STARÁ ŠUMAVA: O podzimní rovnodennosti
Je načase se smířit s tím, že léto je pryč, a pozvat k vám podzim. Slovy slavného básníka Keatse, podzim je “dobou mlhy a sladké plodnosti”. Podzim je plný barev, chladných rán a zvyků, jako je pouštění draka nebo vinobraní.
Předcházející svátek dožínek se nesl ve znamení velké obilné sklizně, tento je nazývaný druhou sklizní a přináší s sebou počátek temné poloviny roku – doby, kdy část tmy opět převáží nad vládou světla. Přichází magický čas, kdy den je roven noci. Čas, kdy Slunce překračuje nebeský rovník. Dny rovnodennosti jsou zvláštní především tím, že Slunce zapadá přesně naproti místu jeho východu. Přírodní jevy, jako jsou slunovraty a rovnodennosti se pro naše předky staly jakousi základní osou měření času a dělení roku na čtyři základní díly.
Lidé v tyto dny přicházeli na významná kultovní místa v přírodě, kde se obraceli ke svým bohům prostřednictvím obřadů – slovem, tancem, zpěvem i hrami. V tento čas se soutěžilo se nejen ve sportu, předváděla se znalost mýtů, písní a vzpomínalo se na slavné předky. Navíc plnily tyto rituály velmi významnou roli v duchovním životě. Staří Slované v průběhu svátku a rituálů obětovali chléb, případně kaši z obilí anebo oplatky.
Zakončení hospodářského roku charakterizuje bujará oslava a velká hostina. Jelikož je rovnodennost též rovnováha sil, bylo v tu dobu nejvhodnější naklánět osud příznivým směrem. Mezi oblíbené rituály patřila komunikace se sudičkami, lidé se také loučili s Mokoší (slovanskou bohyní plodnosti) a vítali Moranu, která sice bere, ale i dává sílu (poskytuje čas pro odpočinek přes zimu). Pozůstatky tohoto svátku se uchovaly do dnešních dnů v podobě podzimních hodů a posvícení.
Historické zprávy udávají, že Mokošiným obětním zvířetem byla slepice nebo kohout, což má svůj odraz v českém lidovém prostředí v podobě rituálu stínání nebo honění kohouta. S blížící se zimou se dá předpokládat, že budete doma trávit více času. Pak přichází na řadu ta magičtější část, ke které budete potřebovat šalvěj, sladkou trávu (její pravé jméno je tomkovice vonná) nebo větvičky asparágusu. Pak máte dvě možnosti. Buď můžete snítku bylin zapálit a s vonným kouřem pak projít každou místností pro její očištění od negativní energie, nebo bylinky naložit do vody a několika kapkami „vysvětit“ vždy každý roh každého pokoje. Typická oslava podzimní rovnodennosti tak zahrnuje mnoho jablečných pokrmů od koláčů přes jablka pečená až po čerstvý mošt.
V době začínajícího podzimu by se měl člověk obracet ke svému nitru, ke své duši. Mabon označuje sklizeň, a říká se že právě v tomto vzácném okamžiku se příroda ocitá v dokonalé rovnováze. Je čas sklidit, co jsme zaseli, vzdát díky za úrodu a hojnost, kterou Země dává. Čas dokončovat rozdělané projekty, a rozmýšlet budoucnost. Mabon je dobou oslavy a rovnováhy. Příchod podzimní rovnodennosti ohlašuje truchlení za slunečního boha. Také my si uvědomujeme, že všechno jednou musí skončit. A tak se sluneční bůh vydává do podsvětí, za svou bohyní. Čas odchodu a konce, která je dobrou příležitostí k tomu oslavit své úspěchy, poděkovat sami sobě a těm, kdo nám pomohli, a otevřít se rovnováze.
Podzimní rovnodennost vnímejte jako takové zastavení v čase, kde je ideální doba na to, abyste se mohli vyrovnat s minulostí. V běžném denním shonu má člověk tendence házet všechno za hlavu, některé události je ale nutno zpracovat. Najít rovnováhu. Sedněte si tedy v klidu večer ke stolu a postavte před sebe dvě svíčky – nejlépe tmavočervené barvy – a jednu z nich zapalte. Zhluboka se nadechněte a vzpomínejte na vše důležité, co se stalo během uplynulého roku. Snažte se vše přijmout. Poté se zadívejte do plamene a svíčku sfoukněte. Myslete při tom na to, že co patří minulosti, to v ní i zůstane. Pak se zadívejte na svíčku druhou a myslete na vše dobré, co by vám mohlo v následujícím roce přijít do cesty. Svíčku zapalte s optimismem a nadějí.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora