Z ARCHIVŮ A KRONIK: Kde se vzala Medardova kápě?
Lidová pořekadla znají i verzi, kdy na Medarda namokne každá brána, anebo „Když na Medarda prší, voda břehy vrší“. Po Třech zmrzlých mužích je Medard další světec, který má patronát nad počasím. V souvislosti s Medardovou kápí se traduje legenda z jeho dětství. Jako malého chlapce ho v polích zastihla bouře. Před promoknutím ho však ochránil velký orel, který se náhle objevil na obloze a roztáhl nad ním svá široká křídla.
Osobnost svatého Medarda ale už nezná téměř nikdo. A proto si připomeneme životní dráhu tohoto světce. Prameny se různí – některé mluví o tom, že se sv. Medard narodil kolem roku kolem roku 459, jiné hovoří až o období kolem roku 473. Jisté je ale to, že na svět přišel ve francouzské šlechtické rodině. Byl velmi srdečný a dobrotivý a dal se na kněžskou dráhu. Pro svou otevřenou a zároveň bohabojnou povahu byl oblíbený nejenom mezi obyčejnými lidmi, ale vážili si ho i franští králové. Později se stal biskupem a tento úřad zastával až do své smrti – jejíž datum se taky velmi různí.
Medardův svátek vychází na období, které bylo vždy zásadní pro další sklizeň. A obdobně jako v květnu na zmrzlé muže, kdy pravidelně přichází studenější počasí, okolo Medarda do Evropy často proniká chladnější a vlhčí oceánský vzduch. Lidé měli po dlouhé generace vysledováno, že tehdy často přicházejí deště, nezřídka prudké a dlouhé. Deště mohly způsobit povodně, ničit zaseté plodiny, ale i znemožnit dosušení sena, první důležitou úrodu v roce.
Svatý Medard se tedy stal jedním z významných patronů počasí (podobně jako například svatý Josef v březnu): lidé k němu obraceli s prosbou o zachování úrody, ochranu úspěšné senoseče a vinic. Je považován za ochránce úrody a patrona sedláků, pastýřů, meteorologů, sládků a vinařů a také patrona proti bolesti zubů, protože je často zobrazován s úsměvem na rtech. Lidé se k němu modlili, aby je ochránil také před horečkou a choromyslností. veršované věty vytvořili obyčejní lidé během několika staletí. Za celou tu dobu odpozorovali, že se počasí podle určitých pravidel opakuje, mění nebo si zachovává svůj ráz.
Pranostiky vycházejí z mnohaletých zkušeností především rolníků a dělníků, jsou tedy rok co rok ověřovány. Počasí a žádné meteorologické jevy ale nejsou z pohledu statistiky stoprocentní. Z tohoto důvodu nemohou ani pranostiky s jistotou tvrdit, jaké bude v danou dobu počasí. Jisté ale je, což potvrzují meteorologové, že v období kolem 8. června často nastává příliv vlhkého, oceánského vzduchu a deštivého počasí. Mnohem častěji se ale Medard projevuje mírným ochlazením, které u nás nastává právě koncem první červnové dekády. Navíc se nemusíme moc obávat, že pokud na Medarda bude pršet, vydrží déšť i dalších 40 dnů. Podle meteorologa Vladimíra Vondráčka u nás nejdelší souvislé období, kdy každý den pršelo, nastalo v roce 1954, kdy pršelo 22 dní. 40 dní v kuse v České republice ještě nikdy nepršelo.
Pláče-li Medard i ječmen zapláče.
Medardova kápě, čtyřicet dní kape.
Když prší na Medarda, namokne každá brázda.
Tak jak na svatého Medarda bouří, tak se celý měsíc po tom bouřky souží.
Medardovy mrazy vinné révy nepokazí.
Po Medardovi ostrá zima už nechodí, ani mráz vinici víc neuškodí.
Když na Medarda prší, voda břehy vrší.
Když na Medarda prší, nebudou toho roku houby růst.
Prší-li na svatého Medarda, prší ještě čtyřicet dní po sobě a zkazí se sena.
Jasný den na Medarda tiší rolníkovo naříkání.
Když Medard se rozvodní, pršívá šest týdní.
Bezpochyby nejpopulárnější pranostika měsíce června je „Medardova kápě – čtyřicet dní kape“. Ale proč právě čtyřicet dní? Čtyřicítka byla významným číslem už u starověkých národů. Značila symbol čistoty a pokání, duchovního zrání, zasvěcování. Na druhé straně platila za číslovkou katastrofickou a magickou, čtyřicet dní byl Ježíš na poušti pokoušen ďáblem, astronomové v Babylónii považovali za zrádné čtyři desítky jarních dnů, protože na obloze nebylo vidět důležité souhvězdí Plejády. Proslulá byla „chaldejská čtyřicítka“, obrazná časová míra, čtyřicet dní a čtyřicet nocí pršelo před biblickou potopou, čtyřicet dní také trval odchod nebožtíkovy duše na věčnost.
Ve středověku se obávali morové nákazy, proto v přístavech platil čtyřicetidenní zákaz vylodění na pevninu, pokud se plavidlo vracelo z rizikových zemí. Lidé se proti dešťům bránili zaříkáváním, modlitbami. Po celé zemi se začaly časem objevovat podivné postavy v kápích. Připomínaly mnichy bez tváří, někdy byly postavy plaché, jindy agresivní. Přízraky lidem ale nepomohly, pršelo dál. Světcova kápě je, jak se zdá, věčná a bezedná.
Ke svatému Medardovi se váže ještě jeden zvyk. Víte, kdo je to růžová královna? Tento světec se snažil podpořit mladé dívky v ctnostném životě, proto zavedl takzvanou “růžovou slavnost”. Původ má ve Francii, ale dostala se až na Moravu! V tento den si vesnické dívky mezi sebou volily tu nejčistší a nejctnostnější! Tato nejpočestnější panna pak byla odměněná věncem z bílých růží a kráčela v slavnostním průvodě do kostela. Křestní jméno Medard má germánský původ. Vyvinulo se ze staroněmeckého jména Mahtahard, resp. německých slov „macht” s významem „moc”, „síla” a „hardus”, což znamená „tvrdý”. Jméno se tak překládá jako „mocný, „silný”, „udatný”, také „tvrdý” nebo „přísný”. I když se o něm v souvislosti s 8. červnem hodně mluví, nositelů tohoto jména je u nás poskrovnu.
Zdroj: Jan Munzar: Medardova kápě, nakl. Horizont Praha 1985
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora