizovické pečivo, které se stalo vánoční dekorací. V Kutné Hoře figurky na vánoční strom dodávala světoznámá čokoládovna Lidka, která své zboží již od roku 1918 exportovala i daleko za hranice do USA, Holandska, Švédska i Belgie. Ve stejné době se začaly vyrábět kolekce také v olomoucké továrně Zora. Navíc kromě našich značek byla na trhu i řada výrobků německého původu s větší tradicí. Kdo byl první, se tedy těžko určuje. Krabice se nepotiskovaly, používaly pouze kartonové.
Každá kolekce se ručně balila do originálního balicího papíru, který se na každý rok dělal jiný. Prvorepublikové kolekce byly podle mě naprosto špičkové, protože sledovaly trendy hospodářského vývoje Československé republiky. V roce 1928 stála nejdražší kolekce od firmy Orion 125 Kč a měla 260 figurek. Tehdy to představovalo 20% průměrného platu rolníka. Lidé byli po roce 1918 hrdí na to, že měli svůj vlastní samostatný demokratický stát. A ještě k tomu stát, který se úspěšně rozvíjí – máme špičkové automobily, špičkové bicykly, letadla a Baťovy boty,… Takže v kolekci pak člověk našel čokoládové kolo, čokoládové autíčko, čokoládové botičky. V roce 1921 začal s podnikem spolupracovat výtvarník Zdeněk Rykr, který této značce zasvětil celý svůj život a vytvořil stovky reklamních tiskovin a obalů. Navrhl například vánoční papíry, z nichž asi nejznámější je s motivem Betléma z roku 1935. Mikulášské balíčky se pyšnily jeho motivem čertů… logo „čtyřcípé hvězdy“ se používá do současnosti. Symbolizuje čtyři kornouty na bonbony, které se dříve používaly ve starých hokynářstvích, spojené do sebe.
V roce 1933 si továrna Orion nechala vyrobit vánoční film v podobě reklamy a plakát s vánoční kolekcí. Roku 1934 dostali zákazníci při zakoupení kolekce ve stanovené ceně vánoční adventní kalendář, na němž byl vánoční stromek s 24 zavěšenými drobnostmi. Po vyloupnutí vzniklo okénko s průsvitným obrázkem. Na Štědrý večer se kalendář nalepil na okno a odkrytá okénka kouzelně prosvítala. Zase to bylo hodně inspirované tím, že se vánoční kolekce od nás hodně vyvážely do Francie a do Německa. Obrovskou popularitu si získaly v USA a paradoxně konkurovaly i našim sklářům ve vývozu do Indie. Do Indie se totiž vyvážely naše skleněné foukané vánoční koule, které se tam ale nepoužívaly ke zdobení vánočních stromečků, ale Indové věřili, že jejich obydlí ochrání před zlými duchy. A protože to bylo finančně náročné, tak to viselo jen na obydlí bohatých Indů. A pak se tam začaly vyvážet také čokoládové kolekce.
Před Vánoci a vlastně už před Mikulášem se v obchodech objevily slavnostní mandarinky, banány a pomeranče, a dokonce i exotický ananas. Ti z nás, kteří dětství ještě prožili v socialismu, mají tyto svátky spojené právě s vůní mandarinek. Jindy v roce jsme si jich totiž moc neužili. Navíc pravdou zůstává, že pokud někdo neměl známé v zelenině, ani tohoto ovoce nebylo nazbyt. V menších obchodech bylo možné koupit si třeba jen kilo mandarinek, aby se dostalo i na další lidi ve frontě. Takové závody v trpělivosti a shánění i těch pro nás dnes poměrně základních věcí kdysi patřily k Vánocům. Přesto se rodiče vždycky snažili, aby byly Vánoce pro děti co nejkouzelnější. Pojďme si letos udělat opravdu šťastné a veselé, klidné a spokojené a možná i skromnější Vánoce. Třeba přijdeme na to, co všechno ke štěstí vlastně vůbec nepotřebujeme…
Zdroj: Krámský, S; Feitel, J.: Kniha o čokoládě, Praha 2008, Milpo Media s.r.o, s.30 – 31Šťastná,. J; Prachařová. L.: Lidové pečivo v Čechách a na Moravě, Praha 1988
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora