STARÁ ŠUMAVA: Svatá Barbora přijde k vám ze dvora
Já Svatá Barbora, přišla jsem k vám ze dvora.
Kdepak jsou ty hodné děti?
Ty já pěkně pohladím!
Kdepak jsou ty neposluchy?
Ty já pěkně vyplatím!
Bylo to dávno a od těch dob uplynula hezká řádka let. Sníh tu zimu už ležel na ulicích, neboť jej přivezl v měsíci listopadu sv. Martin, který jako v letech minulých i tento rok přijel na “bílém koni.” Začínal advent a hned z kraje adventu má svátek sv. Barbora. Podle legendy byla Barbora jedinou dcera v rodině bohatého kupce. Tajně se seznámila s Ježíšovým učením a toužila žít podle něj. Její otec s tím ale nesouhlasil a nechal ji uvěznit v kamenné věži. Barboře se podařilo nechat se tam potají pokřtít. Pak ale musela utéct. Když ji chytili, byla uvržena do vězení, kde velmi trpěla a nakonec byla pro svou věrnost ve víře popravena.
Trhání barborek je starý lidový vánoční zvyk, spojovaný se svatou Barborou, mučednicí, která byla podle legendy odsouzená na smrt a sťata vlastním otcem. Cestou na popraviště si utrhla větvičku, která jako zázrakem uprostřed zimy vykvetla. Ačkoli dnes můžete barborky vnímat hlavně jako dekoraci, pro předky měly symbolický význam. Dokonce podle nich hádali, co se stane příští rok. Barborky lidé trhali už za pohanských dob. Tehdy prý rozmlouvali se stromy a keři. Není náhodou, že se větévka trhala tak, aby rozkvétala kolem období zimního slunovratu. Květy připomínaly, že po zimě zase přijde jaro. Pro křesťany symbolizují rozkvetlé třešňové nebo jabloňové větvičky čistotu panenky Marie i příchod nového světla – Ježíše Krista. Když spojíme obě tradice, vyjde z nich krásný zvyk.
Kvetoucí barborky vlastně připomínají naději, obrození, čistotu a světlo. Prostřednictvím barborek dřív děvčata hádala, jestli se vdají. Když vykvetla přesně na Štědrý den, říkalo se, že se dívka do roka vdá. Pokud měla nápadníků více, mohla si po nich větvičky pojmenovat – a vzala si prý toho, jehož větévka vykvetla jako první. Aby byla věštba věrohodná, musely se dívky vydat pro barborky brzy ráno, když se první sluneční paprsek dotkl obzoru. Barborku musely uříznout ze stromu starého alespoň deset let. Možná to byla ale jen ohleduplnost starých hospodářů – zatímco pro mladý stromek je jedna větvička bolestivou ztrátou, statný velikán ji zvládne bez větší újmy.
Jiná lidová pověra zase používala barborek k odhalování čarodějnic. Stačilo při jitřní mši rozkvetlý proutek stočit do kruhu a podívat se skrz něj na věřící, čarodějnice budou stát zády k oltáři. O barborky se zajímali i ženatí muži a vdané ženy. Říkalo se, že kolikátý den po uříznutí barborka vykvete, tolikátý měsíc bude mít v příštím roce její majitel štěstí. Potíž je, že mezi čtvrtým a dvacátým čtvrtým prosincem uplyne přesně dvacet dní a rok má jen dvanáct měsíců. Třeba se vám ale povede, aby barborka vykvetla už po pár dnech, co ji přinesete domů. Naši předkové věřili, že větve mají být nařezány před východem slunce, pravidelně zalévány, a to přímo z úst, a neměly by se brát holou rukou.
Třešňové haluzky slouží nejen milostnému čarování. Prý ochraňují před čarodějnicemi a nesou v sobě magickou sílu kvetoucí ratolesti. Na českém venkově byl ještě v 19. století zvyk chodit se sv. Barborou čili chodit barborkou. V den sv. Barbory (nebo v jeho předvečer) chodily svobodné dívky nebo i vdané ženy z domu do domu, přičemž byly ustrojené za „Barborky”. V různých krajinách se oblékaly různě, někde do bílých šatů, jinde do černých, často měly závoj a okrašlovaly hlavu věnečkem.
Barborky se při obchůzce ohlašovaly šlehnutím prutu do okna nebo zvoněním. Většinou nemluvily, jen změněným hlasem vyzývaly děti k modlení, tím zlověstným mulise mulise. Zpravidla držívaly v ruce metličku a s ní dítkám hrozily, ale nosívaly též košíčky, ve kterých byly dárky pro děti – jablka, hrušky apod., a někdy též rozdávaly cukrová srdíčka od sv. panny Barbory. V některých krajinách chodili s Barborkami i andělé, čerti a další maškary. Když vešly do stavení, předváděly Barborky nějaký krátký výstup ze života sv. Barbory, zpívaly, modlily se, rozdělovaly dárky a občas i metličkou vyplácely zlobivé děti. Toto chození barborkou bylo pozůstatkem a upomínkou na veliké divadelní hry o sv. Barboře, které se kdysi při obchůzkách Barborek provozovaly (je např. zachována hra o sv. Barboře z 18. století).
Podobně jako třešeň můžeme použít i snítky zlatice. Lidové pověry jí však předurčily jiný význam. Snad díky svému názvu či barvě květů zodpovídá o Vánocích na otázky spojené s bohatstvím a dostatkem. Větévky musíme nařezat o půlnoci v předvečer svátku svatého Mikuláše a dál s ní zacházet jako s barborkou.Takto získaná zlatice je připravena odhalit o Štědrém večeru mnohá finanční tajemství. Svoje otázky ale musíme formulovat jednoznačně a to tak, aby odpověď na ně zněla ano či ne. Jedna větévka je schopná odpovědět pouze na jednu otázku, chceme-li se toho dovědět více, pořídíme si i více větviček.
Aby se nám větévky a otázky nepopletly, označíme si je, například barevnými stužkami a poznamenáme si co jednotlivé barvy znamenají. Otázky ale nesmíme nikomu prozradit, nebo předpověď bude neplatná. Situace, která může o štědrém dnu nastat nám odpoví: vyraší-li listy, budete se muset v následujícím roce velmi namáhat, abyste si udrželi životní standart na který jste zvyklí. Vyraší-li květy , čeká vás v dalším roce dostatek a bohatství. Uschne-li větvička, musíme šetřit peníze a utěšovat se, že po hubených letech následují tučné. Další možností jak ozdobit vánoční stůl a zároveň se něco dozvědět je použití březových větévek. Tentokrát zjistíme svůj zdravotní stav v následujícím roce. Bříza bělokorá je velmi nenáročná, odolná na sucho i mráz a zároveň je známa mnohými léčivými účinky-právě tyto vlastnosti jí přisoudily věštbu v otázkách o zdraví.
Březové větvičky nařežeme stejně jako třešňové a zlatici 4. 12. a doma je dáme do sklenice s vodou. Vyraší-li o Štědrém dnu drobné lístečky, budete se celý následující rok těšit pevnému zdraví a dobré náladě. K tak významnému dni se samozřejmě váže i několik pranostik. „O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.” A kde je zasněženo, tam bude v příštím roce bohatá seč: „Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude příští rok hodně trávy. Na svatou Barboru saně do dvoru.“ A pokud čekáte, jaké bude počasí v příštích dnech, Barbora Vám dává jednoduchou odpověď: „Jaké je počasí na sv. Barboru, takové bývá až do Vánoc.“
Zdroj: Ottův slovník naučný: ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. 3. díl. V Praze: J. Otto, 1890. TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 1., A-Bascape (sešity 1–21). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1912.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora