STARÁ ŠUMAVA: Sušická Stínadla
Středověké město mělo vlastní jurisdikci a městský soud byl výlučným právním místem v trestních záležitostech měšťanů. Konšelé projednávali trestné činy spáchané na statcích města a vynášeli rozsudky včetně trestů smrti. Město mělo svého kata i místo určené k popravám.
Středověká společnost, tak krutá ve své justici, byla ještě krutější k jejímu vykonavateli. Kat musel bydlet mimo městské zdi a nemohl nabýt žádných občanských práv; jeho ženě nesměla žádná porodní babička přispět v porodních bolestech; v hostincích byl pro něho zvláštní “katovský stoleček” a kat směl sedět na stoličce, která měla jenom tři nohy; jeho džbánek musel být bezuchý.
Na křižovatce ulic T.G. Masaryka, Nádražní a Pravdova se v minulosti nacházelo návrší zvané “Na Stínadle”, odtud tedy místo pravděpodobně odvozuje svůj původ místní označení Sušická Stínadla. Bylo to neveselé a ponuré, místo, kde kat stínal hlavy sušických zločinců. Dnes toto místo připomínají Boží muka. Dal je tu postavit v roce 1784 měšťan Jan Hostek, majitel hostince U černého orla, dnešního hotelu Svatobor. Bylo to dvacet let poté, co císařovna Marie Terezie zrušila hrdelní soudy nacházející se mimo krajská města. Stavba má hranolovitý tvar se stanovou prejzovou stříškou a je členěná kordovou římsou na dvě pásma. V dolním pásmu jsou hluboké výklenky, ve kterých bývaly sochy svatých. Dnes již bohužel všechny sochy chybí. Původní Boží muka stávala u Pražské brány, ale byla roku 1784 stržena povodní. Když povodeň z února 1784 strhla stará Boží muka u Pražské brány, vystavěl Jan Hostek na základě svolení městské rady z 26. listopadu 1784 nová Boží muka na křižovatce silnic
do Hrádku, kde od roku 1769 býval dřevěný kříž. Zásadní existenci Božích muk poznamenalo 20. století. V roce 1920 bouře vyvrátila jeden ze čtyř javorů, které zde byly vysazeny v roce 1890. V roce 1921 začala výstavba “Daliborky”, při které se poškodil další javor a to mělo za následek odstranění i dvou zbývajících stromů. Při této příležitosti byla Boží muka restaurována a posléze vysvěcena sušickým děkanem Mons. Matějem Fránou dne 11. září 1921. V roce 1947 bylo sirkárně Solo uloženo celé prostranství upravit a předláždit. Boží muka se následně po kolejích přemístila o několik metrů na západ. V roce 1950 byla opravena fasáda. Po dílčí opravě v roce 1973 prodělala Boží muka významnější opravu v roce 1991, kdy byl odstraněn tehdy již značně poškozený a neúplný nápis z roku 1921. Získala tak svou současnou podobu. Zatím poslední oprava proběhla v roce 2004.
A ještě pověst. V Sušici se vypravuje o vzniku zdejších božích muk toto: Ve městě žil kdysi bohatý kupec se svou rodinou. Jednou se vypravil za obchodem do ciziny. Jeho děti chodívaly často za město svého otce vyhlížet, zdali už nejede. A opravdu. Jednou uslyšely dusot koní a skřípot kol. To se otec vracel. Běžely mu naproti a radostně ho vítaly. Vtom se ozvalo hromové: „Stůj!“ a z houští se vyhrnulo dvanáct lupičů. Bledý otec stačil jen na kolenou prosit, aby ho ušetřili a nedělali z jeho dětí sirotky. Lapkové ale nedbali a vrhli se na kupce. Tu jejich vůdce zahřměl: „Ustaňte! Já mám doma také ženu a děti.“ Po těchto nečekaných slovech se vzdálil i se svou tlupou. Šťastný otec pak na tom místě nechal postavit kapličku,
Zdroj: Čerpáno z publikace Památky města Sušice, Josef Šmrha, školní sloh 1915 in Adolf Daněk, Rukopisná sbírka SOkA Strakonice
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora