STARÁ ŠUMAVA: O Janu Křtiteli

STARÁ ŠUMAVA: O Janu Křtiteli

 

Proč 24. června? Na rozdíl od ostatních světců se u Jana Křtitele slaví den narození, ne smrti. Den narození sv. Jana Křtitele se proto také dříve považoval za „druhé Vánoce“, byť u nás dnes v pozapomenuté. Důvodem je jeho povolání jemuž byl předurčen již před svým narozením.

K tomuto datu jako ke dnu narození Jana Křtitele došli v prvních stoletích našeho letopočtu církevní otcové. Usoudili, že se narodil právě půl roku před Kristem, tedy téměř na letní slunovrat. Snad je v tomto ohledu ovlivnila i malá biblická nápověda. Podle ní totiž Jan Křtitel řekl, že on se bude po svém příchodu zmenšovat, zatímco Ježíš zvětšovat – přesně jako to odpovídá zkracování a prodlužování dne po slunovratech.

Nejvýznamnější postavou vedle Ježíše Krista a Marie Magdalské byl bezesporu Jan Křtitel. Jan je mnohdy považován za pouhého poustevníka či proroka, který se setkal u řeky Jordán s Ježíšem, pokřtil jej a pak byl záhy popraven králem Herodem. Podle mnohých tradic však byla role Jana Křtitele mnohem důležitější. Byl dlouholetým ochráncem a učitelem Ježíše a měl mnoho dalších učedníků včetně několika apoštolů. Jan položil základy učení moudrosti a lásky, oživil tradici křtu a odkázal nám skrze Ježíše modlitbu Otčenáš.

Ježíš byl prvým Janovým učedníkem. To však bylo pro mnohé ranné křesťany těžko pochopitelné při jejich víře v Ježíše jako vševědoucího boha. Přesto se i v kanonických evangeliích uchovaly zmínky potvrzující, že Ježíš i někteří jeho učedníci vyšli z Janovy školy. O tom, co se dělo po křtu mezi Janem a Ježíšem synoptická evangelia mlčí. Marek píše, že se pak Ježíš uchýlil na čtyřicet dní do pouště. Vzápětí následuje zmínka o Janově uvěznění. Jakoby v těchto evangeliích zůstalo ponecháno o Janovi jen to, co prostě nebylo možné odstranit.

Pouze z Janova evangelia lze získat další chybějící informace a to přesto, že právě v Janově evangeliu je motiv snižování důležitosti Jana nejsilnější ze všech novozákonních textů. Kanonická evangelia vykreslují Jana na prvý pohled jako charismatického poustevníka z pouště působícího na břehu řeky Jordán. Při podrobnějším čtení je však zřejmé, že Jan měl velký počet žáků a cestoval. Podle Janova evangelia křtil Jan v Betánii i Aenenonu, což jsou místa od sebe dosti vzdálená. Jiné zdroje uvádějí nepřímo za centrum Janova působení také egyptskou Alexandrii. Janova kazatelská mise nebyla zaměřena pouze na Židy. Janovi následníci tvořili mnohonárodnostní obec žijící od Malé Asie až po Alexandrii.

Z kanonických evangelií je rovněž patrná víra lidí v to, že Jan přichází na náš svět opakovaně a byl zde již v minulosti mnohokrát, byť pod různými jmény. Rok 26 až 27 n. l. (od podzimu do podzimu) byl sabatický. To znamenalo, že podle Tóry ustala po sedmi létech zemědělská činnost, země byla ponechána k odpočinku. Tisíce rolníků bylo osvobozeno od své práce, což mohla být vhodná příležitost k ještě hromadnějšímu šíření Janova a Ježíšova učení. Zřejmě v roce 27 se jejich cesty rozdělily. Jan dále působil v Galileji, Ježíš odešel na jih, na judský venkov.

V Judei vládl od roku 26 římský prokurátor Pilát Pontský. Vládcem Galileje byl Herodes Antipas. Josephus píše, že Heroda znepokojil Janův mimořádný vliv na lid a začal se obávat nepokojů. Jan si byl vědom rizika a snažil se pobývat spíše na hranicích Herodova území, ve východní Galileji. Zde měl šanci v případě nebezpečí přejít za řeku Jordán mimo Herodovu pravomoc. Přesto byl počátkem roku 28 Jan zadržen. Byl odveden na východní břeh Mrtvého moře do pouštní pevnosti Machairús
Marek 6:22-29

Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. Jan totiž říkal Herodovi: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“ Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.

Podle Marka to byla Herodiada, která usilovala o Janův život. Při oslavách Herodových narozenin v pevnosti Machairús jej natolik okouzlila Salome, dcera jeho manželky Herodiady, že ji slíbil splnit každé přání.
Marek 6:22-29

Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě oč chceš, a já ti to dám.“ Zavázal se jí přísahou: „O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království.“ Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“ Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout. I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.

Herodes brzy nato utrpěl velkou vojenskou porážku. Podle Josepha lidé věřili, že to byla odplata za zavraždění Jana Křtitele. To ukazuje, jak hluboce v sobě lidé nesli vzpomínku na Jana. Kanonická evangelia jsou tedy poznamenána zřetelnou snahou podpořit víru v Ježíše Krista jako boha a zmenšit význam Jana Křtitele. Markovo evangelium vzniklo nejdříve. Autoři Matoušova a Lukášova evangelia vyšli částečně z Marka avšak snažili se zamlžit Janův křest Ježíše. Poslední Janovo evangelium se o této události raději vůbec nezmiňuje. Přesto se i v kanonických evangeliích dochovaly důkazy Janovy výjimečnosti.

 

Zdroj: Tabor James D. Ježíšova dynastie. 2006. Praha 2007. Přispěvatelé Wikipedie, John the Baptist [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c 2010, Bible svatá aneb všecka svatá písma Starého i Nového Zákona podle posledního vydání kralického z roku 1613.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto archiv autora

(Z cyklu Stará Šumava)


 

 

Komentáře

komentářů