ČAS PRO CHVILKU POEZIE: Jaroslav Seifert – Říkám vám, pane Zrzavý

Růžově průhlednými stěnami
je vidět Piazzetu.
Stíny dvou sloupů končí
sluneční pouť
Dobrý večer!
V pozadí se černě kymácejí
smutné zobáky gondol.

Na kraji stupňů ohlíží se žena.
Jakmile jsem vstoupil,
bojácným gestem skryla prudce ňadra.
Proboha, vzdechnu!
Je to Mánesova Josefína.
Potichu plakala.
Podél zdí hořely svíce.

Jedny měly plamen zelený,
zelená je barva naděje.

Jiné tesklivě modrý
jako barvínek na matčině hrobě.
Jiné žlutý jako hadí oči.
Některé černý. To mě děsí.

A z výše chóru burácelo ticho.
Tu skladbu napsal
Johann Sebastian Bach,
když byl mrtev.