STARÁ ŠUMAVA: O majálesu

„Celá obec dnes / slaví majáles. // Všechny květy milé, / rudé, modré, bílé, / z jara v krásném máji / velkou slavnost mají. // Všecko slaví dnes / s námi majáles.”

O majálesu jakožto o májové oslavě studentů středních a vysokých škol slyšel zřejmě každý. Hledání původu oslav studentského života a jara zavede badatele až do dob římského impéria. Málokdo však ví, kdy a při jaké příležitosti se poprvé uskutečnil či jaký význam měl v jednotlivých obdobích české země. Majáles neboli oslava studentského života a jara se konal již ve starověku a připadal vždy na první květnový den. Oslavy se konaly k uctění bohyně jara a plodnosti, Maie.

Na počest bohyně se hlavní oslavy konaly v Ostii, městě nedaleko Říma. To bylo na pravou oslavu vyzdobeno vším, co jaro připomíná, tedy květinami, ovocem a podobně. Nechybělo ani obětování zvířete, v tomto případě to byl vykleštěný vepř. Za zmínku stojí i to, že mnoho dosud zachovaných zvyků původně pochází z lidových tradic. Například výběr krále majálesu. Během oslav městem prochází průvod studentů a alegorických vozů. Jakmile dojedou na předem stanovené místo, vybírá se ze všech přítomných král. Kandidáti se hodnotí podle masky, alegorického vozu, samotné pověsti studenta i volebního proslovu. Tento král se stane po následující rok patronem všech studentů.

Studentské oslavy jara se výrazně začaly rozvíjet v 19. století a podrobně je popsal i Alois Jirásek ve své historické novele Filosofská historie. Kniha z roku 1878 vypráví o tom, jak se již několikrát zakázaná studentská slavnost přece jen v roce 1847 uskuteční v Litomyšli díky iniciativě studentů tamního gymnázia. Podle Jiráska byl majáles volnomyšlenkářským a vlasteneckým svátkem, který vzali za vlastní i vysokoškolští studenti. Poté, co studenti navzdory zákazu ze strany bis­kupa projdou za zvuku kapely městem, dospějí do nedalekého háje, kde se koná samotná odpolední a večerní slavnost za účasti většiny města. Byly to radovánky plné zpěvu, tance, recitování veselých básní a samozřejmě i alkoholu a drob­ných provokací, jež provozovalo rozpusti­lé litomyšlské studentstvo.

Majáles nalezl v 19. století své pevné mís­to v české společnosti, protože se stal další vhodnou příležitostí k posilování národ­ního uvědomění. Studenti byli jako představitelé rodící se inteligence oporou českých národních snah. V Praze se majá­lesy konaly od 90. let 19. století na holešovickém výstavišti a byly velkou společenskou událostí, při níž Češi demonstrovali svůj bohatý kulturní život a své vlastenectví. Také každé menší město, v němž bylo gymnázium, mělo svůj majáles, jenž zde představoval jeden z vrcholů společenské sezony. Tak majáles vstoupil i do 20. století. Někteří autoři však za počátek českého majálesu považují již 18. století. Je to z toho důvodu, že den před filipojakubskou nocí, neboli před pálením čarodějnic, středoškolští žáci chodili se svým učitelem a se školními prapory do jarní přírody, kde oslavně zpívali a radovali se.

Za první republiky se tradice majálesu příliš nedodržovala. Zato v období komunistického Československa se uskutečnil vždy, kdy došlo k oslabení režimu. Během tuhé cenzury na počátku 50. let ho legálně uskutečnit nebylo možné, ale po roce 1956 se dočkal obnovení a pod dozorem komunistů se směl inicializovat. K tomuto účelu bylo vydáno mnoho příruček, brožur i časopisů, které měly za úkol nejen předkládat návrhy, jak by měl takový vzorový majáles vypadat, ale též vyzýval dělnickou mládež i pracující inteligenci k aktivitě a podpoře socialismu. Přesto si po zbytek 50. let majáles dokázal uchovat svůj opoziční postoj k režimu a státní bezpečnost nijak výrazně nezasahovala. Rok 1968 byl v mnoha ohledech přelomový. Ještě před okupací vojsk Varšavské smlouvy zde vládlo období takzvaného pražského jara, které bylo ukončeno až tímto násilným aktem v noci z 20. na 21. srpna. Přísně kontrolován byl však majáles ještě před okupací. Stalo se tak díky událostem v roce 1965, kdy se králem pražského majálesu stal americký básník Allen Ginsberg. To mělo za následek, že Ginsberg byl po dvou dnech z republiky úředně vyhoštěn a majáles se opět stal pečlivě kontrolovanou a zpolitizovanou událostí.

V roce 1968 se však v rámci následujícího uvolňování a demokratizace režimu stalo, že namísto propagandistických průvodů a hesel se majáles stal velkou demonstrací proti útlaku a nesvobodě.

Návrat Krále Majáles
Mám stříbrné výročí a na hlavě málo vlasů, a jsem Král Máje
A přestože jsem Král Máje, moje Kvílení a Proklamace vyhostili z amerických elektrických vln
Proto Král Máje vzlétl k nebi a vrací se pro svoji papírovou korunu
Kola tryskáče dosedají na šedý beton a rolují podél zeleného trávníku
A já jsem Král Máje s vysokým krevním tlakem, cukrovkou, pakostnicí, ztrhanými hlasivkami, ledvinovými kameny a usedlými brýlemi, který si nasadil bláznivou korunu, jež hlásá: Dost pitomostí
Dost moudrosti, dost strachu i víry v kapitalistické proužkované sako a komunistické montérky
To není k popukání ta ztráta planety v příští stovce let
A já jsem Král Máje a copak by mě bylo napadlo, že se do Prahy ještě někdy vrátím
A já jsem Král Máje a přináším Diamant velký jako Vesmír
A já jsem Král Máje, buzerant bez lásky v tom jarním čase a propagátor meditace
A já jsem Král Máje úctyhodný profesor Brooklynské Gate Gate Paragate Parasam Gate Bodhi Svaha!(Allen Ginsberg )

V básni Král majálesu (King of a May Day parade / King of May) autor vyjadřuje svoje zkušenosti s totalitními režimy, především zde popisuje svoji návštěvu Československa, kdy byl v Praze třikrát zatčen: nejprve za to, že opilý zpíval na Národní třídě, podruhé za potyčku s agentem, jemuž se nelíbily autorovy homosexuální sklony, kterými se vůbec netajil a které neskrýval, ba otevřeně se k nim hlásil a na veřejnosti se vůbec neostýchal projevit svoji náklonnost ke stejnému pohlaví, a potřetí byl zatčen za svoje údajně ztracené poznámky, v nichž vyjadřoval svoje sexuální představy i politické názory.

Když se díky vyhoštění z Kuby dostal do Československa, nemyslel si, že brzy bude muset opustit i tuto zemi. Za vinu vše dává komunistickým režimům. V Československu se nemohl hnout, aniž by ho někdo nesledoval, v noci z ničeho nic nerušil nebo nekontroloval všechny jeho poznámky. Stejně tak jako studenti vyjádřili své sympatie k němu a tím i k beatnické generaci, on sympatizuje s nimi a píše tuto báseň v letadle při nucené cestě z Prahy do Londýna. Jeho krátký pobyt se uskutečnil v květnu roku 1965, což je tedy zároveň datum napsání této básně. Kvůli svým radikálním názorům a údajně špatnému vlivu na mládež ho zde komunistická vláda nemohla déle nechat a Allen Ginsberg musel být deportován.
Rok 1968 pak přinesl majáles nejslavnější, dokonce z něj existuje dokument Československé televize. V hotelu Palác byl králem korunován spisovatel Josef Škvorecký, který následně promlouvá z balkonu radnice k 25 tisícům lidí na zaplněném Horním náměstí.

Zdroj: PROBOŠTOVÁ, Drahuše. Studentské máje. Lidové noviny. FRANC, Martin, a kol. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948 – 1967. 1. vyd. Praha: Academia,

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

(Z cyklu Stará Šumava)