STARÁ ŠUMAVA: Devatero svatojánského kvítí
“Měsíček už vyšel, na cestu nám svítí, natrháme sobě devatero kvítí. Uviju kytičku kvítí čarovného a to mně přivolá mojího milého.” (Staročeská lidová píseň)
Přivítejte léto vůní svatojánských bylin….Byliny, natrhané o půlnoci měly největší sílu a říkalo se jim svatojánské koření. Pro udržení zdraví to bylo sedmero bylin: kopřiva, listy pampelišky, jitrocel, řebříček, květy sedmikrásky, jetele a přesličky.
Pro lásku a splněná přání se trhalo devatero kvítí: kopretina, růže, smolnička, rozchodník, netřesk, mateřídouška, fialka, chrpa, zvonek. Po celou dobu sbírání bylo zakázáno se ohlédnout, natož promluvit. Před spaním se kvítí dávalo pod polštář a o půlnoci se měla dívkám zjevit tvář budoucího ženicha. Pak se kytičky usušily, zavázaly do pytlíčku z plátna a pod polštářem měly vydržet až do příštího roku, kdy byly vyměněny za nové, mělo to přinést štěstí.
O Svatém Jánu je v ovzduší cosi zvláštního. Vyjděte na louku nebo na zahradu, roztáhněte ruce a nadechněte se lahodného vzduchu prosyceného láskou, nespoutaností, svobodou a posvátností. Se Zemí se spojíte přes bosá chodidla, s nebem, když se podíváte k oblakům a nadechnete se, s bylinkami, když nasajete jejich vůni. A potom se jen nechte vést. Intuicí, která vám třeba napoví, že omytím nohou a rukou ve studánce se zbavíte pocitů, které už nepotřebujete. Cestou pozoruje přírodu a sbírejte bylinky, které vás osloví.
Svatojánská noc je snad celé věky opředena tajemstvím, mystérii a magií. Zeleň je bujná, květy smyslně vonní, byliny jsou v rozpuku a nasávají blahodárnou sílu země. Kolem Svatého Jána jsou rostliny na vrcholu své moci. Štědře se o ni dělí se včelami a motýli, kteří radostně opylují jeden květ za druhým. Stačí drobný krok a můžeme být součástí toho magického, co proudí kolem nás. Trochu se ztišit, otevřít srdce a jen být. Nebo s pokorou posbírat svatojánské kvítí, třeba na čaj, na ozdravnou koupel nebo bylinkový olej. Věřím, že každý z nás v sobě nosí kousek třpytivé radosti, která ožívá v přírodě. Když nadechneme vzduch provoněný smolou, když se skloníme k právě rozkvetlé levanduli nebo si omyjeme ruce v čistém potůčku, který se klikatí mezi kameny. Takové chvíle jsou magické v tom nejlepším slova smyslu.
Proto si Svatojánskou noc může vychutnat každý z nás, ať už na zahradě plné bylinek, na oblíbeném paloučku nebo u životadárné studánky. Sběr svatojánského kvítí je spojený s hledáním lásky. Když dívka toužila po lásce, nemohla se dočkat Svatojánské noci. Má se to totiž tak – byliny a květiny nasbírané o noci Svatého Jána mají takovou moc, že mohu přinést vytouženou lásku. Tohle už je magie, takže raději opatrně. O půlnoci natrhané kvítí dívka svila do věnečku, který jí měl napovědět, kdo se stane jejím mužem. Věnečky se házely do vody nebo si je dívka mohla položit pod polštář – mládenec, kterého si měla vzít za muže, se jí zjevil ve snu.
Sbírat kvítí o Svatojánské noci se můžete vydat, i když jste šťastně zadaní. V přírodě načerpáte novou sílu, omládnete na těle i na duchu. Je smutné, že naše louky už nepřekypují tolika bylinami, ale když budete mít štěstí, najdete alespoň nějaké. Nasbírat bystě měli devět druhů bylin. Znáte to, za devatero řekami… Číslo devět je magické. Jaké bylinky nasbíráte, je jen na vás. Nikde se nezachoval přesný seznam, jaké bylinky na Svatého Jána sbírat. Pokud jich na louce nenajdete devět druhů, přizvěte na pomoc bylinky ze své zahrádky. Třeba mateřídoušku, meduňku, levanduli, bazalku. Rozhodně se ale porozhlédněte po třezalce, které se říká bylina Svatého Jána. Svinuté vršky mladého kapradí, nasbírané o Svatojánské noci, u sebe ve škapulíři nosili naši předkové na ochranu před zlými silami. Usušené kapradí, nasbírané taktéž o Svatojánské noci, se v období sucha pálilo, a tak se přivolával déšť.
Zdroj: Sidonie Jana Poncarová
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
(Z cyklu Stará Šumava)