Z ARCHIVŮ A KRONIK: Kam kráčí jazyk český
„Ještě před nějakými 100 nebo 150 lety patřilo mluvit česky a mluvit hezky česky, správně česky, k dobrému tónu v určité společnosti. A to právě proto, že tu češtinu tehdy cítili jako trošku ohroženou a ta správná čeština byla vlastně výrazem občanského, sociálního, národnostního, politického postoje, zatímco dnes už jsme si tou češtinou tolik jisti a víme, že nezahyne, že na to trošku hřešíme.“
Karel Oliva český lingvista a vysokoškolský pedagog 1958
Kurzarbeit, lockdown, briefing, marketing a mnoho dalších slov… Příchod nemoci covid-19 způsobil velkou změnu v mnoha aspektech našeho života. Nedotčen přitom nezůstal ani náš jazyk, který pružně zareagoval na společenské změny. Před několika desítkami let se prostřednictvím vyjadřování lidí hodnotilo také jejich společenské postavení. Tehdy bylo jednoduše prestižní umět dobře a spisovně česky a mít bohatou slovní zásobu.
Dnes se však někteří Češi dostávají do stadia, kdy prakticky neumějí hovořit a vyjadřovat se spisovným jazykem. Řeč je sama duše národa – říká s plnou autoritou Karel Čapek. Zamysleme se nad těmito slovy právě v současné době. Nezacházíme se svou mateřštinou ledabyle? Nestydíme se za její spisovnou podobu? Tyto otázky získávají na aktuálnosti právě v době evropského sjednocování. Neboť každá země by měla Evropu i nadále obohacovat svojí nezaměnitelnou kulturou.
Špatná čeština se na mě valí z televizního zpravodajství, dokonce i z toho veřejnoprávního. Otázka je to zřejmě do pranice, chyb jako máku se na vás valí i v oficiálních vyjádřeních nejvyšších státních představitelů. Příliv nových slov je nezvladatelně živelný. Cizí slova si do češtiny vždy nacházela cestu a obohacovala ji o výrazy, které jsme do té doby neznali. Jenže u současných anglicismů dochází k tomu, že velmi často vytlačují fungující české ekvivalenty, a navíc si ponechávají svůj původní zápis. Všichni pořád někam spěchají, snaží se vyjadřovat co nejjednodušeji, samozřejmě bez diakritiky a nejlépe ještě ve zkratkách, takže leckdy podvědomě sáhnou po anglickém slovíčku, které dobře znají. Kdo je zná, jde s dobou a zároveň dává najevo, že vyjadřovat se česky je mu poněkud na obtíž.
Odhodit pravidla jazyka českého s koncem povinné školní docházky není výraz svobodomyslnosti, spíš nevzdělanosti. Že bude za hlupáka nebo že mu v horším případě ostatní nebudou rozumět, leckoho netrápí. Fakt je, že nejdivočejší věci se v češtině odehrávaly po roce 1989, zejména v souvislosti s rozvojem informačních technologií, reklamy a marketingu. Pro mnohé lidi, kteří v těchto oborech pracují, se stalo otázkou prestiže používat anglické výrazy, protože si tak dodávali pocit, že jsou takzvaně světoví.
K. Čapek ve známé stati Chvála české řeči píše:
“A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit. Chtěl bych umět napsat vše, co dovedeš vyjádřit; chtěl bych užít aspoň jedinkrát všech krásných, určitých, živoucích slov, která jsou v tobě …“ “Nikdy jsi mi neselhala; jen já jsem selhával, nenacházeje ve své tvrdé hlavě dosti vědomí, dosti povzletu, dosti poznání, abych to vše přesně vyjádřil. Musel bych žít sterým životem, abych tě plně poznal; doposud nikdo neshlédl vše, co jsi; ještě jsi před námi, tajemná, překypující a plná dalekých výhledů, budoucí vědomí národa, který vzestupuje”
Dnes už dovedeme mj. přesně spočítat, že z bohatství slovní zásoby češtiny, které lze odhadovat na statisíce jednotek, K. Čapek užil v celé své literární i publicistické tvorbě „jen“ cca 70 tisíc slov (F. Čermák a kol., Slovník Karla Čapka, 2007). Běžný mluvčí jich aktivně užije ještě podstatně méně. Důležité ale není, kolik slov zapojíme do své komunikace, podstatnější je, jak s nimi a s jazykem vůbec zacházíme, jak vyjadřujeme své myšlenky a city. Karlu Čapkovi se asi málokdo vyrovná, nicméně všichni bychom měli spět k poučené, citlivé a kultivované práci s jazykem.
Zdroj: Z knihy: Karel Čapek – MARSYAS čili na okraj literatury – CHVÁLA ŘEČI ČESKÉ
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora