STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Voprchovský dům v Sušici
Zavítáte-li do Sušice, návštěvu Muzea Šumavy byste si rozhodně neměli nechat ujít. Muzeum v Sušici vzniklo již v roce 1880 a od té doby stačilo již leccos nasbírat. Dům plný pokladů, který je sám o sobě unikátem, za návštěvu rozhodně stojí.
Muzeum v Sušici bylo založeno již v roce 1880 místním učitelem Josefem Holíkem jako první muzeum v Pošumaví. Sbírky byly uloženy nejdříve v radnici, až později se přestěhovaly do současných prostor. V letech 1775 – 1936 bylo v budově muzea děkanství, teprve pak byly prostory předány městskému muzeu.
Často nenápadné, jindy naopak na první pohled zajímavé stavby na sušickém náměstí a v jeho těsné blízkosti dokumentují stavební vývoj někdejšího královského města Sušice od jeho nejstarších dob až po současnost. Povětšinou se jedná o měšťanské domy, které si vystavěli, případně zakoupili, významní sušičtí měšťané. Nově klasicistní, v menší míře renesanční vzhled obvykle ukrývá starší, gotické jádro. Interiéry pak zaklenují klenby nejrůznějších druhů poukazující na dlouhou stavební historii.
K mnohým domům se vázalo právo várečné, v řadě z nich se provozovala i další výnosná řemesla. Nad vchodem některých z nich můžeme dodnes spatřit domovní znamení předcházející dnešním číslům popisným. Podobu těchto znamení často osvětluje některá z pověstí, jimiž bývají stavby opředeny. Dům Voprchové získali patrně již před rokem 1600. Prvním zástupcem tohoto rodu byl Matouš z Feldensteina, ale dům, o kterém je řeč, získal zřejmě jeho bratr Adam Voprcha z Uračova, jenž zastával funkci domažlického primasa a znám byl i pro svou účast v třicetičlenném direktoriu v roce 1618. Po Bílé hoře odešel do emigrace a vrátil se až v roce 1629 a usadil se v Sušici, kde se rychle zařadil mezi nejvýznamnější měšťany.
Budova je jedním ze zřejmě nejpozoruhodnějších a na první pohled nejkrásnějších domů na sušickém náměstí. Dům sloužící od konce 18. století jako sídlo děkanství vévodí jižní straně náměstí. Dům se pyšní mohutným atikovým štítem a renesančním průčelím s gotickým portálem, který ústí do velké, přízemní síně. Interiér zaklenují různé renesanční klenby, vlastní hmota domu je od základů až po štít gotická. Ve vrcholu průčelí se nachází vyvýšený štítek s dvojicí pilířků, v němž je umístěn drobný zvonek.
K domu se váže řada pověstí a dokonce existuje teorie, že po jistou dobu sloužil jako radnice, což mělo vysvětlovat význam jednotlivých nik v průčelí, které měly být osazeny plastikami rychtářů, konšelů a obecních starších. Na průčelí budovy Voprchovského domu (muzea Šumavy č.p.40), napravo, najdete drobnou kamenou „hlavičku“.
Váže se k ní následující pověst: Kdysi dávno zemřela před velikonocemi mladá dívka z velice bohaté měšťanské rodiny. Rodiče ji přes svátky nechtěli nechat ležet doma mrtvou, a tak ji ihned po smrti pochovali. Ve městě tehdy žil jeden chudý muž, který měl dobrodružnou povahu a ničeho se hikdy neštítil, včetně krádeže. Všiml si, že dívka, která byla pohřbena jako nevěsta, měla na ruce velmi drahocený zlatý prsten. Pomysle si, že ta ho již nebude potřebovat, vybavil se nářadím a pod rouškou noci se tajně vkradl na hřbitov a pronikl do hrobky. Vypáčil víko rakve a chtěl sundat prsten z nebožčina prstu. Dívka však měla prsten pevně nasatený, nešel jen tak lehce sejmout. Zloděj se o to chvíli pokoušel, a když neuspěl, vzteky s mrtvou praštil. V tu chvíli vyskočil z dívčiných úst žloutek a ona rázem obživla. Polekala se cizího divného člověka, který se nad ní skláněl. I on však na ní zíral celý hrůzou zkoprnělý. Když se zmrtvýchvstalá dívka trochu vzpamatovala, poprosila zloděje, aby ji odvedl domů k rodině, že toho nebude litovat. Pobuda se nezmohl na odpor a celý opařený děvče domů doprovodil. To pak vypravovalo svým překvapeným rodičům, jak žloutek kvapně polklo a zadusilo se jím. Zlým úmyslem toho člověka bylo však zachráněno. Opovážlivec tak unikl zaslouženému trestu a naopak byl šťastnými rodiči bohatě odměněn.
Zdroj: JANÁK, Antonín: Příspěvek k historii starého děkanství. In: Spořitelna města Sušice: padesátá účetní správa 1935. V Sušici: Spořitelna města Sušice, 1936 Sušice brána Šumavy
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora