STARÁ ŠUMAVA: Svůdná chuť malin
V malinové houštině
V malinové houštině, po vrch hlavy skryti
očím příliš zvědavým, dlouho, půl dne málem
trhali jsme maliny, přes noc rudě zralé.
Všecky prsty od šťávy okrvavěly ti.
Zlostník sršeň hučel tam, snad tak kvítí děsí,
nemocný list vyhříval v slunci rzivé skvrny,
náhrdelník z pavučin jiskřil, třpytu plný,
kosmatý brouk pozpátku úkryt hledal kdesi.
Bylo dusno, houština vedrem malátněla
a náš šepot utichal, jen když jsem ti z dlaně
ústy sbíral maliny právě natrhané,
plody, které voněly vůní tvého těla.
Tak se vlastně polibek zrodil ve tvé dlani,
ten první, ten užaslý, který nezná ale
kromě sebe samého jiná polaskání –
jen svůj něžný úžas chce opakovat stále.
Bůhvíjak a bůhvíkdy stalo se to, milá:
svými ústy dotkla ses letmo mého čela.
Tvé ruce jsem uchopil – ty ses nebránila.
Malinová houština koldokola čněla.
„Poutníče silnic, lokající prach a dýchající zápach výfuků, smíšený s protivným smradem pálené gumy pneumatik aut, přestup příkop, odsuň do běla zaprášenou haluz stromořadí a podívej se na ten ohromný tmavý věnec věnčící obzor. Vdechni zhluboka, snad ucítíš i na dálku svěží vůni těch lesů, snad si vzpomeneš na jejich rajský klid a velebnost chrámu Božího. Ano, tam jsi byl šťasten, neboť tam jsi Bohu nejblíže a lidem nejdále. Nech přeludů, zapomeň na zisky i slávu, na kořist i dividendy a jdi tam, kde velebně k obloze čnějí vysoké buky, jedle a javory, věčně šepotající svou věčnou modlitbu díků, kde se ozývá zpěv ptactva a volání divočiny. Tam najdeš klid potřebný duši i tělu, tam najdeš to, co marně hledáš po celém světě.“
S příchodem jara, začátkem léta, se všichni těší na zrání malin. Není to jen lahodné bobule, ale také velmi zdravé, o kterých vědí i děti, které se často ptají na otázku: kdy dozrají maliny? Její kvetení a zrání závisí na rozmanitosti a oblasti růstu. Sametově jemné, růžové plody s velmi zvláštní vůní jsou stále považovány za velkou delikatesu. Divoké lesní maliny se vyskytují téměř v celé Evropě. Ve Středozemí, hlavně v Itálii a v Řecku, se maliny začaly sbírat a následně prodávat přibližně v 16. století. V našich končinách se maliník začal pěstovat v 16. století v klášterních zahradách. Původní keře měly trny, až později se z nich mnichům podařilo vypěstovat beztrnné odrůdy. Dnes existuje mnoho druhů malin a už jejich názvy znějí zajímavě.
Omamná vůně malin vyvolá v mnohých vzpomínky na dětství. Mají ale jednu zásadní nevýhodu – jsou daleko, rostou dost od sebe, jsou malé, neumyté, červivé a někdo je už před námi sesbíral. Když se ale ke sběru této lahodnosti vypravíte a budete úspěšní, tak vás asi budou bolet nožičky jako vedlejší účinek kilometrů cest do odlehlých nevysbíraných lokalit mezi medvědy, vlky, lesníky, houbaře, veverky, jezevce nebo lišky. Procházky s babičkou v lese u chalupy či trhání sladkých malin z keře přímo do pusy. Malinových pasek je v šumavských lesích mnoho. Můžete si je natrhat na slunných stráních a lesních pasekách, ale cesta je to trnitá a plody malé. Nad kořeny vývratů se sklání keře maliní, obtěžkané plody. Stačí jen si vybrat tu, kde je malin nejvíc a jsou největší a nejšťavnatější. Ty první kousky samozřejmě neputují do bandasky, ale do našich úst. Důležité jsou dobré boty, dlouhé kalhoty i dlouhé rukávy, abychom se mohly prodírat malinovým houštím.
Při trhání malin se můžete občas nepříjemně poškrábat. Každý z nás má velkou bandasku, kterou jsme si v lese uvazujem šátkem k pasu nebo pověsíme na krk. Je potřeba mít volné obě ruce na rozhrnování houští a trhání malin. Ještě dnes si pamatuji z dětství výlety do lesa a úporný sběr malin. Ale ta odměna – malinová šťáva, která voněla celým domem. Plody nebo nápoje z nich se využívají pro zlepšení chuti k jídlu při nechutenství, pro maskování nechutných léčivých čajů, při horečnatých onemocněních pro pocení, zánětech hrtanu. Dříve se podávaly proti revmatizmu a dně, podobně jako vonné a lahodné lesní jahody. Sirupy i marmelády se připravovaly podobně. Rozmačkané plody se propasírovaly sítem, aby se zbavily zrníček a po přidání stejného množství cukru se vařením snížilo množství vody na potřebnou konzistenci za odběru pěny, která se odmlsala zvlášť. Poté se vše pečlivě uzavřelo do lahví a čekalo se na spotřebu.
Když se přidalo na litr tohoto hustého roztoku asi 5 litrů převařené vody a dalo do demižónu kvasit s ušlechtilými vinnými kvasinkami, získali jste malinové víno, které se užívalo po roce odkladu při kašlech, nastuzeních, teplotách, bolestech v krku, astmatech a depresích. Takové lahodné víno s určitým nebezpečím spočívajícím právě v oné příjemné pitelnosti a slazené omamnosti.
Zdroj: HUBÁLEK, Jaroslav – Lesem i luhem: Obrázky z přírody: První kniha povídek. Brno: Česká myslivecká jednota, 1940
V malinové houštině – Bolesław Leśmian v překladu Vlasty Dvořáčkové
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora