STARÁ ŠUMAVA: O vánočních ozdobách

Vybaluji loňské Vánoce…
povadlé hvězdy, koule oprýskané,
zmačkané mašle na svíce
a sněhuláka, či snad kominíka?
V gordickém řetězu vše řádně zamotané,
zachránit betlém − tak to by byla klika!

Vybaluji loňské Vánoce…
však netušil jsem, co se stane
když strčím ruku ještě hlouběji
do téhle krabice
Na samém dně třpytivého pekla
jako by slza andělova tekla

Prvními ozdobami na stromečku byla jablka, která měla připomínat Evu, matku lidského rodu, a hostie, tedy obětní chléb. Obojí tvořilo symbolický protiklad: jablko člověka přivedlo ke hříchu a smrti, hostie dává život a očišťuje, je eucharistickým chlebem, tělem Kristovým, obětovaným na odpuštění hříchů. Později se hostie proměnily ve vánoční cukroví, kterým se stromečky začaly běžně zdobit. Také další ozdoby, zmiňované historickými prameny, vycházely z křesťanské věrouky. Papírové růže měly evokovat “růži bez trní” – Matku Boží Pannu Marii, pozlátka v podobě jemně pozlacené kovové pásky byla spojována s dary, které přinesli do Betléma mudrci z východu – Tři králové.

Do podoby vánočního stromečku se přenesla symbolika biblického rajského stromu pokušení a poznání (proto zdobení stromečku jablky), doplněná symbolickým vyjádřením Krista jakožto světla světa (proto osvětlování stromečku svícemi). Takto akceptovala vánoční stromeček církev poté, co na konci 16. století upustila od nahlížení na tuto tradici jakožto na pohanský zavrženíhodný zvyk.

Nedovedeme si bez ozdob představit strojení štědrovečerního smrčku, borovičky či jedličky. Jak známo, zvyk zdobit vánoční stromek přišel do českých zemí zřejmě z Bavorska, a to na počátku 19. století. Nejdříve ho krášlila jablíčka, ořechy, cukroví i perník, pečivo, dřevěné či slaměné figurky. Skleněné ozdoby přišly ke slovu kolem poloviny 19. století. A víte, že se vlastně narodily ve Francii? Na severu Vogéz v Alsasku roku 1858 způsobilo tragické sucho nedostatek ovoce a vypadalo to, že tradiční symboly Vánoc ten rok zůstanou bez ozdob. V té době se totiž na stromky věšela především červená jablíčka. Jistý sklář z Goetzenbrucku však dostal nápad a pokusil se vyfouknout několik koulí ze skla, aby nahradil nedostatek ovoce.

Křehká krásná novinka měla úspěch, všichni ji obdivovali, všichni ji chtěli. Nápaditý foukač na sklářskou píšťalu tak založil tradici, která přetrvala staletí a přenesla se prakticky do většiny kultur po celém světě. Prvními vánočními ozdobami bylo ovoce – jablka, hrušky, ořechy, sušené plody, které se zavěšovaly na šňůrkách na stromek. Ovoce a ořechy se také na počátku 19. století balily do barevného papíru, aby byl stromek pestrý. Další surovinou k výrobě vánočních ozdob byl cukr a vejce. Připravovalo se cukroví z mandlového marcipánu, cukru a růžové vody, medu nebo tzv. tragantové cukroví s příměsí rostlinných pryskyřic (tragant = polysacharid získávaný z výronů motýlokvětých keřů kozinců rostoucích v Řecku, Turecku, Sýrii…). Cukrová hmota se buď tiskla do forem, nebo jen volně formovala do rozličných tvarů. Výrobky se dále barvily a zlatily.

Zvláštním a velmi rozmanitým materiálem pro výrobu vánočních ozdob byl papír. Továrně vyráběné papírové ozdoby lze rozdělit na tři skupiny: chromolitograficky tištěné, ozdoby z papírmašé a ploché nebo trojrozměrné ozdoby z kartonové lepenky. Chromolitograficky tištěné ozdoby na tenkém papíře byly polotovary určené k doplnění kombinovaných ozdob. Na jednom archu bylo vedle sebe několik obrázků, které se používaly na dozdobení ozdob vatových, kartonových i skleněných. Nejvíce se vyskytovaly v letech 1860 – 1920. Nazývaly se také “oplatky” z původně německého Oblaten.

Ve stejném období se hojně vyráběly také ozdoby z krepového papíru a vaty. Mezi nejoblíbenější vatové ozdoby patřily trojrozměrné figurky vypadající jako maličké loutky (8-10 cm), které často představovaly lidská řemesla (kominík, květinářka, tanečnice,…). K ručkám figurek se přilepovaly pro větší autentičnost detailní prvky z raženého, barevného nebo zlaceného papíru. Tyto ozdoby byly určeny dětem na hraní, a proto se zavěšovaly na spodní větvičky stromku. Právě vedlejší funkce hračky byla nejčastěji příčinou jejich opotřebení až zničení. Vatové figurální ozdoby jsou velmi ceněné jak v muzeích, tak u sběratelů. Vánoční ozdoby plechové a cínové lze zařadit mezi první komerčně vyráběné. V Německu se tento druh ozdob vyráběl již od poloviny 19. století ve specializovaných hračkářských dílnách zejména v okolí Norimberku. Pro větší třpyt byly tvary hvězd, zvířat, krápníků a andělů fasetovány, lazurovány nebo potištěny.

Ovšem nejnádhernějším a také nejrozšířenějším materiálem pro výrobu vánočních ozdob se stalo sklo. Historie výroby skleněných vánočních ozdob také není tak vzdálená, lze ji datovat do posledních 150 let. Z původně vedlejšího produktu vzniklého při výrobě bižuterie v domácích dílnách se stal v průběhu první poloviny 20. století zajímavý obchodní artikl, jehož výroba se rozšířila zejména z Německa do českých zemí.

Andělé vždy zaujímaly čestné místo, obvykle na vrcholu stromečku. „Pověst hovoří o zlatníkovi z Norimberku, kterému zemřela jeho jediná dcera. Celá rodina a především její matka tím byla velmi zarmoucena. Zlatník přemýšlel, jak její zármutek zmírnit. Ze včelího vosku vyrobil anděla s pravými blond vlasy, s pozlacenými křídly z pravého peří, s růžovými, zlatem zdobenými šaty a s tváří své půvabné zemřelé dcery. Anděla umístil na vánoční stromek. Když o Štědrém večeru žena přistoupila ke stromečku, spatřila tvář své dcery, začala se modlit a uvěřila, že se její dcera dostala do nebe mezi anděly. Od těch dob jsou andělé v Německu, ale i v mnoha dalších zemích nedílnou součástí vánočního stromku. Také na našich stromečcích zdomácněli.“

Vánoční kolekce neodmyslitelně patří k českým Vánocům. A jedná se skutečně o ryze českou specialitu a český vynález. Bonbony nebo duté figurky se zavěšením na stromeček se datují do roku 1892, kdy majitel továrny Velim Adolf Glaser vyrobil první kolekci. Kolekce se úspěšně vyvážely i do zahraničí, zejména do Francie a USA. V roce 1909 se vánočním čokoládovým figurkám říkalo »závěsky na stromek«. Vyráběly se v široké nabídce od jedno nebo dvouvrstvých v cenách okolo deseti korun až po luxusní pětivrstvé v ceně okolo stovky. Dobrý úřednický plat byl tehdy tisíc až patnáct set korun měsíčně. Balení bylo ale jiné. Krabice se nepotiskovaly, používaly pouze kartonové. Každá kolekce se ručně balila do originálního balicího papíru, který se na každý rok dělal jiný.

I umělý stromek má ale v kultuře své místo a jeho vznik reagoval na konkrétní potřebu. Již kolem roku 1870 byly snahy vyhovět kritice, že se kvůli vánočním stromkům devastují lesy. Začaly se proto vyrábět umělé stromečky, na kterých jehličnaté větve byly napodobeny pomocí peří.

Zdroj: Zpravodaj prachatického muzea, Vánoční báseň Jana Bartáčka: Vánoční krabice, FROLEC, Václav a kolektiv. Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1989.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

(Z cyklu Stará Šumava)