STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Tradice kácení máje
Kácení máje – oslava mládí a jara. Každoroční stavění máje na počátku května a její kácení na konci měsíce května, je jednou z nejrozšířenějších tradic českého venkova. Kácení máje mívalo vždy svá pravidla a provázely je určité ceremoniály.
Do druhé světové války bylo kácení máje velmi slavnostní záležitostí, kterou doprovázely výjevy s žertovnými šarvátkami mezi hajným a zloději stromu. Když nadešel den kácení máje, to bylo většinou o poslední májové neděli, prováděla mládež ještě před vlastním kácením obchůzku obcí. V čele průvodu kráčela bíle oděná královna doprovázená skupinou nejrůznějších masek. Nechyběli zde dřevorubci nesoucí dřevěné nástroje, myslivec, sedlák, žid, cikán, flašinetář atd.
Kácení máje zvlášť působivý charakter. Před máj nejdříve předstoupil žid a dával posunky najevo, že by chtěl máj koupit. Potom vyjednával s myslivcem, který většinou přijížděl na koni. Když se dohodli, myslivec přivolal dřevorubce a odešel společně s židem někam stranou, aby od něho inkasoval „litkup“ (zapíjení uzavřené koupě). Mezitím začali dřevorubci kácet máj. Počínali si však velmi nešikovně. Náhle se objevil drážník s brusem a nabídl se, že jim nástroje nabrousí. Objevily se také ženy dřevorubců s obědem. Ten tvořily pilinami plněné vuřty, shnilá řepa, syrové brambory a další pochutiny. Za své kuchařské umění dostaly ženy odměnu v podobě výprasku. Za všeobecného zmatku se vrátil myslivec a hnal dřevorubce znovu do práce. Když se nakonec podařilo máj skácet, ihned když dopadl k zemi, řítili se k němu všichni přítomní, aby si vybojovali jeho ozdobný vršek. Ten, komu se to podařilo, byl potom obyčejně bohatě obdarován.
V blízkosti máje se po celou dobu pohyboval také „hloupý August“, který se svými žertovnými kousky snažil rozesmát přihlížející diváky. Mladík, převlečen za kostelníka, obcházel přítomné s měšcem a vybíral od nich peníze.
Když byl posléze padlý kmen máje vydražen, přivedl myslivec májovou královnu. Byla to do bílých šatů oděná dívka se zlatou korunkou na hlavě, která v rukou nesla čerstvý, barevnými fábory a cigaretami ozdobený stromek. Myslivec potom ještě společně s brusičem nůžek odvedl májovou královnu za doprovodu kapely, jásotu dřevorubců a také jejich žen do kostela. Ještě před vlastním ukončením májového věnečku byl vydražen také stromek májové královny. Posléze se všichni odebrali do hospody, kde se při muzice veselili až do pozdních večerních hodin.
Slavnost pořádaly ve třicátých letech německé spolky a ne zřídka se do ní začleňovaly nové prvky, např. divadelní scénky, průvod maskovaných postav z pohádek, ale i dětské tradiční hry, místní tance v podání krojované mládeže. Dále přijížděl k máji kočár s májovou královnou, jejímž partnerem se stal mládenec, který získal vršek máje. Způsobů, jak naložit s pokáceným májem, existuje také vícero. V některých lokalitách chlapci bojovali o vrcholek pokácené máje. Zelený vršek symbolizoval život, který vzejde ze spojení obou pohlaví.
V Bavorsku je znám “stužkový tanec”, při němž se dívky a chlapci drží stužky přivázané k věnci. Při každé otáčce se k sobě přibližují blíž a blíž. Jinde se dražil kmen nebo věnec zavěšený pod vrcholkem máje, případně na něm připevněné předměty. Dražbu kmene během 20. století částečně nahradila tombola, v níž poražená máje představovala hlavní výhru, někdy dokonce výhru jedinou. Na Šumavě býval s Letnicemi spojen starý zvyk, že chlapci posadili děvčata do vozíků a běželi s nimi o závod k májce. Někde se konaly “májové půjčky” či “dražby” děvčat chlapcům. Vydražená dvojice spolu musela zůstat rok, což často končilo svatbou.
V takzvaných “májových táborech” se za starých časů konaly svatební běhy, běhy o nevěstu a označoval se tak odchod novomanželů do nového domova. Krásným zvykem, který téměř vymizel, jsou tzv. Královničky. Jejich smysl spočívá v symbolickém zasvěcení neposkvrněných dívek čisté jarní přírodě. Dívky se ozdobí čerstvě natrhanými květinami, zvolí ze středu tu nejkrásnější za královnu, zvoní na dveře a prosí o dobroty, které si pak rozdělí na louce. Dnes už jen málokdo věří, že panenská čistota dívek či přírody v sobě skrývá tak čarovnou moc, že je schopná zajistit bohatou úrodu. Přesto však na silné moci jara něco je a je hezké zastavit se v hektickém shonu a pobavit se na lidových slavnostech.
Zdroj: České zvyky a obyčeje, VYKOUKAL, František Vladimír. Rok v starodávných slavnostech našeho lidu. Praha: Nakladatel Dr. Frant. Bačkovský, 1901.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora