STARÁ ŠUMAVA: Srpen a Porcinkule
Srpen
Teprve srpen s oblohy
záře a teplo jen srší,
a přece již s agátu před domem
vše listí jak v podzimní prší.
Sotvaže větérek zavěje
a sotvaže větev se skloní,
již ku zemi sežloutlé listí to
jak zlacený deštík se roní.
Zamyšlen dívám se oknem ven
a chvěju se , podoben věchu –
musí to přece být pěkné jen,
když člověku prchnou dny poslední
tak v plničké záři, tak v spěchu! (Jan Neruda)
Věříte tomu, že polovinu prázdnin máme za sebou? Jako obvykle léto pádí jako splašený kůň. Doufám, že si ho náležitě užíváte! Začíná období hojnosti, sklizně a příroda nám nabízí ve velkém své dary. Počasí nám dopřává sluníčko a abnormálně vysoké teploty, dny jsou ještě dlouhé, a ač máme za sebou Svatou Annu, která by měla dle pranostiky přinášet chladnější rána, žádné výraznější ochlazení prý v dohledné době nehrozí. Je to měsíc sklizně obilí a svůj název získal odvozením od slova „srpovati“, tedy sklízet.
První srpnový den se začíná slunce sklánět zpět do tmy, připravuje se na odpočinek. Ačkoliv to ještě není jasně patrné, přichází konec léta. Tažní ptáci se již houfují, rostliny už nejsou tak svěže zelené, vzduch už není tak průzračný. Léto bylo v minulosti spojeno především s prací na polích a v sadech, bylo však i obdobím poutí a jarmarků. Srpnovým aspektem byly pro naše předky poutě. Mnohem více než událost na určitém místě plná zábavy, jak si pouť dnes představujeme především my, pro ně byla cestou do svatého místa, cestou do sebe sama. U nás se nejvíce podnikaly poutě anenské, mariánské, matějské či svatováclavské. Pouť tedy představovala církevní slavnost spojenou se skutečnou poutí na nějaké poutní místo.
Než se ale pustíte do čtení, schválně se zeptejte se známých, co podle nich slovo Porcinkule znamená? Kdekdo v něm hledá zvonky, sklo a porcelán, možná i voňavý perník, ale pravda je někde jinde. Vypravit se za ní musíme až do Itálie za svatým Františkem z Assisi. Jde zkrátka o výroční církevní slavnost, která se koná začátkem srpna ve františkánských a kapucínských kostelech. Bývá spojená s udílením takzvaných plnomocných odpustků a provází ji lidové poutě. V širším významu je slovo Porcinkule také zlidovělým názvem pro svátek Panny Marie Andělské, slavený 2. srpna.
Původní Porcinkule ovšem nebyla slavnost, ale malý domek, který František pro svou řeholi v samých začátcích získal. Stával v Assisi vedle malého kostelíku Panny Marie s Anděly a v místním nářečí se mu říkalo porzioncula, porziuncola či portiuncula, tedy malý pozemek, dílek či údělíček. Představoval to nejnutnější, co františkáni ke svému životu v naprosté chudobě potřebovali. S poutí je spojováno tradiční pečivo – preclíky. Slyšte, slyšte! Z nedaleké vesničky line se bezstarostný smích, zvuk praskajícího ohně, houpaček i kolotočů. Nechybí ani lákavá vůně perníkových figurek i příslib sladké radosti v podobě cukrové vaty. Právě k nám přijela pouť a všichni aktéři již netrpělivě vyhlíží první návštěvníky!
Když se řekne slovo pouť, většina lidí si okamžitě vyplaví myšlenky na bujaré lidové slavnosti plné veselí, smíchu, báječných atrakcí a voňavých perníčků s cukrovou glazurou. Skutečná historie a tradice poutí se zrodila již v období raného středověku. Tehdy lidé poutě považovali za velmi důležité cesty hluboce provázané s duchovnem a vírou. Takové misijní poutě byly pořádané na počest života Ježíše Krista ve Svaté zemi. Mezi významné poutní cesty patří zejména mariánská poutní místa, kterým je již odnepaměti přisuzována kouzelná, nadpřirozená moc.
Touha po oslavách a sounáležitosti však v lidských srdcích stále více sílila. Úplně dozrála až ke konci středověku, ve kterém vznikla největší vlna jarmarků a později také lidových poutí. Na takovou tradiční středověkou pouť se většinou sjeli řemeslníci z širokého kraje. Prostí lidé z vesnic, kde se jarmark odehrával, měli jedinečnou příležitost nakoupit do té doby exotické a neznámé suroviny a předměty – například homole cukru, turecký med, orientální koření či vzácné hedvábí a látky. Ke každé správné pouťové zábavě patří pestrý sortiment atrakcí, houpaček ve tvaru loďky, řetízkových kolotočů a pouťových šmuků!
Už naše babičky se těšily, až si vyberou svoji dávku pouťového štěstíčka pěkně zabaleného v jemném papíru. Pro mladé dívky byla na tradičních poutích připravená také perníková srdíčka, ošperkovaná něžnými nápisy. Zamilovaní mládenci měli kromě sladkého perníčku možnost darovat své vyvolené rovněž pouťový prstýnek. Drobný pokovený kroužek se vsazeným blýskavým, barevným sklíčkem se stal hitem a nutností každé pouťové zábavy. Růžová pochoutka lehoučká jako pápěří a vyvolávající radost v duši už od pohledu zkrátka neodmyslitelně patří ke každé dobré lidové zábavě. Homole cukru byly však v rámci historie považovány za velmi vzácnou surovinu a cukrové pochoutky si tak běžně mohla dovolit většinou pouze šlechta. Především pro bohaté šlechtice tedy připravovala řada cukrářských mistrů vybrané cukrové speciality.
Mějte se krásně srpnově…
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora