dTEST: Poradna aneb Co byste také měli vědět
dTEST: Na co máte právo při zrušení letu v době onemocnění COVID-19
Onemocnění COVID-19 i následná opatření státních orgánů pro potlačení této nákazy, jako jsou především omezení cestování a volného pohybu osob, těžce zasáhla leteckou dopravu. Mnoho letů bylo zrušeno a cestující nemají jistotu, zda a kdy budou moci zakoupené letenky použít, případně kdy dostanou své peníze zpět. Na co máte v této souvislosti právo?
Evropské nařízení o pravidlech náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě stanoví, na co mají cestující nárok v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Dojde-li k některé z těchto okolností, pokud byl odlet plánován z letiště ležícího na území Evropské unie s kterýmkoliv dopravcem nebo z třetí země s evropským dopravcem, máte právo na bezplatnou péči v podobě ubytování a občerstvení, zajištění přepravy náhradním letem anebo i na finanční odškodnění ve výši 250 až 600 eur, a to za přesně definovaných podmínek.
Pokud je ale zrušení letu způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým není možné ze strany leteckého dopravce zabránit, i když byla přijata veškerá přiměřená opatření, nemají cestující právo na zmíněné finanční odškodnění. Mezi tyto mimořádné okolnosti patří i opatření různých států přijatá pro potlačení pandemie nákazy COVID-19.
„V případě zrušení letu ukládá evropské nařízení leteckému dopravci povinnost nabídnout cestujícím, aby si mohli vybrat mezi vrácením ceny letenky, náhradním letem při nejbližší příležitosti nebo náhradním letem v pozdější době podle svého přání. Vzhledem k současné situaci je ovšem pro dopravce nemožné poskytnout náhradní let tak, aby se cestující dostal do zamýšleného místa určení během krátké doby,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová. Státy totiž pozastavily většinu nebo dokonce všechny lety. „Nejbližší příležitost“ pro uskutečnění náhradního letu tak může být podstatně zpožděna nebo dokonce značně nejistá. Proto by mohlo být pro cestujícího výhodnější vrácení peněz nebo přesměrování na jiný let v pozdější době, a to podle jeho přání.
Evropské nařízení se však nezabývá situací, kdy let je stále nabízen, ale cestující nemohou cestovat nebo chtějí cestu zrušit z vlastního rozhodnutí. To, zda je cestujícímu i v těchto případech poskytnuta náhrada, či nikoliv, závisí na druhu letenky (vratná, s možností změny rezervace) a podmínkách konkrétního dopravce. Někteří dopravci nabízejí cestujícím, kteří v důsledku nákazy COVID-19 již nechtějí (nebo jim není dovoleno) cestovat, poukázky. Ty pak mohou použít pro jinou cestu ve lhůtě stanovené dopravcem.
„Je však třeba odlišit situaci, kdy dopravce zrušil let a místo volby mezi vrácením peněz a náhradním letem nabídnul cestujícímu pouze poukázku. Taková nabídka nemá vliv na právo cestujícího zvolit si vrácení peněz,“ uvádí Hekšová.
Vzhledem k tíživé situaci, ve které se letečtí dopravci ocitli, nemusí být aktuálně snadné domoci se rychlého vrácení peněz za zrušený let, i když cestující právo na jejich vrácení u leteckého dopravce uplatní. Dopravci totiž nemusí disponovat dostatečnými finančními prostředky. Cestujícím tak mnohdy nezbývá nic jiného než počkat, až se situace v letecké dopravě alespoň trochu stabilizuje, případně řešit své pohledávky u soudu nebo v insolvenčním řízení, pokud se dopravce dostane do úpadku.
dTEST
dTEST: Přijímání poukazů za zrušené zájezdy a přepravní služby musí být dobrovolné
Šíření onemocnění covid-19 vedlo k omezení možnosti volně cestovat, a tudíž i k vysokému počtu zrušených zájezdů. Stávající situace má vážný dopad nejen na dopravce, hoteliéry, cestovní kanceláře a agentury, ale i na cestovatele. Český zákonodárce nedávno přijal nový zákon, takzvaný Lex Voucher, který zákazníkům ukládá povinnost přijmout nabízený voucher za zrušený zájezd. Tento postup ale může být v rozporu s právem Evropské unie.
Evropská směrnice o souborných cestovních službách stanoví, že je-li zájezd zrušen z důvodu mimořádných či nevyhnutelných okolností, má cestující právo na vrácení veškerých uskutečněných plateb. Peníze musí obdržet nejpozději do 14 dnů po ukončení smlouvy. Cestovní kancelář může nabídnout cestujícímu náhradu ve formě poukazu. To ovšem nesmí cestujícího zbavit práva na vrácení peněz.
Český parlament schválil zákon, jehož cílem je zmírnit dopady pandemie na sektor cestovního ruchu. Zákon stanoví, že pokud dojde v období od 20. února do 31. srpna 2020 ke zrušení zájezdu z důvodu mimořádných či neočekávaných okolností v místě pobytu nebo cesty, má cestovní kancelář možnost místo vrácení peněz vystavit zákazníkovi poukaz na jiný zájezd nejméně v hodnotě původního zájezdu. „Tento postup dovolený zákonem však Evropská komise vidí jako problematický, pokud není respektována možnost volby vrácení peněz ze strany zákazníka,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Je povinností členských států, aby respektovaly právo Evropské unie. Směrnice je založena na maximální harmonizaci. To znamená, že členské státy nemohou zavádět vlastní předpisy, které by se od ní odchýlily. Cílem je zajistit stejnou úroveň ochrany cestujících v celé unii.
dTest doplňuje, že právo na vrácení peněz místo poukazu mají spotřebitelé také v případě přepravních služeb v letecké, železniční, lodní a autobusové dopravě. Evropská nařízení, která tyto oblasti upravují, stanoví, že dojde-li ke zrušení cesty ze strany dopravce, mají cestující možnost volby mezi vrácením peněz a využitím náhradního spoje. „Vzhledem k tomu, že využití náhradního spoje je s ohledem na stávající okolnosti obtížně realizovatelné, zůstává cestujícím zejména možnost volby mezi různými možnostmi náhrady výdajů za zakoupené jízdenky či letenky. Náhrada plné ceny cestovního dokladu může být uskutečněna formou buď vrácení peněz, nebo poukazu, pokud s tím cestující souhlasí,“ konstatuje Eduarda Hekšová.
Spotřebitelům doporučujme, aby se vždy pokusili s cestovními kancelářemi dohodnout. Nebude-li dohoda z jakýchkoliv důvodů možná, budou muset cestovní kanceláře v případě zrušených zájezdů postupovat podle platného zákona, a nabídnou tak cestovateli poukaz. Ten se může s tímto poukazem spokojit, pokud mu bude vyhovovat, případně může zvážit uplatnění svého práva na vrácení peněz u soudu. To je vždy možné, ale komplikované.
V případě zakoupených jízdenek a letenek nemají podnikatelé v přepravě jednostranné právo vystavit poukaz, ten je možný pouze po dohodě obou stran. „Finanční problémy mohou mít nejen spotřebitelé, ale i podnikatelé, pro které by hromadné vracení zaplacených úhrad mohlo být likvidační. Proto i přes znalost evropských práv spotřebitelů vyzýváme k vzájemnému pochopení a dohodě, pokud je možná,“ uzavírá Eduarda Hekšová.
dTEST
dTEST: Jak je to s poukazy za zrušené kulturní akce
Nařízená opatření proti šíření onemocnění covid-19 těžce postihla i kulturní akce zahrnující divadelní a filmová představení, koncerty, pohybové a taneční produkce, kulturní festivaly či přehlídky. Cílem nedávno schválené právní úpravy je zmírnit dopady pandemie na tuto oblast. V jakých případech musí pořadatel za neuskutečněnou kulturní akci vrátit peníze? A kdy může místo vrácení peněz vystavit poukaz?
V důsledku přijatých opatření proti šíření onemocnění covid-19 došlo ke zrušení značného množství kulturních akcí naplánovaných na jarní a letní měsíce letošního roku. Pořadatelé tak nabízeli držitelům vstupenek, aby si je ponechali a uplatnili je na náhradní akce. V mnoha případech zákazníci s takovým postupem nesouhlasili a požadovali vrácení zaplaceného vstupného. Nedávno však byla schválena nová právní úprava, která umožnuje pořadatelům kulturních akcí s předpokládaným termínem konání do 31. října 2020, aby místo vrácení peněz nabídli zákazníkům poukazy na jiné akce. Pokud se pořadatel rozhodne vystavovat poukazy, nemůže zákazník žádat okamžité vrácení vstupného.
„Zákazníci, kteří si zakoupili vstupenky na kulturní akce, které se měly konat do 31. října 2020, mohou pořadatele těchto akcí požádat až do 31. března 2021 o vydání poukazu na jinou kulturní akci. Uplatnit poukaz pak mohou na akce s termínem konání do 31. října 2021. Pokud toho nevyužijí, májí následně nárok na vrácení peněz, a to do 14 dnů od skončení ochranné doby. Tou se rozumí doba, která počíná běžet dnem oznámení pořadatele o zrušení kulturní akce prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků a končí dnem 31. října 2021,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Vystavené poukazy jsou platné po dobu trvání ochranné doby a musejí být minimálně v hodnotě uhrazeného vstupného. Poukazy mají být vydány v listinné podobě, případně mohou být vydány elektronicky, pokud byla původní smlouva uzavřena stejnou formou a zákazník s tím souhlasí.
V případě nečinnosti pořadatele zákon umožňuje i dřívější skončení ochranné doby. K tomu může dojít tehdy, když pořadatel nevydá zákazníkovi poukaz do jednoho měsíce od požádání či nenabídne zákazníkovi vstupenky na náhradní akci do šesti měsíců od vydání poukazu. V případě nečinnosti pořadatele tak ochranná doba skončí dříve a pořadatel bude povinen vrátit zákazníkovi peníze do 14 dnů od jejího skončení.
„Zvláště zranitelné skupiny zákazníků mohou poukaz odmítnout a požádat pořadatele o vrácení uhrazeného vstupného. Mezi tyto skupiny patří zdravotně postižení lidé, nezaměstnaní, těhotné ženy, rodiče na mateřské nebo rodičovské dovolené, lidé starší 65 let a samoživitelky nebo samoživitelé,“ doplňuje Hekšová.
Pořadatelé kulturních akcí mají podle zákona také povinnost informovat své zákazníky jasným a srozumitelným způsobem o jejich právech týkajících se zrušení kulturní akce.
dTEST
dTEST: Jaké služby platí nájemce bytu
Nájemce je povinen platit pronajímateli za služby, které v bytě či domě bezprostředně spotřebovává a má z nich okamžitý prospěch. Ne všechny poplatky, které pronajímatelé požadují po nájemcích zaplatit, se dají zahrnout mezi služby spojené s užíváním bytu, a nelze tedy požadovat jejich úhradu. Kdo má platit příspěvek do fondu oprav? Jak je to s poplatkem za správu domu? A co třeba osvětlení v domě nebo údržba společné zahrady? A může chtít pronajímatel po nájemci zaplatit pojištění nemovitosti či domácnosti?
V praxi dochází ke sporům, za jaké služby má nájemce v bytě či domě platit. V případě, že v nájemní smlouvě ujednání o službách chybí, hradí nájemce takzvané nezbytné služby stanovené občanským zákoníkem. Mezi ně patří dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.
„Někdy však může být rozsah služeb jiný, záleží na konkrétní nemovitosti, navíc ne každá dohoda o službách nájemce zavazuje. Nejznámější spornou položkou je příspěvek do fondu oprav, který pronajímatel nemůže po nájemci požadovat, protože se nejedná o službu, ze které by měl nájemce okamžitý prospěch,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Pro určení, zda se jedná o službu spojenou s užíváním bytu, je vodítkem konzumace a využívání služeb nájemcem. Ten služby spotřebovává v různé míře tím, že například svítí, topí, spotřebovává vodu, vytváří odpad, jezdí výtahem, chodí po domě, čímž ho znečišťuje. „U luxusnějších nemovitostí lze uvažovat i o tom, že by mohl pronajímatel po nájemci vyžadovat zaplacení služeb zahradníka, pokud má nájemce do zahrady domu přístup a může ji využívat. Dalším příkladem je poplatek za provoz recepce v domě, která je nájemci rovněž k dispozici,“ uvažuje Eduarda Hekšová.
Ovšem ze stejných důvodů jako u platby do fondu oprav nelze požadovat po nájemci některé jiné platby. Třeba placení poplatků za správu nebo pojištění celého domu, protože už nejde o služby přinášející nájemci okamžitý prospěch, ani je nájemce nijak nespotřebovává.
Někdy je obtížné rozlišit, co je službou spojenou s užíváním nájemního bytu a co již ne. Navíc například pojištění domácnosti není službou výše vymezenou, ovšem jeho úhradu lze po nájemci požadovat. Platba nájemcem se totiž dá zdůvodnit tím, že pojištění chrání i jeho majetek. Pojištění domácnosti totiž kryje škody na zařízení, jako jsou nábytek, koberce, elektronika, svítidla či věci osobní potřeby.
Problémem je i to, že položky ve vyúčtování od společenství vlastníků jednotek nebo družstva jsou občas nepřesně nazvané. „Může pak docházet ke zbytečným sporům. Řešením pro pronajímatele proto může být, když náklady na platby požadované v předpisu plateb či v jejich vyúčtování od společenství vlastníků jednotek nebo družstva vezme v úvahu při stanovení výše nájemného, tedy v podstatě o ně nájemné navýší,“ uvádí Eduarda Hekšová.
Lze se setkat s názorem, že záleží pouze na dohodě mezi nájemcem a pronajímatelem. Není to ovšem tak, že nájemce má smůlu a musí platit všechny položky uvedené ve smlouvě. U nájmu bytu platí ochrana nájemce, a tak jsou neplatná ta ustanovení, která by ho nepřiměřeně zkracovala na jeho právech. Ovšem řada nájemců nechce jít do konfliktu s pronajímatelem a zaplatí i ty položky, které platit nemusí.
dTEST