STARÁ ŠUMAVA: O vánočním cukroví
Doma všechno krásně voní
a ta vůně napoví,
že Vánoce přicházejí
a peče se cukroví.
Všichni při tom pomáhají,
voní cukrem, vanilkou,
dětem se pak večer snáší
zvláštní sen nad postýlkou:
Na nebi, kde jindy svítí měsíček,
visí bílý vanilkový rohlíček,
hvězdičky jsou ze zázvorek, Večernice z marcipánu,
vítr vozí cukroví v oříškovém eroplánu…
Vzpomínky na dětství jsou spojeny s vůněmi víc než si uvědomujeme…… Vzpomínky na vůně Vánoc ze svého dětství si nese každý v sobě. Je to pro nás vůně domova, bezpečí a bezstarostného dětství , které bychom rádi předali dál nebo si ho alespoň jednou za rok připomněli.
Maminka zrovna vyndavá z trouby čerstvě upečené cukroví, ke kterému nám už vaří vánoční čaj. Na plotně voní purpura a z rohu, kde stojí vánoční stromeček, se line vůně jehličí. Z vánočních dekorací se do toho všeho mísí vůně sušeného pomeranče, hřebíčku a mnoho dalších vůní. Přesně takhle voní Vánoce. Je to ta vůně, linoucí se po celém domě, mnoho zajímavých chutí? Nebo ta radost z toho, že můžete upečené cukroví ochutnat z plechu jako první?
Vzpomínky na dětství patří k tomu nejkrásnějšímu, co v nás navždycky zůstává, přičemž vzpomínky na Vánoce jsou ty nejsilnější. A je úplně jedno, v jakých časech jsme je zažili. Důležitá je atmosféra lásky, rodinné pohody, sounáležitosti a zázemí, kterou pak přenášíme na své děti a vnoučata, nebo ji vracíme svým zestárlým rodičům. Většinu starých zvyků odvál dech času, ale laskavá atmosféra zůstává. A když nám svět tam venku připadá chladný, nevlídný či nepřátelský, je to jistota vzpomínek, k níž se vždycky můžeme vrátit…
Stejně jako má svoji historii vánoční stromek, který se u nás poprvé objevil na počátku devatenáctého století, má podobnou historii i vánoční cukroví. Cukroví se připravovalo k oslavám nejsilnější noci roku – tedy zimního slunovratu. V tuto noc se připravovaly takzvané obřadní pokrmy, které měly sloužit jako ochrana domu a rodiny před temnými silami.
Cukroví, jak ho známe dnes, nemá až tak dlouhou tradici. V 19. století se o Vánocích místo rohlíčků dělaly třeba oplatky slazené medem. Vanilkové rohlíčky nebo vosí hnízda se na vánoční tabuli dostaly až o hodně později a jemné druhy vánočního cukroví se začaly objevovat až v polovině 19. století. Cukroví v historii mělo i ochranářskou funkci, mělo chránit celou rodinu i hospodářství před temnými silami a odtud pochází vykrajovaná zvířátka a postavičky. Vykrajovaná zvířátka měla chránit ta živá ve stájích, aby se jim dobře dařilo, rodila zdravá mláďata a hospodáři z nich měli velký užitek. Další tvary odkazovaly například na podobu rituálních zvířat.
Tradovalo se, že cukroví ve tvaru zvířete přenese na obdarovaného sílu a vlastnosti toho daného zvířete. Jakákoliv činnost spojená s nějakým svátkem většinou provázela pověra. Cukroví ve tvaru kruhu pro změnu symbolizovalo Slunce. Věšelo se na domy a ovocné stromy. Cukroví se dle tradice peklo z mouky, pokud možno z vlastní úrody, aby v příštím roce přišla také vysoká úroda. Těsto se z rukou mělo otírat o stromy a zbylá voda z těsta se lila do koryta hovězímu dobytku, aby samci byli plodní, krávy a kozy dobře dojily.
Takové druhy, jak je známe dnes, si ale zdaleka nemohl dopřát každý. V té době si na nich pochutnávala jen šlechta a měšťané. Na venkově, kde byli lidé chudší se mlsalo především sušené ovoce nebo ořechy. Ještě na konci 19. století bylo pro širokou vrstvu lidí cukroví nákladnou záležitostí.
Cukr byl drahý, existovalo málo cukrovarů, třtinový cukr byl nákladný a řepného bylo málo. Místo cukru venkované používali med, kterého bylo dostatek. Až ve 20. století se začaly péct různé druhy cukroví ve všech rodinách, jako je tomu dnes. A odkud se vzaly některé tvary cukroví? Ještě dávno před tím, než začali křesťané slavit Vánoce, vítali pohané obřadními rituály zimní slunovrat. Až do této doby sahají kořeny kulatých tvarů některého pečiva a také cukroví. Ve městech se také objevovaly tzv. medáky, pečené placky ze směsi medu, cukru, vajec, másla, mléka a mouky, které se potíraly čokoládovou polevou. Na vesnicích se naopak peklo škvarkové cukroví. Ti chudší se tomu ale chtěli přiblížit, a tak vyráběli cukroví třeba z pepře nebo česneku – zkrátka z toho, co měli po ruce.
Dříve se na svátky pekly koláče, které se rozdávaly koledníkům – právě v tom kulatém tvaru, symbolizující slunce. Pokud se cukroví připálí nebo popraská, je to špatná zpráva. Rodinu může potkat neštěstí nebo smrt některého člena. Každá hospodyně by měla upéct sedm druhů cukroví. Neznamená to nejméně, ale právě sedm, protože to bylo a stále je jedno z magických čísel, a to šťastné. Na štědrovečerním stole mělo být devět druhů pokrmů. A o slunovratu, stejně jako o Vánocích, a to po všechny dny trvání svátků, neměl žádný návštěvník odejít z domu s prázdnou, bez výslužky. Z těsta se slévala voda, která se podávala kravám, aby v dalším roce hojně dojily. Stejně tak zbytky ze štědrovečerního stolu se vždy dávaly zvířatům a ke stromům v zahradě, aby příští rok plodily.
Dříve nebylo vrcholem mlsání cukroví, ale chleba. O vánocích se pekl i speciální chléb ke kterému se vztahovalo nejvíce zvyků a pověrečných praktik. Z chleba se věštila budoucnost k zajištění dobré úrody v příštím roce, nebo byl také darem zemřelých. Naši předci si ho vážili natolik, že věřili, že pokud se připálí nebo roztrhne, nevěstí to na příští rok nic dobrého. Do vánočního chleba se zapékal hrášek, mandle nebo peníze a kdo jej našel, čekalo ho v příštím roce bohatství.
Vedle tradičního cukroví patří k Vánocům také adventní štoly a vánočky, jejichž tvar symbolizuje Ježíškův povijan. Uvádí se, že adventní štoly pochází ze středověkých klášterů, ze kterých vzešel také zvyk podávat cukroví a vánoční pečivo k uctění památky narození Ježíše Krista. Dříve se pekla i nezapletená a říkalo se jí “húsce”. Vyvinula se z bílého obřadního chleba. Na konci 19. století se začal objevovat jablkový závin. Ten se dochoval v mnoha rodinách o Vánocích dodnes. Co už ze sváteční tabule vymizelo, jsou pečené oplatky, které se polévaly medem. Někde se také dělaly lívance nebo švestkové knedlíky. Na Štědrý den byl oblíbený zákusek “muzika”, což byla směs sušeného ovoce, strouhaného perníku a ořechů.
Tradičním vánočním pečivem jsou i dnes perníčky. První perníkaři se v Čechách začali objevovat už ve 14. století. Název perníky dostaly od slova pepř, ten se totiž s dalším kořením do těsta přimíchával. Perníkové těsto se sladilo medem a vtlačovalo do dřevěných formiček různých tvarů. Soumrak nad zlatou dobou perníku přichází až ve druhé polovině 19. století, kdy je perníkářské řemeslo nuceno ustoupit řemeslu cukrářskému, které zažívalo v tomto období svůj velký rozmach díky rozvoji cukrovarnictví, popularitě kakaa a čokolády, a také díky své rozmanitosti. Cukráři nabízeli širší a lákavější sortiment výrobků. Mnohé perníkářské dílny tak byly předělány na dílny cukrářské a počátkem 20. století perníkářské řemeslo jako samostatná živnost zaniká docela.
Zdroj: Lifestyle Barbara Lorenzová – Tradiční recepty na vánoční cukroví, Básničky a říkadla na zimu
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
(Z cyklu Stará Šumava)