dTEST: Poradna aneb Co byste také měli vědět

dTest: U doplňků stravy s kyselinou listovou se na etiketu nespoléhejte

Pestrý jídelníček nám může přirozenou cestou zajistit všechny potřebné vitamíny. Ne vždy je to ale možné, a tak přicházejí na pomoc nejrůznější doplňky stravy. Spotřebitelská organizace dTest se zaměřila na potravinové doplňky s kyselinou listovou a do laboratoře poslala 20 vzorků. Jak testování dopadlo? A je možné se spolehnout na údaje uváděné na obalech?

Kyselina listová je důležitá zejména pro nastávající maminky. Doporučuje se užívat před plánovaným těhotenstvím a v jeho průběhu pro předcházení vývojových vad plodu. Nezbytná je i pro tvorbu červených krvinek a společně s vitamínem B12 působí preventivně u nádorových a kardiovaskulárních chorob. Pestrou stravou je sice možné denní potřebu 400 mikrogramů kyseliny listové pokrýt, je však zapotřebí sníst 400 gramů zeleniny, 200 gramů ovoce a 200 až 300 gramů celozrnného pečiva. V doplňcích stravy se používá syntetická forma kyseliny listové a její vitamínové deriváty.

Do laboratoře putovaly přípravky s názvem „kyselina listová“ či „folic acid“, zakoupené v běžné obchodní síti drogerií a lékáren. „Zajímalo nás, zda produkty skutečně obsahují tolik vitamínu, kolik je uvedeno na etiketě. Součástí celkového hodnocení bylo také zjištěné množství kyseliny listové v jedné tabletě i to, jak dlouho uživateli vydrží jedno balení,“ popisuje průběh testování šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.

Doplňky stravy spadají podle zákona do kategorie potravin, a jejich uvedení na trh tak nepodléhá žádnému schvalování ani prokazování účinnosti. Na obalech potravinových doplňků se také nesmí tvrdit nic o léčebných či preventivních účincích. V případě kyseliny listové je možné se setkat se schválenými zdravotními tvrzeními, která hovoří třeba o přispívání k normální funkci imunitního systému a psychiky či růstu zárodečných tkání. Aby však zdravotní tvrzení měla pro uživatele smysl, je zapotřebí, aby denní dávka kyseliny listové v doplňcích stravy dosahovala alespoň doporučovaného množství 400 mikrogramů u dospělých osob. U těhotných a kojících žen se pak doporučuje 600 až 1000 mikrogramů.

Čtvrtina výrobků v testu nezvládla dostát deklarovaným informacím o množství zmiňovaného vitamínu. „Jedenáct odešlo s velmi dobrým nebo dobrým hodnocením, protože nemělo problém splnit svůj vlastní obalový slib. Dodržení deklarovaných hodnot ovšem v našich testech považujeme za samozřejmou součást výrobní praxe. Další čtyři výrobky si odnesly dostatečnou, protože zjištěná množství kyseliny listové vyhověla jen díky tomu, že jsme vzali v úvahu nejistotu měření. Pět vzorků v testu propadlo – ani při zohlednění nejistoty měření nebyly schopny dostát svému slibu na obalu,“ uvádí Hoffmannová.

Na celkovém hodnocení se podílelo i to, jak dlouho vystačí jedno balení při doporučeném dávkování. Nejúspornějším řešením je přípravek, jehož pět set tablet vystačí člověku s vyššími nároky na přísun kyseliny listové rok a čtvrt – při dávkování jedné tablety denně. Na druhé straně byly vzorky, které při každodenním polykání vystačí jen měsíc.

dTEST

dTest: Obchodníci zneužívají důvěřivosti seniorů. Na co si dát pozor?

Současná situace spojená s pandemií nemoci COVID-19 hraje do karet takzvaným šmejdům. Ti využívají důvěřivosti seniorů, aby jim vnutili často předražené, nevýhodné nebo nefunkční zboží a služby. Online seznamovací společnosti pro změnu lákají seniory, aby s jejich pomocí zahnali samotu. Přinášíme seznam pěti praktik, před kterými chceme varovat.

Všudypřítomný strach z onemocnění doléhá zejména na nejohroženější skupinu, kterou jsou senioři. Obchodníci jim proto nabízí „zázračné“ potravinové doplňky, u nichž deklarují léčebné účinky proti koronaviru. „Doplňky stravy jsou z hlediska právních předpisů potravinami, a proto jim nelze připisovat léčebné nebo preventivní účinky,“ upozorňuje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. Prodejci klamáním porušují zákon, protože se dopouští zakázané nekalé obchodní praktiky.

Dále se rozmohl prodej zboží proti koronaviru jako speciálních amuletů nebo nejrůznějších přípravků. Ani zde nejsou žádné pozitivní účinky prokázány. Výjimkou není ani nabídka dezinfekčních gelů na ruce, místo kterých dorazila citronová voda. „Nemá-li zboží vlastnosti, které byly sjednány nebo které se dají od něj očekávat, je vadné. Spotřebitel má nárok na reklamaci. Není-li možné dodání nové věci bez vad, má právo na odstoupení od smlouvy a vrácení peněz,“ vysvětluje Eduarda Hekšová. Kromě toho při prodeji na dálku může spotřebitel využít své právo na odstoupení od smlouvy do 14 dnů bez uvedení důvodu.

Senioři se také dostávají do sítí takzvaných zprostředkovatelských e-shopů s rouškami, respirátory a dalšími ochrannými pomůckami. Jejich webové stránky se tváří jako klasický e-shop, přesto tvrdí, že spotřebitel uzavírá smlouvu s třetím subjektem, nejčastěji prodejcem z Číny. Když se vyskytne problém, odmítají ho v rozporu se zákonem řešit. Spotřebitel má právo na odstoupení od smlouvy, které může uplatnit přímo vůči e-shopu. Zkušenosti seniorů ale říkají, že je komunikace velmi složitá a zboží dorazí většinou s velkým zpožděním.

Na seznámení nezadaných v nejlepší věku lákají online placené seznamky jako Singles50, eDarling nebo SeniorDating. Senioři si nejčastěji stěžují na automatické prodlužování členství, o kterém nebyli dostatečně informování předem. I když může být samota skličující, další stržené peníze za nechtěné členství z ní nikoho nevysvobodí. Doporučujeme registraci do podobných seznamek vždy pečlivě zvážit.

Senioři by se měli mít na pozoru také před takzvanými energetickými šmejdy. Vydávají se za zástupce velkých dodavatelů, kontrolory či zaměstnance radnice a nabízejí roušky oproti podpisu. Ve skutečnosti ale senioři podepisují smlouvu o dodávkách energií. Očekávat lze také zvýšené množství telefonických nabídek, ve kterých budou obchodníci seniorům slibovat, že ušetří na dodávkách energií. „Ve většině lákavě vypadajících nabídek je háček. Spotřebitelům proto doporučujeme neříkat ano pod časovým nátlakem. Než budou s čímkoliv souhlasit, měli by si nejprve prostudovat smluvní dokumentaci a zjistit reference,“ radí Eduarda Hekšová.

Apelujeme na seniory, aby sledovali informace, které se týkají ochrany před nákazou a co dělat v případě nákazy, z ověřených zdrojů. Těmi jsou například stránky ministerstva zdravotnictví, případně Státního zdravotního ústavu, a dalších resortů.

dTEST

dTest: Čím se řídit při výběru hladké mouky? I levná dobře poslouží

Mouka obvykle patří mezi stálé zásoby každé domácnosti. Spotřebitelská organizace dTest se zaměřila na tu hladkou, která má v kuchyni nejširší využití, a v laboratoři nechala otestovat 14 vzorků z českých supermarketů. Jak to dopadlo s bezpečností? A je třeba si za dobrou mouku připlatit?

Testováním prošly hladké mouky z různých cenových kategorií, původem z Česka i od slovenského výrobce a jeden z testovaných vzorků pocházel z bio pšenice. Úvodní část testu patřila bezpečnosti. „Během pěstování a skladování se do mouky mohou dostat nežádoucí mikrobi. Většinou se jedná o zdraví neohrožující půdní bakterie a neškodné plísně,“ uvádí šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová a dodává: „Kromě neškodné mikroflóry se však mohou objevit i rizikové druhy. Hledali jsme proto plísně produkující toxiny, koliformní bakterie a dále bakterie Escherichia coli, Salmonella a Staphylococcus aureus.“

Všem testovaným vzorkům se zmíněné organismy vyhnuly. Podobně to bylo i při zjišťování plísní a mykotoxinů. Pouze u šesti vzorků laboratoř našla deoxynivalenol, který způsobuje zejména zažívací potíže, ale ten byl odhalen jen v podlimitním množství. Laboratoř se dále zaměřila na rezidua více než 600 sloučenin pesticidů. Většina mouk byla naprosto čistá a zbytky látek proti škůdcům byly zjištěny pouze u pěti vzorků.

Další část testu se zaměřila na tzv. praktické výkony. Patří sem schopnost vytvářet kypřicí plyn, pekařská síla a barva. V pekařské a mlynářské praxi se pro zjišťování funkčních vlastností mouky používají speciální laboratorní měření. dTest však zvolil spotřebitelský pohled a „funkčnost“ mouky nechal ověřit prakticky – pečením litého koláče, kynutých bochánků a přípravou palačinek. U hotových výtvorů se pak hodnotila barva, konzistence a objem.

„Ze všech mouk se podařilo upéct obstojný koláč. Nejvýznamnější rozdíly jsme zaznamenali u objemu. Názorně to ukazuje jeho nárůst, což je procentuální údaj o rozdílu objemu těsta a hotového výrobku. Míra nárůstu se pohybovala od 163 % až pod 213 %,“ vysvětluje Hoffmannová. Nejméně bodů za výrobek z litého těsta sesbírala mouka Pernerka. U palačinek se hodnotila hladkost těsta a jeho našlehání a po usmažení také barva. Na chvostu skončila Babiččina volba, která ztratila body kvůli slaběji našlehanému těstu. U kynutého těsta zase bylo možné nejlépe poznat, jak mouka pomáhá kvasinkám při kypření, i schopnost lepku zajistit pečivu výrazně klenutý tvar. U upečených bochánků hodnotitelé zkoumali tvar, vzhled a barvu kůrky a také konzistenci střídky. Důraz kladli na výrazné klenutí, zlatavou nepopraskanou kůrku a pravidelně pórovitou střídku. S kvalitou bochánků byli vcelku spokojeni, dostatečná známka padla pouze jednou, a to za barvu kůrky u značky Billa.

„Pokud jde o informace uvedené na obalech, sledovali jsme deklaraci původu a případnou biocertifikaci. Označením bio se pochlubila pouze značka Albert/Nature‘s Promise a chemické analýzy potvrdily, že je u ní i z tohoto hlediska vše v pořádku,“ říká Hoffmannová.

V případě mouky obecně není nutné uvádět původ použité pšenice. Dobrou nápovědou je však logo Česká potravina, což u jednosložkových potravin znamená, že byly vyrobeny 100% z českých surovin. Tímto logem se pyšnily hned tři vzorky. Podobný význam má i logo Regionální potravina, které se objevilo na obalu jedné z testovaných mouk.

„Největším překvapením pro nás bylo to, že dobrá mouka rozhodně nemusí být drahá. Dokládá to i fakt, že nejlépe hodnocenou hladkou mouku jsme v době testu pořídili za 9,90 korun,“ uzavírá Hoffmannová.

Zajímavosti o mouce:

· Mletí mouky patří k vůbec nejstarším potravinářským technologiím.

· Hladká mouka je umletá nejjemněji a také ukrývá nejvíce minerálů.

· Mouka se skládá ze škrobu, vody, bílkovin, vlákniny, tuku a minerálních látek.

dTEST

dTest: Jak je to s vyúčtováním služeb spojených s bydlením

Řada služeb spojených s bydlením se platí zálohově. Co když nejste spokojeni s obdrženým vyúčtováním? Jak a u koho může vyúčtování reklamovat vlastník bytu, člen družstva či nájemce? A jak se bude postupovat, když dojde ke zpoždění s vyúčtováním vzhledem k současné pandemii vyvolané nemocí COVID-19?

Rozsah poskytovaných služeb se v jednotlivých případech liší podle vybavení konkrétního bytu či domu. U nájmu bytu pak rozsah poskytovaných služeb záleží především na tom, co je uvedeno v nájemní smlouvě. Jestliže ujednání o službách ve smlouvě chybí, musí pronajímatel podle zákona zajišťovat takzvané nezbytné služby. „Mezi ně typicky patří dodávky vody, odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných prostor, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů a provoz výtahu,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Nezbytnými službami může být například i dodávka otopu, je-li byt vybaven kamny.“

Nejsou-li služby placeny takzvaně paušálně, tedy bez ohledu na spotřebu, provádí se vyúčtování uhrazených záloh podle skutečné spotřeby a nákladů na služby po skončení zúčtovacího období. „Toto období činí zpravidla 12 měsíců a výsledkem vyúčtování je buď přeplatek, nebo nedoplatek. Ten, kdo služby zajišťuje, tedy podle konkrétní situace dodavatel elektřiny či plynu, společenství vlastníků jednotek, družstvo či u nájmu pronajímatel, musí vyúčtování doručit příjemci služeb, tedy vlastníku bytu, členu družstva nebo nájemci, a to nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období, typicky do konce dubna,“ říká Eduarda Hekšová.

Příjemce služeb může požádat o nahlédnutí do podkladů k vyúčtování, vyžádat si doložení nákladů týkajících se jednotlivých služeb a požadovat vysvětlení, jestliže něčemu ve vyúčtování nerozumí. Zároveň má právo pořídit si kopie všech podkladů. Do 30 dnů od doručení vyúčtování může proti němu podat námitky. Poskytovatel pak musí námitky vyřídit do 30 dnů od jejich doručení. Zpozdí-li se vyúčtování služeb nebo vyřízení námitek, má příjemce služeb právo, aby mu ten, kdo služby zajišťuje, zaplatil pokutu maximálně ve výši 50 korun za každý den zpoždění. Nárok na pokutu však nevzniká v případě, že pronajímatel sám obdržel vyúčtování nebo podklady k němu se zpožděním, takže nemohl včas nájemci předložit vyúčtování nebo vyřídit námitky. Například některé vodárny již oznámily, že odečty budou provedeny později nebo na dálku, což může ovlivnit včasné provedení vyúčtování. Ovšem jakmile poskytovatel příslušné podklady obdrží, musí postupovat co nejrychleji.

Zvláštní pravidla platí pro vyúčtování dodávek elektřiny a plynu. Řídí se zákonem, ale i smlouvou o dodávkách energií. Vyúčtování se provádí na základě odečtů, které zajišťuje distributor, nikoliv dodavatel energií, a to v různé dny. Proto vyúčtování nechodí všem stejně. Vzhledem k současné situaci vyvolané pandemií nemoci COVID-19 byly některé odečty odloženy, vyúčtování se proto může letos zpozdit.

A jak je to s případnou reklamací obdrženého vyúčtování? Dodavatel elektřiny či plynu má na vyřízení reklamace vyúčtování 15 dní. Uzná-li reklamaci za oprávněnou, musí vyrovnat rozdíl v platbách do 30 dnů. Nedodrží-li tuto lhůtu, vzniká odběrateli v případě elektřiny právo na náhradu 600 korun za každý den zpoždění, nevýše však 24 000 korun. U plynu se jedná o náhradu 750 korun za každý den prodlení, maximálně však 7500 korun. Podání reklamace však nezbavuje povinnosti zaplatit nedoplatky na službách. Pokud se později ukáže, že reklamace je oprávněná, případně dojde k dohodě, bude neoprávněně fakturovaná částka vrácena zpět. V případě nespokojenosti s vyřízením reklamace je možné se obrátit na soud, v případě dodávek energií i na Energetický regulační úřad.

„Máte-li problém se zaplacením nedoplatku či placením záloh, obraťte se na svého dodavatele energií a domluvte se s ním na splátkovém kalendáři. Někteří dodavatelé se v současné době nechávají slyšet, že odloží platby těm, kteří se ocitli ve finanční tísni vzhledem k současné pandemii a souvisejícím vládním nařízením,“ uzavírá Eduarda Hekšová.

dTEST

dTest: Jak na nablýskaná okna? Postačit může i doma vyrobený čistič

K jaru neodmyslitelně patří i mytí oken. Spotřebitelská organizace dTest proto zjišťovala účinnost u 24 okenních čističů. Kromě průmyslově vyráběných produktů nechala testováním projít i tři podomácku vyrobené. Vyplatí se přípravky na okna kupovat, nebo si pohodlně vystačíte s čističi vlastnoručně připravenými z běžně dostupných ingrediencí?

V pestré sestavě testovaných výrobků byly zastoupeny ty nejběžnější prodávané v rozprašovačích přes koncentrované směsi určené ke strojovému čištění až ke zmíněným doma vyrobeným.

„V laboratoři jsme zkoumali, nakolik si detergenty dokážou poradit se zaschlou nečistotou a zda zabrání ulpívání kapek vody na skle. Sledovali jsme také, jestli po jejich použití nezůstávají na povrchu šmouhy, a nedochází tak ke snížení jeho lesku. Bez povšimnutí nezůstaly ani etikety, na nichž jsme pátrali po nezávislých certifikacích a přítomnosti alergenních látek nebo halogenovaných sloučenin. Na závěr jsme vyzkoušeli, jak snadno jde láhev uchopit a zda se s ní dobře manipuluje,“ popisuje průběh testu šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.

Do celkového hodnocení se nejvíce promítla zkouška mycí účinnosti. Ta probíhala na okenních tabulích zašpiněných směsí z tuku na smažení, slunečnicového i minerálního oleje a prachu s příměsí černých sazí. Po zaschnutí této směsi se na každou tabuli aplikovalo stejné množství produktu a poté jsme sklo umístili do automatického čistícího zařízení, které povrch otíralo houbou s vrstvou netkané textilie. Účinnost přípravků nakonec vizuálně hodnotila pětice zaměstnanců laboratoře pomocí desítibodové škály.

„Většina čističů zvládla mytí dobře nebo alespoň uspokojivě. Jedním z přípravků, který si odnesl nejvyšší známku, byl domácí mix vyrobený z půl litru vody a 50 ml technického lihu. Nejmenší počet bodů nasbíral čistič oken legendární české značky Iron, který od hodnotitelů v laboratoři obdržel v průměru pouze 2,2 bodů z 10,“ uvádí Hoffmannová.

Další část testu se zaměřila na ulpívání kapek vody na skle. Během ní jsme simulovali déšť a sledovali, zda má použití detergentu vliv na množství kapek či zaschlých stop po vodě. Vizuální hodnocení probíhalo po uplynutí 10 minut a dvou hodin. V první fázi vyhodnocování se zjišťovalo, kolik kapek na skle zůstalo – čím více kapek, tím méně bodů si přípravek odnesl. Po dvou hodinách pak hodnotitelé pátrali po viditelných stopách od zaschlé vody.

Zatímco po 10 minutách odešla početná skupina čističů s velmi dobrým nebo dobrým hodnocením, situace po dvou hodinách byla diametrálně odlišná. Po delším časovém úseku byla totiž převážná většina výrobků hodnocena jen dostatečně či nedostatečně. Nejméně bodů nasbíral za přítomnost velkého množství kapek a stop stékající vody Čistič skla dm/Denkmit. S nedostatečnou ho pak následovaly ještě domácí mixy s příměsí technického lihu i kvasného lihového octa a přípravek W5 Čistič skel Classic z Lidlu. Tyto přípravky si odnesly stejně nevalné hodnocení po 10 minutách i dvou hodinách.

Etikety čističů často lákají na obrázky s blyštícími se okny. Laboratoř proto zjišťovala, jak je to s efektem lesku ve skutečnosti. Prostředky se nejdříve aplikovaly na sklo a poté se rozetřely pomocí automatického čisticího zařízení. Po dvou hodinách schnutí přišlo na řadu měření leskoměrem. Jde o zařízení, které funguje na jednoduchém principu odrazu světla. To probíhalo jak před nanesením přípravků, tak po něm. Čím více světla se odrazilo, tím lépe.

„Je třeba říci, že tento typ přípravků lesk zvýšit nedokáže. K tomu by čističe musely obsahovat speciální polymery. Vysoké známky jsme tak rozdávali v případě, kdy se po ošetření detergentem lesk zrcadla významně nesnížil,“ vysvětluje Hoffmannová.

Většina testovaných produktů zvládla zkouškou projít takzvaně bez ztráty kytičky. Nedostatečně dTest ohodnotil dva přípravky, a to teta/Q-Power na okna a skla a Jelen na skla a zrcadla. Po použití těchto detergentů totiž došlo k výraznému snížení lesku zrcadel oproti původnímu stavu před nanesením přípravku.

Tip dTestu: Jak si vyrobit vlastní čistič oken?

· 500 ml vody, 50 ml technického lihu

· 250 ml vody, 250 ml ethanolu, 15 ml jablečného vinného octa (5% kyselina)

· 500 ml vody, 2 kapky prostředku na nádobí, 30 ml kvasného lihového octa

dTEST

dTest: Na co si dát pozor při změně dodavatele energií

S cenami energií je to jako na houpačce. Obecně se tvrdí, že ceny porostou, ovšem v poslední době se objevují informace, že dodavatelé mohou nyní nakoupit elektřinu jako komoditu levněji a že i ceny plynu klesají. Stále tak lze změnou dodavatele ušetřit, avšak taková změna může vést i k tomu, že zákazník nakonec bude platit více než původně. Jak vybrat nového dodavatele energií a na co dát pozor?

Jestliže se rozhlížíte po výhodnějších dodávkách energií, měli byste si nejdříve ověřit ve své stávající smlouvě, za jakých podmínek ji můžete ukončit. Smlouvu sjednanou na dobu neurčitou lze kdykoliv ze zákona vypovědět s tříměsíční výpovědní dobou. V případě, že je ve smlouvě uvedena delší výpovědní doba, zkracuje se automaticky na tři měsíce. Naopak pokud smlouva obsahuje kratší výpovědní dobu, platí tato kratší. Smlouvy uzavřené na dobu určitou často nelze vypovědět před uplynutím sjednané doby vůbec, nebo jen se zaplacením vysoké smluvní pokuty.

„Pokud smlouvu nemůžete dohledat nebo se v ní nevyznáte, obraťte se na svého dodavatele s žádostí o sdělení podmínek jejího ukončení, a to nejlépe v písemné podobě. Pokud vám dodavatel nebude chtít tyto informace sdělit, požádejte alespoň o kopii smlouvy, včetně všech dodatků, obchodní podmínky a ceníky. Někdy je zaslání kopie smluvní dokumentace zpoplatněno, takovou informaci lze opět dohledat v ceníku,“ uvádí ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.

Abyste skutečně ušetřili, je třeba se dívat nejen na cenu za množství odebrané energie včetně DPH, ale i na takzvaný stálý měsíční plat – fixní částku placenou měsíčně bez ohledu na spotřebu energie. Někteří dodavatelé nabízí spolu s dodávkou energií i další služby, například zámečníka, instalatéra, ale i nejrůznější druhy pojištění. Ověřte si, jaký je rozsah nabízených služeb a kolik za ně zaplatíte. Zamyslete se i nad tím, jestli takové služby a pojištění skutečně potřebujete.

Za účelem porovnání nabídek dodavatelů energií navštivte webové stránky Energetického regulačního úřadu, kde získáte informace o možnostech jejich porovnání pomocí srovnávačů. Pamatujte, že ne všechny nabídky jsou ale veřejné, takže je vhodné oslovit vybrané dodavatele. Obrátit se můžete i na stávajícího dodavatele, zda vám nabídne lepší cenu.

„Nejvýhodnější nabídka za vámi zpravidla nepřijde sama, proto nepodepisujte nic podomním prodejcům a ostražití buďte i při telefonátu ohledně svých dodávek energií. Pouhý podpis dokumentu prezentovaného například jako potvrzení o návštěvě nebo sjednání služby spočívající v hlídání cen energií či vyslovení slůvka „ano“ při telefonátu může vést k uzavření smlouvy, jejíž podmínky nebudete znát,“ upozorňuje Hekšová a dodává: „V nové smlouvě byste měli hledat i zmíněné smluvní pokuty, které vám hrozí, když budete chtít nového dodavatele změnit.“

Od nové smlouvy lze totiž bez sankce odstoupit jen v případě, že jste ji uzavřeli mimo obchodní prostory dodavatele (při podomním prodeji) nebo třeba telefonicky, a to ve lhůtě 14 dní od jejího uzavření. Bez sankce takto uzavřenou smlouvu můžete vypovědět ve lhůtě do 15 dnů od zahájení dodávek podle nové smlouvy.

Pro vyřízení změny dodavatele existují dvě cesty. Zaprvé můžete smlouvu o dodávkách energií sami vypovědět svému stávajícímu dodavateli a následně uzavřít smlouvu s nově vybraným. Častěji za vás však smlouvu vypovídá nový dodavatel na základě udělené plné moci. Od nového dodavatele pak začnete odebírat energie obvykle za jeden až tři měsíce, pokud je vaše smlouva sjednaná na dobu neurčitou. U smlouvy na dobu určitou to může trvat déle v závislosti na uplynutí sjednané doby závazku.

„Někdy se může proces změny dodavatele zkomplikovat či prodloužit kvůli administrativnímu pochybení nebo například chybě ve vašem jméně. Komplikací může být i to, že původní smlouva je vedena na jinou osobu než na toho, kdo žádá o změnu dodavatele. Typicky se jedná o situaci, kdy původní smlouvu uzavřel již zemřelý člen domácnosti. V tomto případě je nutné většinou požádat o přepis odběrného místa na jinou osobu a až poté provádět změnu dodavatele,“ říká Hekšová.

Výjimečně může dojít k takzvanému černému odběru, jestliže na sebe původní a nová smlouva bezprostředně nenavazují. O datu zahájení dodávky podle nové smlouvy vás bude nový dodavatel informovat. Od původního dodavatele pak obdržíte závěrečné vyúčtování, kterým dojde k vyrovnání vašich závazků. Neusněte na vavřínech a hlídejte si i nového dodavatele, může totiž zdražit či změnit smluvní podmínky a nemusí vás o tom individuálně informovat. Takovou změnu smlouvy pak můžete využít k další výměně dodavatele energií.

dTEST

dTest: Pozor na ustanovení v nájemních smlouvách, která nejsou pro nájemce závazná

Ve spotřebitelské poradně dTestu se poradci občas setkávají s nájemními smlouvami, do kterých pronajímatelé vepsali nejrůznější požadavky, leckdy až kuriózní. Někteří pronajímatelé se totiž domnívají, že mohou do smlouvy vložit cokoliv, co jim vyhovuje. Co všechno může podle zákona pronajímatel nájemci zakázat či naopak přikázat?

I když má být nájemní smlouva výsledkem dohody stran, ne každý pronajímatel dá ještě před podpisem smlouvu nájemci k prostudování a případným úpravám. Někteří nájemci se navíc při čtení smlouvy soustředí zejména na platby za nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Ostatním ustanovením pak většinou nevěnují pozornost. Ve smlouvě tak mohou zůstat ustanovení, jejichž dodržení může být pro nájemce nepraktické a problematické.

Občanský zákoník však nájemce chrání mimo jiné výslovným uvedením toho, že pronajímatel nemůže dát do nájemní smlouvy bezpodmínečný zákaz chovu zvířat, podnikání nebo návštěv v bytě. „Takovými zákazy se nájemce nemusí řídit. Vedle toho zákon stanoví, že neplatná jsou veškerá ustanovení nájemní smlouvy, která by nájemce nepřiměřeně zkracovala na jeho právech. Výslovně jsou zakázány také smluvní pokuty,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Nájemci tak nelze zakázat například návštěvy nebo kouření v bytě právě s tím, že se jedná o nepřiměřenou povinnost, jakkoliv se to pronajímateli nelíbí. „V naší spotřebitelské poradně jsme se setkali i s velmi kuriózními požadavky na nájemce, jako je třeba zákaz lakování nehtů, návštěv opačného pohlaví nebo příkaz uspat nemluvně do devíti hodin večer. Taková ustanovení nepřiměřeně zkracují nájemce na jeho právech a jsou neplatná,“ říká Eduarda Hekšová.

Na druhou stranu i chování nájemce v nájemním bytě má své limity. Nájemce předně nesmí byt poškozovat. Pokud škodu způsobí, musí ji s výjimkou takzvaného běžného opotřebení odstranit. Nesmí také ohrožovat ostatní obyvatele domu a nad míru přiměřenou poměrům je obtěžovat. Diskutabilní je tedy chov nebezpečných zvířat a na balkóně panelového domu není možné mít králíkárnu či drůbežárnu. Stejně tak nelze kouřit takzvaně od rána do večera z okna bytu nebo v bytě provozovat truhlárnu.

Co se týče míry přiměřené poměrům, která je jedním z měřítek pro chování nájemce, může ji stanovit i domovní řád. Ten je někdy přílohou nájemní smlouvy nebo se na něj alespoň odkazuje. „Ovšem závaznost domovního řádu pro nájemce je předmětem odborných diskuzí. V každém případě platí, že pravidla domovního řádu, která jsou v rozporu s právními předpisy, nemusí nájemce dodržovat,“ uzavírá Hekšová.

dTEST

dTest: Nájem bytu na dobu určitou – jeho výhody i nevýhody

Sjednání nájmu bytu na dobu určitou oceňují pronajímatelé proto, že po uplynutí sjednané doby mohou nájemce jednoduše vyměnit. I pro nájemce může být výhodné domluvit se dopředu na ukončení nájmu ke konkrétnímu datu. Měl by však počítat s tím, že pokud později bude chtít v bytě zůstat, pronajímatel může zároveň s prodloužením nájmu zvýšit i nájemné.

Jestliže chce pronajímatel dát nájemci z nájmu bytu výpověď, musí doložit, že byl naplněn jeden z důvodů takového kroku uvedených v občanském zákoníku. Pokud se ale bude nájemce výpovědi bránit soudní cestou, může se řízení protáhnout i na několik let. A během nich může nájemce v bytě stále bydlet. Nájem na dobu určitou umožňuje pronajímateli si nájemce ve vymezené době otestovat. Pokud s ním nebude spokojen, neprodlouží mu smlouvu, čímž odpadnou výše uvedené obtíže.

„Smlouva na dobu určitou se většinou uzavírá na rok. Poté pronajímatel s nájemcem podepíše novou smlouvu takzvaně na neurčito, nebo opětovně vždy na další rok. Ovšem přibývá případů, kdy jsou nájmy sjednávány jen na šest měsíců,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Šest měsíců je totiž podle rozhodování soudů většinou nejkratší doba, na kterou lze nájem bytu platně sjednat.“

Ovšem nájem sjednaný na dobu určitou má i svá úskalí: pokud nájemce bude chtít v bytě zůstat i po uplynutí sjednané doby, pronajímatel mu může zvýšit nájemné. Uzavírá totiž s nájemcem novou smlouvu a ta může mít změněné podmínky, včetně vyššího nájemného. Navíc limity pro jednostranné zvýšení nájemného stanovené občanským zákoníkem platí jen pro nájem sjednaný na dobu neurčitou.

„Lidé jsou často zaskočeni, že jim pronajímatel předložil po uplynutí sjednané doby novou smlouvu se zvýšeným nájemným. Nemilé je to zvláště za situace, kdy investovali do rekonstrukce bytu, ale s pronajímatelem se nedohodli na úhradě nákladů. Jestliže pak nepřistoupí na zvýšené nájemné, budou byt muset opustit a náklady na rekonstrukci jim nemusí být vždy proplaceny,“ popisuje případy ze spotřebitelské poradny dTestu Eduarda Hekšová.

Nejde však jen o zvyšování nájemného. Zatímco nájem na dobu neurčitou může nájemce vypovědět kdykoliv a bez uvedení důvodu s tříměsíční výpovědní dobou, v případě nájmu na dobu určitou takovou možnost automaticky ze zákona nemá. Lze to ovšem sjednat v nájemní smlouvě. Pokud se pronajímatel s nájemcem dohodnou, že mohou nájem vypovědět kdykoliv bez uvedení důvodu s tříměsíční výpovědní dobou, je to v pořádku. Pokud by však smlouva přiznávala toto právo jen pronajímateli, mohl by se nájemce u soudu úspěšně proti takové výpovědi bránit.

Nájem na dobu určitou může být také vypovězen ze stejných zákonných důvodů jako nájem na dobu neurčitou. Typicky se jedná o porušování či neplnění některých povinností, například neplacení nájemného nebo neodstraňování závad. Vedle těchto zákonných důvodů pak existuje u nájmu na dobu určitou ještě jeden další. Jedná se o situaci, kdy se po uzavření smlouvy okolnosti změní do takové míry, že nelze po nájemci rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

„V praxi se jedná například o změnu místa zaměstnání nájemce vyžadující delší cestování do práce nebo o změnu jeho sociální situace, a to jak k horšímu, tak k lepšímu,“ vysvětluje Hekšová a doplňuje: „Kvůli podstatné změně okolností může nájem ukončit podle zákona pouze nájemce. Smluvně je však možné takové právo přiznat i pronajímateli v nájemní smlouvě nebo v dodatku k ní. Výpovědní doba je podle zákona tříměsíční, lze ji však dohodou zkrátit či prodloužit. Ve výpovědi musí být popsáno, o jakou konkrétní podstatnou změnu okolností se jedná.“

dTEST

dTest: Nesouhlasíte s výpovědí z nájmu bytu? Braňte se

Podle občanského zákoníku musí pronajímatel bytu ve výpovědi z nájmu poučit nájemce, že má právo podat proti výpovědi námitky. Jinak je výpověď neplatná. Nejvyšší soud však nedávno rozhodl, že výpověď ze strany pronajímatele je platná, i když v ní poučení o námitkách chybí. Pronajímateli tak odpadla jedna z povinností. Které ale i nadále platí? A jak se může nájemce proti výpovědi bránit?

Občanský zákoník sice říká, že součástí výpovědi z nájmu musí být i poučení o právu nájemce podat proti ní námitky, ale neuvádí o tom nic bližšího. „Není v něm upraveno, jakou podobu mají mít námitky či v jaké lhůtě mají být pronajímateli doručeny. Nebo co se stane, když nájemce námitky podá či naopak nepodá. V naší právní poradně jsme proto vždy povinnost pronajímatele poučit nájemce o námitkách vnímali spíše jako formalitu, ovšem s ohledem na znění zákona jsme doporučovali, aby poučení o námitkách bylo součástí výpovědi,“ říká Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Právě tím, že námitky včetně jejich dopadu nejsou v občanském zákoníku konkrétněji upraveny a že jejich podání či nepodání nemá žádné právní následky, odůvodnil nejvyšší soud své nedávné rozhodnutí. V něm uvedl, že výpověď z nájmu platí, i když pronajímatel nájemce o právu podat proti výpovědi námitky nepoučil. Soud navíc argumentoval tím, že ochranu nájemce proti výpovědi dostatečně zajišťuje jeho právo podat k soudu návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi. O tomto právu musí pronajímatel nájemce ve výpovědi poučit, a to včetně uvedení lhůty, ve které je nutné návrh, tedy vlastně žalobu, podat. Žaloba musí být soudu doručena během dvou měsíců ode dne doručení výpovědi nájemci.

Výpověď pronajímatele musí také obsahovat popis zákonného důvodu, kvůli kterému dává nájemci výpověď. „Důvod je potřeba přesně popsat, případně i doložit důkazy. Naopak odkaz na konkrétní ustanovení občanského zákoníku, kde je uveden důvod výpovědi, není třeba. Výpověď musí také obsahovat identifikaci pronajímatele, nájemce a bytu. Vždy doporučujeme podat výpověď poštou, nejlépe s dodejkou, aby existoval důkaz o doručení,“ uvádí Eduarda Hekšová.

Žalobu nájemce podává u okresního soudu v místě, kde se nachází byt. Musí v ní označit pronajímatele a nájemce a také vylíčit, z jakého důvodu dostal výpověď a proč ji považuje za neoprávněnou. Jako důkazy by měl předložit alespoň v kopii nájemní smlouvu, výpověď z nájmu a výpis z katastru nemovitostí prokazující vlastnické právo pronajímatele.

Soud pak buď rozhodne, že výpověď je neoprávněná, nebo žalobu naopak zamítne. Konkrétně soud zkoumá, zda jsou skutečnosti uváděné pronajímatelem pravdivé a jestli představují zákonný důvod k výpovědi z nájmu. Pokud je důvodem nezaplacení nájemného nebo plateb za služby, lze obvykle snadno dokázat, zda a kolik nájemce platil či neplatil. Je-li však důvodem výpovědi takzvané hrubé porušení povinností ze strany nájemce, není situace tak jednoduchá. Tento důvod se posuzuje případ od případu a soud může dospět k závěru, že i když jsou skutečnosti tvrzené pronajímatelem pravdivé, nedosahují takové intenzity, že je lze považovat za hrubé porušení povinností.

O neoprávněnosti výpovědi soud rozhodne i v případě, že během soudního řízení zjistí, že výpověď je z nějakého důvodu neplatná. „Například tehdy, jestliže neobsahuje poučení o právu nájemce podat žalobu o přezkum její oprávněnosti. Jestliže soud žalobě nevyhoví, tedy potvrdí oprávněnost výpovědi, uloží nájemci byt v určité lhůtě vyklidit. Soud tak ale rozhodne jen v případě, že vyklizení navrhne pronajímatel,“ uzavírá Eduarda Hekšová.

dTEST

dTest: Co dělat, když se mýlí banka

Nad procesem zpracování bankovních transakcí většinou příliš neuvažujeme – až do doby, než musíme řešit nějaký problém. Ať už zadaný požadavek zpracovává člověk, nebo výpočetní technika, vždy může dojít k chybě. Jaké omyly a přehmaty mohou na straně banky eventuálně nastat? A co dělat, když vám na účtu nečekaně přistanou peníze, které vám nepatří? Můžete si je ponechat?

Lidé ani stroje nejsou neomylní, a tak i při maximální snaze o obezřetnost může dojít k pochybení. Nejčastější mýlkou, typickou především pro lidský faktor, je prosté psaní nesprávných číslic či písmen. Kromě tohoto „úředního šotka“ ale může nastat i celá řada dalších omylů – jde například o záměnu adresáta e-mailové komunikace, neprovedení zadané transakce, neoprávněná blokace finančních prostředků na účtu či chybné spárování údajů náležících k platbě.

Jak ve zmíněných případech postupovat? „Jste-li přesvědčeni o tom, že vámi zadaná platební transakce byla provedena špatně, je banka povinna doložit, že transakce byla správně zaznamenána, zaúčtována a že nebyla ovlivněna technickou poruchou nebo jinou závadou,“ říká Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Pokud vám z důvodu pochybení na straně banky dokonce vznikla újma (což může být případ výše zmíněného zaslání e-mailu na chybnou adresu), můžete se domáhat její náhrady. „Vyčíslení výše újmy i forma kompenzace se obvykle řeší dohodou mezi klientem a danou institucí. Jako odškodnění banky často nabízejí například zvýhodněné úročení u některého ze svých produktů – záleží ovšem na vás, zda navrhované řešení přijmete. Nebudete-li s ním souhlasit, máte samozřejmě vždy právo hájit svůj nárok soudní cestou,“ vysvětluje Eduarda Hekšová.

O něco příjemnějším překvapením je situace, kdy se na vašem účtu objeví připsaná neočekávaná platba. Nejedná-li se o nějakou výhru či například dar od příbuzných, pak jde pravděpodobně o pochybení finančního ústavu či některého z jeho klientů. Ovšem z takového nálezu se nebudete radovat dlouho.

Neoprávněně připsané platby se označují jako bezdůvodné obohacení, a tento majetkový prospěch musí tedy dotyčný vrátit. „Někdo může být v pokušení si omylem připsanou částku ponechat. To ale rozhodně nedoporučujeme,“ říká Hekšová a upozorňuje: „Pokud vás již odesílatel takové platby kontaktoval a vy jste částku stále nevrátili, bude nejspíše pokračovat podáním žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Do ní může zahrnout i požadavek na zaplacení soudních výloh a dalších nákladů spojených s vymáháním platby. A pokud byste platbu nevrátili ani během soudního řízení, může celý proces skončit až exekucí.“

Plete se vaše banka často? Změňte ji. Není to vůbec tak složité, jak se mnoho klientů obává. Díky takzvanému Kodexu mobility klientů si stačí založit běžný účet u nově vybrané banky a podepsat jí plnou moc ke zrušení účtu u staré banky. O veškeré přesuny prostředků i nastavených transakcí (trvalých příkazů, SIPO plateb a dalších), včetně zrušení účtu u původní společnosti, se již postará do patnácti pracovních dnů vaše nová banka. Podmínkou takto hladkého procesu migrace je pouze vaše bezdlužnost vůči původní finanční instituci.

dTEST

dTest: Nové prostředky v boji proti energetickým šmejdům

Takzvaní energetičtí šmejdi se pomocí klamavých i agresivních praktik snaží lidem vnutit nevýhodné smlouvy o dodávkách energií. V poslední době se z více stran objevují snahy jejich jednání zarazit. Jedná se jak o návrhy právních předpisů, tak o iniciativu dodavatelů energií a kontrolní činnost České obchodní inspekce a Energetického regulačního úřadu.

Podomní obchodníci s energiemi používají řadu triků, jejichž pomocí dokážou dotlačit spotřebitele k uzavření nevýhodné smlouvy. „Dlouhodobě před těmito zprostředkovateli, kteří obvykle slibují značnou úsporu peněz, varujeme. V prvé řadě lidem radíme, aby jim neotvírali dveře, pokud u nich zazvoní. Dále doporučujeme, aby byli ostražití i při telefonátech, kdy pouhé vyslovení slůvka ‚ano‘ může vést k uzavření nové smlouvy o dodávkách energií nebo ke změně té stávající,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Zvláště ohroženou skupinou jsou senioři. Právě ti totiž nejčastěji podlehnou tlaku energetických šmejdů a nevýhodnou smlouvu s nimi podepíší. Zprostředkovatelé mnohdy zneužívají jejich nezkušenosti a důvěřivosti. Často uvádí lživé informace, vydávají se za zástupce stávajícího dodavatele energií, distributora, spotřebitelského ombudsmana nebo pracovníka Energetického regulačního úřadu. Vylákají ze seniorů vyúčtování pod záminkou kontroly a poté jim spočítají úsporu, které údajně dosáhnou.

Problémy s uzavíráním smluv po telefonu by mohla pomoci řešit novela občanského zákoníku nedávno představená Ministerstvem spravedlnosti České republiky. Ta by uložila obchodníkům povinnost doručit po telefonátu se spotřebitelem ještě textovou podobu navrhované smlouvy. Smlouva by pak byla uzavřena až v okamžiku, kdy by spotřebitel odeslal svůj souhlas s jejím uzavřením písemně. V některých případech by mohl pomoci i připravovaný návrh zákona o hromadných žalobách.

Energetičtí šmejdi někdy nenabízí lidem k podpisu přímo smlouvu o dodávkách energií, ale přihlášku do aukce energií. Často se však žádná aukce nekoná, na základě přihlášky spotřebitele obsahující plnou moc je rovnou uzavřena smlouva o dodávkách energií. „Zde spočívá kámen úrazu v tom, že zprostředkovatel, kterému podepisujete přihlášku, není dodavatelem energií. Nemá tedy licenci od Energetického regulačního úřadu a nepodléhá kontrole tohoto úřadu. Dozorovým orgánem je v tomto případě Česká obchodní inspekce,“ vysvětluje Eduarda Hekšová. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto chystá novelu energetického zákona, kterou by byl zaveden nový druh podnikání, zprostředkovatelská činnost v energetice. Licenci by uděloval Energetický regulační úřad.

Situaci na trhu s energiemi se snaží řešit i samotní dodavatelé energií, někteří z nich podepsali dokument Deklarace účastníků trhu s elektřinou a s plynem na ochranu spotřebitele. Jeho vznik iniciovali sami podnikatelé společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Českou obchodní inspekcí a Energetickým regulačním úřadem. Dodavatelé, kteří k deklaraci přistoupili, se mimo jiné zavázali k transparentní komunikaci se zákazníky nebo jednoznačným a férovým podmínkám smluv. I když se jedná o dobrovolný závazek dodavatelů energií, Česká obchodní inspekce a Energetický regulační úřad mohou dodržování deklarace kontrolovat.

dTEST

dTest: Jak vybrat spořicí účet či termínovaný vklad?

Umění hospodařit s penězi patří mezi nejtěžší disciplíny světa dospělých. Pro mnoho lidí představuje výplata jediný zdroj příjmů, z něhož je třeba každý měsíc pokrýt veškeré výdaje. K dobrému hospodaření patří nejen důkladné plánování, ale i to, že část příjmů odkládáme stranou. Takové uspořené prostředky nám pak za určitých okolností mohou i vydělávat. Jak a kde lze dosáhnout zhodnocení?

Spořicí produkty patří k nejrozšířenějším nástrojům zhodnocování dočasně volných finančních prostředků. Důvod jejich letité obliby tkví především v jejich jednoduchosti: stačí zvolit nejvhodnější produkt některého z finančních ústavů. Kritérií výběru přitom není mnoho, obvykle se rozhodujete podle výše úrokové sazby, typu úročení či doprovodných poplatků.

Zásadní je si uvědomit, jak dlouhou dobu chcete vložené prostředky v bance ponechat. Pokud si termínem výběru nejste jisti, je pro vás vhodnější spořicí účet. Ten umožňuje úspory či jejich část kdykoliv vybrat a mít tak naspořený obnos vždy k dispozici. Opakem je termínovaný vklad, kde je třeba počítat s takzvanou vázací dobou, po kterou se svými úsporami nebudete moci disponovat. „V případě nutnosti sice můžete nastřádané finance vybrat i mimo předem stanovenou dobu, podmínky předčasného výběru však bývají značně nevýhodné a banky jej sankcionují například ztrátou nároku na vyplacení úroků,“ říká Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Co se týče výše zhodnocení, většinou jasně vítězí termínované vklady. Banky totiž oceňují, když dopředu ví, jak dlouhou dobu budou vaše finance spravovat. Této informaci zpravidla také přizpůsobují výši odměny, respektive úrokové sazby. Mezi dopředu známou dobou uložení a předpokládaným výnosem tak většinou platí přímá úměra: čím déle necháte banku se svými prostředky disponovat, tím více peněz na spoření vyděláte.

Ani toto pravidlo však neplatí stoprocentně. „Existují finanční instituce, kde na termínovaném vkladu s nejdelší možnou vázací dobou vyděláte méně než na spořicím účtu s mnohem kratší dobou uložení,“ upozorňuje Hekšová. A vysvětluje: „Do hry totiž vstupují i další faktory, které mohou výsledný výnos značně ovlivnit. Například podmínka využívání dalšího produktu stejné banky, určení minimálního zůstatku či vkladu nebo nejrůznější poplatky za související finanční transakce. Před uzavřením smlouvy je proto potřeba si vždy nejen prostudovat příslušné obchodní podmínky, ale i porovnat danou modelaci s nabídkou konkurence.“

Banky nejsou jediným subjektem, u něhož můžete spořit. Jak spořicí účty, tak termínované vklady nabízejí i družstevní záložny (podle zákona je možno používat i označení spořitelní či úvěrní družstvo). Ty lze zjednodušeně popsat jako finanční instituce vesměs menšího rozsahu, které svou činnost soustředí na přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Oproti klasickým bankám se záložny vyznačují liberálnějším přístupem ke klientům (členům), s nimiž mají bližší vztah ve smyslu rozhodovacích pravomocí i podmínek poskytování úvěrů.

Družstevní záložny byly v minulosti známé spíše pod pojmem „kampeličky“. Nedokonalá legislativa devadesátých let minulého století umožňovala nejen jejich prudký nekontrolovaný nárůst, ale také nezodpovědné nakládání s prostředky klientů ze strany jejich majitelů. Desítky kampeliček tak tehdy svou činnost ukončily likvidací či konkurzem a podvedení střadatelé se jen těžko domáhali navrácení svých úspor. Dnes je však situace zcela odlišná. „Pro založení a působení družstevní záložny platí přísná pravidla a vzhledem k současným kontrolním mechanismům se dnešní věřitelé již o své vložené prostředky obávat nemusí,“ říká Eduarda Hekšová.

dTEST