STARÁ ŠUMAVA: Ostružina, černý poklad

Jako z rohu hojnosti nám les znovu o letošních letních měsících nasype z přebytku svých darů, které mají jen právě v lese vůni asi vám zcela neznámou, malé červené a černé třešně ptáčnice, vonnější nad všechny jiné, nemluvě ani o borůvkách, které tu rostou a obohacují stůl především naší lesní zvěře, pak ostružiny vybrané ušlechtilosti a brusiny silné chuti, která v červeném víně a v cukru nemá sobě rovné.

Už se dočkáme, budou tu prázdniny, léto, čas „her a malin nezralých“. A také ostružin a dalších plodů, které nám příroda v těchto letních měsících nabízí. Během procházek na konci prázdnin je ten správný čas nasbírat si ostružiny, které právě touto dobou dozrávají. Ostružiny svými tmavými, až černými plody zdobí lesy, polní cest i louky a skoro každý ví, jak dokáží pichlavé šlahouny ostružiníku potrápit a poškrábat, když se chcete přes ně dostat. Souvislé porosty ostružiníků, které jsou bohatě obrostlé drobnými trny, rostou téměř u každého lesa, a to zejména v místech kde se opírá sluníčko. Vždycky si říkám, jestli mi to stojí za to: ruce poškrábané do krve, obvykle ještě požahané od kopřiv… A nakonec vždycky konstatuji, že stojí. Když si z lesa odnáším hromadu ostružin, obvykle ještě nadávám a vytahuji si ostny z rukou. Ale když je doma sypu do misky a pomalu ujídám, není co řešit…

Z drobného ovoce jsou ostružiníky v kultuře nejkratší dobu. Objevily se z planě rostoucích rostlin v polovině 19. století, v té době bylo v Anglii popsáno 10 typů vhodných pro pěstování, z nichž některé byly amerického původu. V Americe byly tedy tyto rostliny pěstovány pravděpodobně dříve než v evropských zemích. Zmínky o ostružiníku najdeme také v Německu a datují se k roku 1860 (odrůda Lauton). Počátkem 20. století došlo k rozšíření této kultury zejména díky šlechtění v USA a Anglii. Ostružiny se v poslední době staly oblíbenou pochoutkou pro barevnost svých plodů, typickou chuť a aroma.

A abychom neodbyli ostružiníkové listí jen mávnutím ruky… Blahodárný čaj vznikne například smícháním ostružinového, malinového a jahodníkového listí se smrkovým nebo modřínovým jehličím. Listy ostružiníku a maliníku jsou obecně dobrým základem bylinných směsí, k němu můžeme přidat například jitrocel, kopřivu, mátu, listy břízy nebo květ lípy. Kombinací, jak sušené listí maliníku využít, je nepočítaně. Ostatně s plody je to podobné, prostě si je dopřejte, co hrdlo ráčí. Až tedy při procházce lesem narazíte na ostružiny, určitě se na chvíli zastavte a alespoň pár si jich natrhejte. Potěšíte nejen své chuťové pohárky, ale uděláte také něco málo pro své zdraví. Nebo se rovnou vydejte na sběr ostružin a zpracované si je pak můžete dopřávat po celý rok. V chladných měsících roku vám pak vaše tělo bude vděčné dvojnásob.

Zdroj: ŘÍHA, Jan.- České ovoce: Díl 4.- Meruňky, broskve, srstky, rybíz, maliny a ostružiny. Praha: Ovocnický spolek pro království České, 1917.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora