STARÁ ŠUMAVA: Vůně lesních jahod
DEDIKACE
Jahody první, hle, nesu ti, ženo,
z bukové paseky, z vysoké trávy,
pozdravy slunce a jižního větru,
zakleté v šarlat a ve sladké šťávy:
Pomalu nes je k svým hedvábným retům,
ať jejich sladkost až k srdci ti vzrůstá.
Pomni, že políbíš červnové slunce
a krví země si potřísníš ústa.
Jahody první, hle, nesu ti z lesů,
vyhřátých paprsků úrodou zlatou.
Jak ten plod rudý buď krystalem vonným,
slunce a země buď pohodou jatou.
Krásná jsou naše pole, krásné louky, ale nejkrásnější jsou šumavské lesy. Zrána se modrají na obzoru jako tajuplná opona, za kterou jsou skryta lesní tajemství. Mechové polštáře, kapradinové krajky, v nich červené muchomůrky, hnědé hříbky, borůvky a jahody, lískové oříšky a bukvice, skrýše lesní zvěře a tisíce různých tvorečků žijících v lesní říši, člověk neví, kam se dříve podívat. Tuhle rostlinu určitě znáš a při procházce v lese neodoláš a shýbneš se pro její sladký červený plod.
Kdo by taky neměl rád sladké lesní jahody, které se na jazyku jen rozplývají. V létě, když se vzduch tetelí poledním horkem, skrývá lesní paseka různá tajemství. Na kameni se hřeje zkamenělá ještěrka, v trávě užovka. Bažant a zajíc, oba přikrčeni, tráví poledne v nízkém porostu. Na pokraji mýtiny, kde stojí stromy na stráži před sluncem, aby nedopadaly jeho paprsky až na zem jako na pasece, odpočívá srnčí. Jen občas střihnou slechy po dotěrné mouše. Smysly člověka se naladí na přirozené prostředí. Hlas cvrčka najednou zní tak pronikavě až splývá s žárem slunce. Kde býval vzrostlý les, nyní paseka jest.
Na pasekách bývaly lesní jahody. Ty maličké. Celé bandasky se jich daly nasbírat. Lesní jahody rudnou pod slunečními paprsky a jejich vůní je zalita celá paseka. V letních měsících začnou vykukovat v trávě na loukách, mýtinách a na mezích kolem lesních cest drobné žlutobílé květy. Jakmile odkvetou, objeví se plod, který je zprvu zelený, ale sluníčko ho brzy obarví do červena. To je pro všechny znamením, že nastal správný okamžik a jahoda je sladká jako med. Pro mnoho z nás jsou krásně zralé, voňavé a slaďoučké jahody jedním ze symbolů léta a prázdnin. Sladká chuť a vůně jahod často připomíná také dětství, kdy jsme se všichni těšili k babičce na jahody, které rostly za plotem u lesa. Jediným problémem může v dnešní době být, najít místečko v přírodě, kam se na lesní jahůdky vypravit.
Původ jahod sahá daleko do historie? Jahody se táhnou napříč světovými dějinami. První dochované zprávy o jahodách pocházejí ze starověkého Řecka, jahody se pěstovaly ale již ve starém Římě. Ve středověku byly jahody především v zahradách klášterů a na zámcích v Anglii, Belgii a ve Francii. Tehdy se obhospodařovaly velké plochy lesních jahod, vypěstovat větší plody se ale nedařilo. Jahody byly jen přesazované a více pěstitelsky udržované, měly ale poměrně malé, i když velmi aromatické plody. Velkoplodé odrůdy jahodníku se podařilo nalézt až v Americe podél břehů řeky Sv. Vavřince. Tam objevený Jahodník virginský měl podélné kuželovité, ale i kulaté zářivě červené plody. Tato jahoda se kolem roku 1725 dostala i do Evropy. Další druh velkoplodých jahod byl počátkem 17. století objeven ještě v Chile a dostal název Jahodník chilský.
Oba tyto druhy jahod pak kolem roku 1750 zkřížil Antoino Duchesne, zahradník na dvoře francouzského krále Ludvíka XV a vypěstoval velkoplodou odrůdu jahodník ananasový, která měla mnohem větší a chutnější plody a v podobě různých kultivarů se pěstuje dodnes. Návod k pěstování a sklizně jahod ukázal v psaní v roce 1578. Na počátku 15. století západoevropské mniši používali lesní jahody ve svých iluminovaných rukopisů.
Jahoda se nachází v italském, vlámském a německého umění a v anglické miniatury. Jedním z propagátorů tohoto ovoce v Čechách byl Rudolf Strimpl, správce na dvorci Chlistov v Teletíně na Neveklovsku. V 80. letech 19. století cestoval po Evropě a dvakrát odjel do Ameriky, odkud si přivezl velké zkušenosti ze zemědělství a poznatky o pěstování jahod. Roku 1887 přestěhoval do Sedlčan, kde si pronajal obchod, pěstoval až 75 včelstev a předával své zkušenosti z pěstování zemědělských plodin v širokém okolí. Na sedlčanské pouti 15. srpna 1891 oženil s Františkou Vlachovou, jednou z chovanek Vojty Náprstka, českého buditele. V roce 1895 si splnil svůj celoživotní sen a pronajal si od svatovítské kapituly nevalný statek Chlistov v obci Teletín u Krňan, poblíž Netvořic. Zde přes počáteční svízele začal samostatně hospodařit a od roku 1896 začal s pokusy pěstovat po americkém vzoru jahody. Snad začal s odrůdou „Bedford Champion“ z USA, v Krňanech a Teletíně zvané nejprve Kyselky, pak Goliáše.
Jahoda není bobule ani plod. To, co se jí, není plod, ale květní lůžko. Plody jsou malá zelená zrníčka na červené slupce. Průměrná jahoda jich má na svém povrchu asi 200.
Zdroj: Kniha lesů, vod a strání – Stanislav Kostka Neumann, ” Strawberry “. Encyklopedie Britannica (11 ed.). 1911.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora