HISTORICKÉ OKAMŽIKY: 20. listopadu 1945 – Schválení Plánu odsunu Němců z Československa, Polska, Maďarska a Rakouska

Národ, který zapomene svoji minulost, nemá žádnou budoucnost. (Winston Churchill)

Zapomínat se nemá. Je to slabost, je to jakási lež. Minulost má svá práva, je to fakt. Je třeba se s ní vyrovnat, nikoliv zapomenout. (Alexandr Ivanovič Gercen)

Dne 20. listopadu roku 1945 schválila Kontrolní Rada složená ze zástupců čtyř spojeneckých velmocí, a to Anglie, Francie, Sovětského svazu a Spojených států amerických, jako vrcholný orgán spravující poražené Německo, Plán odsunu německého obyvatelstva.

Plán odsunu Němců z Československa, Polska, Maďarska a Rakouska
Usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně 20. listopadu 1945

1. Veškeré německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Polska (tři a půl milionu osob) bude přijato do sovětského a britského okupačního pásma v Německu.

2. Veškeré německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Československa, Rakouska a Maďarska (tři miliony sto padesát tisíc) bude přijato v americkém, francouzském a sovětském okupačním pásmu v Německu.

3. Předběžné rozmístění obyvatelstva do jednotlivých pásem bude následující:

a) do sovětského pásma – z Polska 2 000 000 osob,  z Československa 750 000 osob
b) do britského pásma-  z Polska 1 500 000 osob,
c) do amerického pásma-  z Československa 1 750 000 osob,  z Maďarska 500 000 osob
d) do francouzského pásma – z Rakouska 150 000 osob

4. S přejímáním obyvatelstva z výše uvedených zemí bude možné začít ihned po potvrzení tohoto plánu, a to
podle tohoto rozvrhu:
v prosinci 1945 – 10%
v lednu1946 – 5 %
v únoru 1946 – 5%
v březnu 1946 – 15 %
v dubnu 1946 – 15 %
v květnu 1946 – 20 %
v červnu 1946 – 20 %
v červenci 1946 – 10 %
Změny mohou nastat v důsledku počasí nebo dopravy a po získání podrobnějších informací o počtu
odsunovaného obyvatelstva ….

Zprávu o usnesení Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně z 20. listopadu sdělili zástupci velmocí – sovětský, britský a americký velvyslanec v Praze československé vládě zvláštními nótami z 28. listopadu, dne 3. a 7. prosince 1945.

Tomuto usnesení předcházelo memorandum z 23. listopadu 1944, které bylo podkladem pro jednání spojenecké komise v Postupimi.

Na základě rozhodnutí vítězných mocností a schválení organizace odsunu bylo přikročeno k jeho realizaci. Jednáním o podmínkách organizovaného odsunu byl pověřen Hlavní štáb československé armády, který ihned zahájil jednání o technických podmínkách s velitelstvími příslušných okupačních armád.

Samotným prováděním organizovaného odsunu bylo pověřeno ministerstvo vnitra a spolupracovalo s místními a okresními národními výbory a ministerstvem dopravy. Závěrečný akt odsunu a předávávání transportu prováděla čs. Vojenská správa.

Odsun se netýkal těch osob, které si podaly žádost o zachování československého státního občanství, antinacisty a smíšená manželství.

Po dodání seznamu Němců příslušným národním výborem byl organizován přesun do shromaždiště s názvem „Sběrný a internační tábor“. Tyto tábory byly zřízeny podle pokynů ministerstva vnitra a mimo českého personálu měly i samosprávu z řad odsunovaných, ve které byli lékaři, ošetřovatelé kuchaři a pomocný personál placeni. Ve Vimperku byly tábory zřízeny v budovách firmy Steinbrener.

Podle oběžníku ministerstva vnitra čj. B-300/1129 z 15. 2. 1946 měl být každý z odsunovaných Němců do amerického pásma vybaven částkou 1 000 RM a do sovětského pásma částkou 500 RM. Při přepočtu byl směnný kurz stanoven poměr 10 Kč = 1 RM.

Každý z odsunutých měl napsat trojmo seznam bytového zařízení, které zůstává po jeho odchodu na místě. Jeden průpis dát nejbližšímu Čechovi, který bude za ponechaný majetek ručit až do rozhodnutí MNV a zbylé dva s uvedením jména Čech vzít sebou. Mimo šperků a uměleckých předmětů se nesmělo vyvážet perské koberce, sbírky známek, vkladní knížky, fotoaparáty, rozhlasové přístroje, fotoaparáty, kožešiny apod.

Při kontrole soupisu osob prošlých legální cestou, lze konstatovat, že část z nich prošla vlastní cestou.
Týkalo se zejména obyvatel pohraničních obcí. Lze to uvést na příkladu:
Z Bučiny ze 320 obyvatel bylo odsunuto jen 21 osob
Z Hliniště ze 176 obyvatel bylo odsunuto jen 5 osob
Ze Strážného z 913 obyvatel bylo odsunuto jen 162 osoby
Z Kvildy z 1109 obyvatel bylo odsunuto jen 272 osoby
Z Nového světa z 344 obyvatel bylo odsunuto jen 1 osoba
Z Českých Žlebů z 964 obyvatel bylo odsunuto jen 86 osob
Celkem mezi 27. květnem a 8. říjnem bylo ze sběrného střediska ve Vimperku odsunuto 7114 osob.

I přes oficiální ukončení organizovaného odsunu do 31. října 1946, pokračovalo přemístění německých obyvatel v důsledku slučování rodin, po rozvodovém řízení, po zaučení osob ponechaných pro nezbytný chod hospodářství i z jiných příčin. Ty osoby, které byly německé národnost a nebyly odsunuty, byly následně přemísťovány do vnitrozemí.

Ne vždy probíhal odsun idylicky. Nejen technické problémy a nedostatek materiálu všeho druhu negativně působil na odsunované, ale mnozí aktéři příliš nedbali na lidské zaházení a dodržování zákonů.

Vzpomínky některých přímých účastníků tohoto odsunu jsou publikovány na webu: www.kohoutikriz.org. Škoda jen, že autoři vzpomínek zapomněli napsat o událostech, které tomu předcházely na konci existence společné republiky,

Zdroj: Odsun Němců – Edvard Beneš – Praha
Prachatice 1938-1945 – Vačkář – strojopis
Winterberg im Böhmerwald – H. Harwalik, E. Pimmer – Freyung

Připravil: (zš)

Foto: Wikipedie