STARÁ ŠUMAVA: Květnové rozjímání
Omamně krásný měsíc květen je tu. Dříve jsme mu říkali máj, ale v rámci národního obrození ho Josef Jungmann roku 1805 označil jako „květen“.
Ano, všechno již kvete. V květnu je nasnadě rituálně poobcovat se studánkami, postavit si májku a radovat se z toho někde venku, pěkně v lese na mýtině za úplňku. Ať už je nazýván květen májem nebo časem lásky, jisté je, že tento pátý měsíc roku je pro nás nebývale sladký. Po dlouhé zimě se příroda probouzí, všechno se zelená a kvete. Život hned vypadá snadnější. Člověk zatouží najednou poznat cosi nového a zajímavého, zažít nějakou změnu a hlavně zatouží po lásce. Matka příroda to s námi zkoulela dobře, poznají-li se dva jedinci v květnu, během léta se zamilují a dostatečně poznají. Na jaře dalšího roku se tak může na svět vyklubat potomek času lásky.
Na svatého Floriána , otevírá se pastvin brána. Časné zahájení pastvy mělo značný hospodářský význam. A tento okamžik byl netrpělivě očekáván. Ne náhodou se v českém lidovém prostředí lze ještě počátkem 19.století setkat s názvem tráven, používaným pro pátý měsíc v roce. V květnu je slyšet trávu růst. Chladný máj bude-li rositi, mnoho sena se bude kositi. Hledej trávy pro své krávy, budeš míti zdravé stravy. Velmi důležité pro včelaře byly takzvané rané roje. Zvláště roje květnové, které již využívají bohatou červnovou pastvu. I František Ladislav Čelakovský poprvé v Časopisu českého muzea publikoval tuto pranostiku: Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí, v červnu rojení, nestojí za zvonění.
V květnu téměř na celém území Čech již nastupuje životodárné hlavní vegetační období. Jen velice málo přísloví zná dnešní člověk a doznalo takové popularity a obecného rozšíření jako skupina se jmény Pankrác, Servác , Bonifác a jejich kuchařka – uplakaná Žofie. V lidových pojmenováních se nejčastěji objevují i názvy ledoví muži, ledoví svatí, ledováci, ledáci, zmrzlí muži, zmrzlíci, ale i železní muži a mnoho dalších variant. Ledoví muži patří mezi nejstarší lidové pranostiky evropského mírného pásma. Písemná zmínka je známá již z 15.století.
Celý měsíc květen je zasvěcen Panně Marii, kterou uctíval katolický venkov oblíbenými každodenními podvečerními pobožnostmi zvanými „májové“. Ve všech farních kostelech vždy bývalo plno, četly se oblíbené lourdské litanie a zpívaly známé mariánské písně. Na první i poslední májovou mši se zvlášť těšila malá děvčátka, aby si mohla obléknout dlouhé sváteční bílé šatičky a na hlavu dát malý věneček z umělých květin. V květnu se z těžko vysvětlitelných důvodů dříve a prakticky ani dnes nekonají žádné svatby. Říkalo se: „V máji na máry“, ale důvodem mohlo být i to, že děti počaté po svatbě v květnu se rodily uprostřed zimy, což jednak ztěžovalo péči o ně a bylo také více obav, zda zimu přežijí.
Měsíc květen býval také vhodným časem pro lidové léčitelství. Kdekdo si dával pouštět žilou a lidoví léčitelé i báby kořenářky měli plno práce se „zatloukáním nemocí“ do kůry mladých doubků. Břízy měly dost mízy, která s mastí z topolového listí byla známým prostředkem pro růst vlasů. V naplno kvetoucí přírodě se sbíralo a dávalo dohromady „devatero koření“. Zkuste sami odhadnout, z čeho se vlastně skládalo: leknutí, krevníček, černé koření, podsedlen, devětsil, myší ouška, lančí veménko, psoser a zázvoreček…
Mějte se krásně květnově.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
(Z cyklu Stará Šumava)