STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Apríl. Pozor na vtipálky!
České země přejali svátek ze zahraničí a první písemné údaje můžeme naleznout v roce 1690, kdy o aprílu informoval Bartoloměj Chrystellia z Prahy. Postupem času se apríl začal usidlovat v našich domovech a na konci 18. století si v české literatuře můžeme o aprílových šprýmech hojně přečíst.
Od těch dob je zvykem vyvádět svoje příbuzné, přátelé a známé aprílem. Za časů našich prababiček se posílali “oběti Aprílu” něco vypůjčit či něco zakoupit. Každý se musel mít před vtipálky na pozoru, aby jim nenalétl a o jeho důvěřivosti se nedělaly žerty ještě dlouhou dobu. Doba se sice změnila, ale lidé si v tento den ze sebe utahují dál. Dokonce i média se odváží vypustit do světa nějakou tu „kachnu“. Mějte se proto na pozoru, ať vás letos nikdo nenačapá, nebo se rozhodnete dát svým blízkým šanci a nezkazíte jim zábavu, až na vás něco zkusí. Ta minuta úžasu, kdy na šprým skočíte a následný výbuch smíchu stojí za to!
Aprílové počasí je prý nad zimu vrtkavější. Co však každého spolehlivě rozehřeje, to je určitě srdečný smích. Duben byl rozhodně měsícem, který uvozoval tu šťastnou epochu jara a tepla, a v těch přelomových momentech je v běžné lidové magii a v tradici všechno jakoby dovoleno, začíná se jakoby znovu. Tradice bláznivých aprílových svátků údajně sahá až do starověku, k reformě kalendáře, kterou nařídil Julius Caesar v roce 46 před Kristem. Kolem 20. března totiž vrcholily oslavy jarní rovnodennosti, které zakončila slavnost starořímského Nového roku. Právě ten odpovídá našemu 1. dubnu.
Povědomí o tomto svátku se v Evropě zachovalo až do třetí čtvrtiny 16. století, kdy se francouzský král Karel IX. rozhodl s konečnou platností přeložit oslavy Nového roku na 1. leden. Tak apríl oficiálně přišel o svoji výsadu. V lidovém prostředí však veselé oslavy žily dál vlastním životem. Jiné teorie spojují bláznivé aprílové oslavy se zemědělským ročním cyklem nebo poukazují na latinské pojmenování tohoto měsíce. Latinské aperire totiž znamená otevírati. V dubnu se příchodem jara otvírá nový zemědělský rok, což byl v minulosti dobrý důvod k bujarému veselí. Svoji roli jistě hrál i dozvuk masopustních veselic.
O aprílu se totiž rovněž mluvilo jako o “svátku bláznů” nebo “svátku zasvěcenců” a v minulosti byl v řadě evropských zemí také provázený průvody a bláznivými tanci. Podstatou svátku bylo vždy dočasné převrácení daného pořádku. A nenechte se mýlit – takové blázniviny měly a dodnes mají jednoznačnou výchovnou hodnotu. Ukazují totiž, co se stane, když se poruší zaběhnutý řád věcí. Zvlášť oblíbené je vyvádění apríla ve Francii. Tento den se zde nazývá poisson d’avril podle dětského (nebo spíše dětinského) vtipu, kdy se vystřižená papírová ryba (fr. poisson) připevní na záda nic netušící oběti. Tradice „aprílování“ je ve Francii doložená už od roku 1564.
V jiných zemích se stejný zvyk váže i k jinému datu, nejčastěji k 1. březnu, 1. nebo 31. květnu. V českých zemích je tradice slavnosti bláznů o něco mladší. Nejedná se zřejmě o původní český svátek, rychle však u nás zdomácněl. První písemná zpráva pochází z roku 1690 a jejím autorem je Bartoloměj Christellia z Prahy. Uvádí, že „prvního dne měsíce apríla nechá se mnohý obelstít potměšilostí, ale dvakrát tak často i hrubou lží“.
V zevrubnější zprávě z roku 1792 se líčí, jak pán na apríla žertem poslal sluhu pro půl lokte nehašeného vápna do apatyky, kde si z něho vystřelil i lékárník sdělením, že už žádné nemá, protože se o ně lidé porvali a všechno vápno potrhali. V knize Žert a pravda z roku 1796 se zase lze dočíst, že „v měsíci dubnu, kdož bláznem býti chce, nechť se dá aprílem poslati. Od konce 18. století jsou u v Čechách zprávy o aprílovém vyvádění podstatně častější. Žertíky byli zprvu častováni příbuzní a známí, například tím, že byli vysláni koupit nebo vypůjčit nejrůznější předměty. V blažené nevědomosti oběti aprílového vyvádění tyto zpravidla neexistující věci marně sháněli.
Takovým oblíbeným artiklem byly i nová bublinka do vodováhy, vtipné semínko, ohýbák rohlíků, ohýbák na cihly nebo rovnák zatáček. Ze stejného ranku jsou požadavky na sušený sníh, pytel páry, hodinářskou motyku, kohoutí vejce, kachní mléko, nové mezery do žebříku, bleší jazyky, dvacet deka mušího nebo komářího sádla nebo snad dvě libry zaječího peří. Každý, kdo aprílový žertík včas neprohlédl, si vysloužil titul „aprílový blázen“ a byl celý den terčem posměchu.
V tradiční české lidové kultuře však byl první duben považován za den poněkud nešťastný. Dokonce platilo tabu pro určité práce, např. setí, a nemělo se ani chodit do lesa. Nářadí vyrobené toho dne prý přináší smůlu a nedává užitek. Ať tak či onak, apríl je jedinečná příležitost, jak do života vnést trochu víc legrace. Nemá cenu vztekat se, když vás někdo napálí. Je lepší si tenhle bláznivý den, jediný v roce, ve kterém lze vše beztrestně převrátit vzhůru nohama, užít dosyta. Nakonec i samotné vymýšlení, jak někoho napálit, je potěšením. A není nic úlevnějšího, než zjistit, že jen naši bližní se chtějí společně zasmát a odlehčit atmosféru všedních dní plných starostí…
Zdroj: Zdeněk Vejvoda – Český rozhlas Plzeň
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora