ČAS PRO CHVILKU POEZIE: Velikonoce / Josef Hora
Také jsem se kdysi k tobě
blížil za hlaholu zvonů,
na zelené ratolesti
padal květonosný dech.
A pohledy milionů
hořely v tvém utrpení,
stoupaly jak ptačí hejna
nad jezera střech.
List a květ a pták a vítr
korunovaly den boží.
Jenom stíny na zahradách
ve tvar kříže kladly se.
A jak vítr jimi houpal,
ty tam, probodený noži,
výškou mého snu jsi stoupal
do nebeských bran.
Stromy vzpínaly své ruce,
zvony v šat svůj oděly tě,
křídla krve nesla nás
nad bolest a zmar.
A jak jsem stál na úsvitě,
jaro plakalo mi v rukou,
syn člověka odcházel jím
do svých legendárních jar.
Odebírat
Login
0 Komentáře