STARÁ ŠUMAVA: Vánoční strom splněných přání

Prosinec

Po sněhu půjdu čistém, bílém,
hru v srdci zvonkovou.
Vánoční země je mým cílem.
Až hvězdy vyplovou,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
až noční půjdu tmou.

Tu ztichnu tak, jak housle spící,
a malý, náhle, dětinný,
a v rukou žmole beranici,
včarován v ticho mýtiny,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
svých slz až přejdu bystřiny.

Mír ovane mne, jak by z chléva,
v němž vůl a oslík klímají,
světélka stříknou zprava, zleva,
noc modrá vzlykne šalmají,
tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již,
snad pastýři mne poznají…

V dnešních časech považujeme již za samozřejmost, že od počátku adventu zdobí každoročně centra našich měst vánoční stromy. Vytvářejí zářící atmosféru předvánoční pohody, nabízejí líbezné pohledy na betlémské jesličky, vůni pečených kaštanů a svařeného vína, ale současně také ruch a shon vánoční trhů, kde můžeme zakoupit mnohé z toho, co bychom blízkým rádi dali pod stromeček.

S českými Vánoci se pojí ještě jedna věc – vánoční charita a republikové vánoční stromy. Různé organizace pořádaly o vánočních svátcích hromadné nadílky a večeře, a to nejen pro děti, ale i jejich nezaměstnané rodiče. Nejvýznamnější charitativní akcí prvorepublikových Vánoc byla sbírka pod tzv. Vánočním stromem republiky. Tato tradice byla založena v Brně, kde se pod stromem na náměstí vybíraly peníze na chudé a opuštěné děti. Díky Těsnohlídkovu organizačnímu talentu byla slavnost vztyčení stromu od počátku spojena s jasným cílem – získáním finančních prostředků na stavbu dětského domova. Nápadu se okamžitě chopila další česká a slovenská města, takže o několik let později již Vánoce provázely stovky veřejných stromů. a pod ním se nacházela kasička v národních barvách. Nad akcí pak převzala patronát první dáma Hana Benešová, která sbírku zahajovala a rozsvěcela ten strom. Presidentský pár pak v předvánočním čase objížděl některá města a vhazoval příspěvek do té kasičky.

“Mezi kořeny smrku ležela na tenké peřince docela malá holčička. Měla rozhalenou košilku a na hlavě čepeček. Její dlaně bezmocně tiskly hrst zasněženého jehličí. U úst měla krupičky zmrzlých slin. Plakala stále tišeji, přerývaně. Byla promodralá zimou,” popisoval v životopisné knize o Těsnohlídkovi František Kožík, který čerpal z dobových archivních pramenů i vzpomínek pamětníků. Mohla to být tragédie, na jejímž konci čekala neúprosná smrt podchlazením.

„Scházely snad jen minuty, když tři přátelé na procházce předvánočním lesem v roce 1919 zaslechli dětský pláč. Výtvarník František Koudelka, soudní úředník Josef Tesař a novinář Rudolf Těsnohlídek našli pod rozložitým stromem v polesí Bílovic u Brna odložené batole. Podchlazené děvčátko, později pojmenované Liduška, zachránili, aniž v tu chvíli tušili, že začínají psát děj, ve kterém budou pokračovat další generace a na jehož konci se rozsvítila světla charitativních vánočních stromů“.

Matku Lidušky, jak dítě pojmenovali, četníci zakrátko vypátrali – byla jí pětadvacetiletá služka Marie Kosourová z Netína. Marie otěhotněla s ruským zajatcem z první světové války, jehož přidělili na polní práce do statku v blízkosti Brna. Zůstala sama a jako svobodná matka neměla šanci nikde získat službu. Bída ji nakonec dohnala k tomu, že děvčátko odložila v lese. Nechtěné dítě se narodilo 8. července 1918. Matka odložení holčičky omlouvala krajní nouzí, neboť ji prý nechtěli s malým dítětem nikde přijmout do služby. Údajně rovněž neúspěšně zkoušela dítě “udat” i v brněnské pobočce Českého srdce, sdružení zajišťujícího potraviny pro rodiny s dětmi postižené válečnými událostmi. Zvolila tedy variantu bílovického lesa. Za to ji soud odsoudil k pěti letům těžkého žaláře. Lidušku si nakonec osvojila rodina vrchního číšníka z Brna, která se o ni vzorně starala.

O pět let později, tedy v roce 1924, se v období adventu na brněnském náměstí Svobody poprvé rozsvítí charitativní Vánoční strom republiky – dnes již tradice, která se pojí s českými Vánoci. Tuto, do té doby v českých a moravských městech nevídanou událost, organizuje právě jeden ze zachránců děvčátka, Rudolf Těsnohlídek, s cílem vybrat v kasičce pod stromkem peníze na stavbu dětského domova. Nápadu se okamžitě chopila další česká a slovenská města, takže o několik let později již Vánoce provázely stovky veřejných stromů, symbolů finanční pomoci sirotkům a potřebným dětem.

Vánoční stromy republiky byly chápány jako akt vlastenectví, „jako projev soudržnosti a obětavé lásky nové, sjednocené, národní československé rodiny, která nedopustí, aby některý její člen – tím méně bezbranné dítě – trpěl nedostatkem.“ Rudolf Těsnohlídek se nechal inspirovat vánočním stromem v dánské Kodani. Spolu se stromem v německém Výmaru byl Těsnohlídkův Vánoční strom republiky, jak jej sám nazval, jedním z prvních na evropském kontinentu. Pod vánočním smrkem po dobu svátků probíhala sbírka pro chudé a opuštěné děti.
Organizátoři akce pak graficky znázorňovali, jak sbírka pokračuje. Diagram tvořil znak charitativní organizace České srdce, a sice červené srdce v trnové koruně. Vždy když přibyla další tisícikoruna (což znamenalo zabezpečení jednoho dítěte na celý rok), změnil se na koruně jeden trn v lipový lístek. Za vybrané peníze byl pak postaven brněnský domov Dagmar, jehož název měl připomínat Dánsko a tamní stejnojmennou dobrotivou královnu, která pocházela z Čech.

Některé ozdobené stromy byly dokonce připevněny na korby nákladních aut, která s nimi zajížděla i do zapadlých vesnic. Veškeré vybrané peníze šly na humanitární účely a doplňovaly škálu sociálních a zdravotních programů financovaných ze státního rozpočtu nebo z církevních zdrojů. Význam vánoční sbírky na chudé a opuštěné děti vzrostl počátkem třicátých let, když do Československa dorazila velká hospodářská krize.

Především v letech 1930–1933, byly pro většinu obyvatel Československa Vánoce mnohem skromnější než v době růstu, pro statisíce nezaměstnaných však vyloženě. V tisku se objevovaly zprávy o zoufalé situaci lidí bez práce především na Ostravsku, kde se zastavila výroba v řadě podniků.

Zdroj: Monika Ginterová ČT24; Respekt; Wikipedia; Horák Aleš, bydlet.cz; kniha České Vánoce – Petr a Pavlína Kourovi Fráňa Šrámek: Splav (1916)

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

(Z cyklu Stará Šumava)