STARÁ ŠUMAVA: O brusinkách
Brusinky mají zvláštní, nezaměnitelnou chuť. Jsou trochu trpké, nahořklé, zároveň sladké i kyselé. Češi jsou tradičním národem chodícím pravidelně do lesa a vyhlášenými sběrači lesních plodů. Zdá se, že z našich lesů mizí nízké keříky brusinek s červenými typicky trpkými plody.
Brusinku najdeme ve světlých lesích, na vřesovištích, rašeliništích a pastvinách. Také ji lze nalézt na horských loukách, skalách či kosodřevinách. Brusinky velmi dobře znali už staří Indiáni. Teprve až o stovky let později se o těchto zdravých bobulkách dozvěděli i Evropané. To už jim ale o brusinkách Indiáni vykládali hotové příběhy. Básnili o tom, jak jsou blahodárné na léčení ran způsobených jedovatými šípy. Evropané brusinky převzali a časem sami začali objevovat jejich blahodárné kouzlo. Zároveň začali zjišťovat další a další léčivé účinky, jimiž tyto červené bobule disponují. Už v 17. století věděli, že brusinky tiší žaludeční potíže, léčí játra, nemoci krevního oběhu či nádorová onemocnění.
V naší kultuře jsou neodmyslitelnou součástí tradiční české svíčkové omáčky. Kdo si to nemyslí, ten se šidí. Ale z brusinek samotných se dá připravit chutná omáčka, bez které se zase neobejde pečené drůbeží maso nebo teplá šunka. To nemluvím o rozmanitých paštikách. Brusinková omáčka je nevšední záležitost. Čerstvé plody brusinek nasypané v talíři vypadají jako rubínové korálky, které by vám v každé bižuterii padly do oka. Mnozí z nás museli v dětství sbírat nejen léčivé rostliny, které jsme pak usušené odevzdávali ve škole, ale také borůvky, které jsme předávali mamince, aby z nich vytvořila nějakou dobrotu, a dokonce jsme byli donuceni i ke sběru brusinek na kompot.
Naplnit půllitrový plecháček borůvkami byl pro děti nekonečný souboj s malými modrými plody – jednalo se o ryze ruční práci, žádné devastování keříků hřebeny. Ale sběr borůvek byla ještě legrace proti očesávání červených brusinkových bobulek, které jsou o poznání menší než borůvky a také o poznání pomaleji zaplňují nádobku. Angličtina má pro brusinky docela vtipný název, který můžeme přeložit jako skákající bobule. To, zda jsou plody zdravé, lidé dříve zkoušeli tak, že brusinky sypali ze schodů – poškozené bobulky nehybně ležely, ty zdravé vesele poskakovaly dolů. Ovšem o tom, kdo je pod schody pak znovu sbíral, se nikde nedočteme.
Je pravda, že i mistr tesař se občas utne, a proto není divu, že i odborníci si někdy pletou americkou brusinku s evropskou brusinkou lesní i s klikvou, která je typická pro východní Evropu. I když všechny tři rostliny patří k brusnicovitým, v jednotlivých znacích se liší. Pravé bursy na maliny a brusinky vznikaly v době Karla Klostermanna, obchodníci přicházeli ze vzdálených končin a zemí a rozváželi odtud sladké dary, vždy štědré matky přírody po nesčetných fůrách do celého světa. Svatyně tiché divé pustiny, kam dříve sotva kdy vstoupila noha lovce, pastuchy nebo dřevorubce, proměnily se rázem v oživená tržiště, plná hluku a vášnivého zachtění po zisku a výdělku. Býval to rozčilující život ve střediskách, kam se snášely maliny a brusinky, ceny stoupaly a padaly, naděje rostly a klesaly s cenami dle toho, byla-li poptávka větší nebo menší, spekulace, stoupání a klesání cen, úplný život bursovní tam kde do nedávna tokal tetřev a plížila se liška.
V Hartmanicích byla “Brusinková burza”, kterou ovládal Izak Bloch. Brusinky se svážely fůra za fůrou z daleka i blízka. Ceny stoupaly i klesaly podle poptávky – žně byly zejména na pasekách po vytěženém dříví po řádění živlů roku 1870 a následné broučkové kalamitě – sluncem ozářené planiny vydaly převeliké množství plodů. Sbíraly nejen ženy a děti, ale i muži. Nejvíc plodů se vyvezlo do Saska.
Zdroj: Brezina Zdeněk – Roste kolem nás; RENA, 1991
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora