STARÁ ŠUMAVA: Obchůzky svaté Lucie
“Jdu, jdu, noci upiju. Jdu, jdu, noci upiju. Jdu, jdu, noci upiju – a dne nepřidám…”
Ke zmatkům kolem data slunovratu přispěla změna kalendáře, kterou roku 1582 zavedl papež Řehoř XIII. Lidové rčení Lucie noci upije, ale dni nepřidá, nám asi bude připadat trochu nelogické. Rozpor se dá vysvětlit snad jenom vývojem kalendáře. Ve středověku připadl svátek svaté Lucie na zimní slunovrat a platilo „Lucie noci upije“. Mezi starším juliánským a skutečným slunečním kalendářem však vznikla během staletí časová odchylka. Tu vyrovnal nový kalendář – gregoriánský. Po přijetí tohoto kalendáře v 16.století pořekadlo „Lucie noci upije“ už neplatilo, ale asi bylo lidem líto ho úplně zrušit, tak se přidal dovětek „ale noci nepřidá“, a v této formě se nám rčení zachovalo až dodnes.
Svatá Lucie je považována za královnu noci. Jméno pochází z latinského lux, v překladu světlo, jejím úkolem bylo vymetat tmu a přinášet světlo. A jiná pranostika říká – Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí a len. Den svaté Lucie, tedy 13. prosinec, považovali dříve lidé za jeden z nejkrásnějších svátků před Vánoci. Někde si dokonce tento svátek oblíbili více než den svatého Mikuláše. Podle starého českého pořekadla je svatá Lucie královnou zimy.
My k vám dneska přivádíme svatou Lucii,
co ona zkusit musela, to snad každý ví.
Nechtěla si krále vzít, raději zvolila zemřít,
než by svého Krista Pána měla by zapřít.
Hospodáři s hospodyní, my vás prosíme,
dovolte nám hospodařit ve vašem domě.
Cukroví vám napečem, celý byt vygruntujem
a ještě vás, milej pane, vyfešákujem
Svátek svaté Lucie patřil k pěkným adventním zvykům, jehož oslavy už ale pomalu vymizely. Podle nejstarší dochované zprávy o obchůzkách Lucek v díle Jana Jakuba Ryby z roku 1804 Lucky “trestaly” děti. Lucka byla bíle zahalená a s maskovanou tváří, ztělesňovala strach a hrůzu. Navštěvovala jednotlivá stavení a strašila děti, že jim rozpáře břicho nožem, když se o adventu nebudou postit.
Lucie je také symbolem čistoty, zároveň však patronkou velkého množství profesí a řemesel, například kajících se nevěstek, sedláků, sklářů, sedlářů, krejčích, švadlen, tkalců, nožiřů, kočích, písařů, notářů. V Anglii je patronkou advokátů, podomních obchodníků, spisovatelů a služek. Lidé se k ní modlili proti očním nemocem, bolestem v krku, infekcích, krvácením a úplavici. Je ale také ochráncem před čarodějnicemi. Například lidé na Moravě se před zlými kouzly chránili tak, že od 13. prosince až do Štědrého dne odhodili každý den jedno poleno. Tímto dřevem pak zatopili na Boží hod. Věřilo se také, že když dá hospodyně každý den stranou kousek těsta s kořením, nebudou nad nimi mít čarodějnice moc. Také když si hospodář tento den vyrobil stoličku a v místě suku udělal otvor, mohl jím o mši na Boží hod rozeznat v kostele čarodějnici.
Tam, kde s Luckou chodí průvod masek, bývá veselo. V domech provádějí nezbednosti a hráli divadelní hry o Lucii. V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek – pět žen bylo v bílém a jedna v kněžském rouše. Každá nesla něco jiného – jedna miminko, druhá hadr a “rejžák”, třetí metlu, čtvrtá košík s cukrovinkami, pátá malířskou štětku. Po vstupu do obydlí obřadně pozdravily, první s dítětem usedla na stoličku a houpala jej, druhá předváděla mytí podlahy, třetí metlou popoháněla děti, aby se modlily, čtvrtá obdarovala děti, pátá předváděla malování a kněží vykropila obydlí za neustálého modlení. Někdy Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva a to je pak natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly je vařečkami. Prý proto, že jsou líní a nepomohou s domácím úklidem před svátky.
Během obchůzky jsou ženy v každém domě počastovány přípitkem, v mnoha domácnostech je pro ně přichystáno pohoštění. Obchůzka se odehrává podle následujícího scénáře: Během zpěvu první části písně lucky zahájí činnost (úklid domu a holení mužů), následuje přípitek, případně malé pohoštění, zazní druhá část písně, na rozloučenou se pak hospodáři poděkuje za pohostinnost. Přípitek utvrzuje vztah mezi domácím a hostem. Odmítnutí je společensky nepřípustné, mohlo by být považováno za porušení pravidla, tudíž jistou odcizenost. Stejně jako je slušností nabízené zkonzumovat, opak znamená daru si nevážit. Přípitek také symbolizuje požehnání do nového roku. Lucky si s hostiteli připíjejí na zdraví a opětné shledání. Tam, kde se zdrží u prostřené tabule, bývá veselo. Vypráví se veselé příhody, vtip střídá vtip, celé posezení se nese v žertovné a veselé náladě.
V předvečer svátku sv. Lucie a na Štědrý den se někde objevovala také Peruchta nebo Perchta, která měla ještě strašidelnější vzhled než Lucky. Chodila v obráceném kožichu, na hlavě měla králičí kůži a nosila s sebou nůž a kbelík. V jižních Čechách chodila Perchta oblečená do bílých hadrů s červenou zvířecí maskou se zuby a dlouhým jazykem. Nosila s sebou nůž, kbelík na krev a koudel. Zlobivým dětem hrozila, že jim rozpáře bříška a vycpe je koudelí. Ze Šumavy, osídlené německými obyvateli, se dochovaly zmínky o masce nazývané Lutzl. Lutzl kontroloval, jestli byly snědeny všechny knedlíky. Pro výstrahu nosíval u sebe velký nůž.
Na den svátku sv. Lucie se ale podle tradice knedlíky jedly, tak neměl většinou koho potrestat a lidem byl spíše k smíchu a odmaskován.A pak až 19.prosince chodil na Šumavě další ,, strašák“. Jmenoval se Klempera a čekával na děti s velkým kladivem nebo palicí. Tloukl jím do necek nebo dřevěného soudku a hrozil těm dětem, které nechtěly jíst nebo byly mlsné, nebo s jídlem nezacházely tak jak se má.Lidská fantazie je neomezená a chuť sdružovat se, bavit se a nějakým způsobem přečkat dlouhou zimu se projevovala tímto způsobem.
Zdroj: SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora