Z ARCHIVŮ A KRONIK: Svatojánská noc

Svatojánská noc je evropský lidový svátek slavený v předvečer svátku křesťanského světce Jana Křtitele, který spadá na 24. června. Po celé generace se v noci z 23. června na 24. června chodilo na sběr bylinek do léčivých nebo kouzelných lektvarů. Všichni toužili nalézt alespoň jednou pověstný kouzelný květ kapradí.

Svatojánská noc patří mezi nejvýraznější tradice, kterým bohatě holdovali nejen naši předkové, ale i minulé generace po celé Evropě. Církev se ale snažila pohanské zvyky potlačit a zasvětila proto 24. červen sv. Janu Křtiteli – od toho také pojmenování svatojánská noc. Bohužel dnes tento lidový obyčej s lidovými prvky pomalu upadá v zapomnění, což je velká škoda.

A právě s příchodem léta se objevuje také spousta tradic, které se k tomuto příjemnému ročnímu období vážou – některé už dlouhá staletí, jiné jsou celkem nové. Mnoho z nich se váže ke známé Svatojánské noci, která dostala svůj název záhy po příchodu křesťanství do našich zemí – a to po svatém Janu Křtiteli. Naši předkové věřili, že právě noc z 23. na 24. června má magickou moc a díky tomu vznikla pro tento čas řada tradic. Některé jsou spojeny se zdravím, jiné s milostnou magií a štěstím. Posoudit, co je na nich pravdy, musí každý sám.

Jedno je ale jisté – oslavy této noci zanechaly spoustu svých stop v dlouhé historii pohanské a křesťanské kultury a inspirovaly nejedno umělecké dílo. Za všechny jmenujme třeba slavnou hru Sen noci svatojánské dramatika Williama Shakespeara. Mnoho tradic se vázalo přímo ke slunci, které vždy bylo velkým zájmem všech kultur, protože jeho síla měla přímý vliv nejen na kvalitu sklizně. Naši předkové dobře věděli, že po letním slunovratu se již dny neprodlužují a síla slunce začíná slábnout.

O Svatojánské noci se proto zapalovaly velké ohně na kopcích, které měly slunci dodat více síly, aby co nejdéle přinášelo všemu na Zemi užitek. Lidé také věřili v očistnou sílu těchto ohňů, proto je přeskakovali. Kolem ohňů se tančilo, veselilo a hrály se různé hry. Jedná se o velmi atraktivní podívanou a možná právě proto je tato tradice v některých regionech živá dodnes.

Svatojánské ohně

Také ohni byla připisována očistná moc. Typickým prvkem svatojánských nocí jsou ohně zapalované na kopcích. Oheň symbolizuje slunce, které je v této době na vrcholu sil. Svatojánské ohně se přeskakovali, někdy i ve dvojici. Skákání přes oheň v páru mělo zajistit pevnou vazbu mezi mužem a ženou a šťastný vztah. Dříve se také zapalovala březová košťata a házela se do vzduchu a z kopců se koulely zapálená kola, vzhledem k nebezpečnosti těchto praktik a vznikajícím požárům se však postupem času od tohoto ustupovalo.

Svatojánské postýlky

Jedná se o svatojánskou tradici, která je letním protipólem k zimnímu vánočnímu stromku. Děti den před svatým Janem posbírají bylinky k usušení a udělají z nich lůžko, tzv. Svatojánskou postýlku. Do této postýlky vloží svaté obrázky, případně sošku světce a hotová postýlka se postaví ke stolu, kde celá rodina obědvá. Podle příběhu touto dobou chodívá svatý Jan po světě a v připravených postýlkách si může v noci odpočinout. Druhý den ráno mohou děti v postýlce najít drobné dárečky a pamlsky.

Rovněž svatojánské rose se připisovaly kouzelné a zdraví přinášející účinky. Běhání v ranní rose přinášelo svěžest, její pití léčilo žaludek a rozpouštělo žlučové kameny. Omývání rosou omlazovalo a léčilo oči. Stejné nebo podobné účinky se připisovaly svatojánské vodě. Koupání ve vodě na svatého Jana sloužilo k očistě těla i ducha.

Svatojánský stromový rituál

Jestliže máte svůj oblíbený strom, vydejte se za ním. Pokud žádný takový nemáte, pak si jej někde v okolí svého domu vyhlídněte a v době denního světla jej navštivte. Opřete se na chvíli o kmen stromu a vnímejte jeho energii, vůni, šumění ve větru a poslouchejte třepotání listů. Strom obejměte a chvíli spočiňte, meditujte, pokud si něco přejete, pak pohlédněte do koruny stromu a své přání vyslovte nahlas.

Rituál vítání slunce je starý jako lidstvo samo, za svítání vztáhněte ruce ke slunci, tak jako dítě vztahuje ruce ke svojí matce. Nechte celou svoji osobnost prostoupit slunečním svitem a přicházející energií. Od Slunce není možné nic konkrétního žádat, Slunce pozdravte, poděkujte mu za životní energii a sílu, kterou dává matce Zemi.

Kouzla na svatojánskou noc, zlaté kapradí a svatojánské poklady

Během Svatojánské noci se údajně otvíraly skály a země je ochotna vydat něco ze svých pokladů. K tomu je však třeba v lese vyhledat zlaté kapradí a kapradinový květ, který rozkvétá kolem půlnoci. Kdo kapradí najde, bude obdařen magickými schopnostmi a otevře se mu i cesta k pokladu. Nesmí být však hamižný a odnese si jen tolik, kolik unese. Pokud chce víc, pak bude potrestán a propadne peklu. Při pátrání v lese však může na odvážlivce číhat mnoho nástrah, může narazit na bludný kořen, mohou ho utancovat divoženky nebo jej mohou bludičky nalákat do bažin. Kapradí se připisuje i další magická moc. Svinuté vrcholky mladého kapradí nasbírané o svatojánské noci u sebe ve škapulíři lidé nosili na ochranu před zlými silami. Nasbíraným a usušeným kapradím a jeho zapalováním se v období sucha přivolávaly deště.

Svatojánská noc čeká!

Zdroj: Ezoterika, Pohádka o zlatém klíči – Jaroslav Vrchlický

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora