STARÁ ŠUMAVA: Zapomenutý svatý Ambrož a jeho tradice
O Adventu se objevovaly tajemné postavy, které mají svůj původ ještě v předkřesťanském období a které dokázaly tichou a zádumčivou adventní náladu pořádně rozvířit. Byly to dodnes známé lucky nebo trojice Mikuláše, anděla a čerta, ale i barborky, Ambrož nebo děsivá peruchta. Každá z těchto postav se objevovala v určitý den, tedy spíš v předvečer svátku příslušného světce, a navštěvovala jednotlivá stavení při tradičních obchůzkách.
Legenda o milánském biskupovi Ambrožovi dokazuje, jaký význam měly včely a med pro staré křesťany. Když byl sv. Ambrož ještě malý chlapec, usedl mu jednou na obličej včelí roj. Včelky mu vlétly do úst a krmily chlapce medem. To bylo považováno za boží znamení a předpověď slavné budoucnosti. Na základě této legendy je světec zobrazován s pleteným včelím úlem. Také používání voskových svíček při bohoslužbách svědčí o významu včel v křesťanské víře.
Bylo zvykem, že Ambrož honil děti kolem kostela. Jeden muž se vždy přestrojil za sv. Ambrože. Vzal si dlouhou bílou košili a na hlavu si posadil černou špičatou čepici se závojem přes obličej. Do jedné ruky si vzal proutěné koště polepené papírem s dlouhou násadou. V druhé měl uzlík s cukrovinkami. Když nastal soumrak, děti se sešly u kostela a jakmile se objevil, začaly na něj pokřikovat. Ambrož jim hrozil výpraskem, začal je hned honit a občas jakoby ztratil nějakou sladkost jako lákadlo na děti. Jakmile se některé dítě sehnulo, aby sebralo cukroví ze země, muselo být velmi ostražité. Ambrož čekal chvíli, kdy touha po sladkém převýšila ostražitost dítěte. Rychle se k němu přiblížil, a pokud nebyly děti dost rychlé, připletly se koštěti do cesty.
Původ a význam tohoto neobyčejného zvyku je zasunut v minulých časech a těžko bude dnes objasněn. Tehdejší současníci ho znali, ale nepovažovali za nutné zaznamenat jej pro budoucí generace. Časem upadl v zapomnění a popsán byl jen jeho průběh a taktéž i bez vysvětlení Ambrožova zvláštního převleku.
Včelaření je obor lidské činnosti, který svým působením nenarušuje a nezhoršuje životní prostředí. U nás má dávnou a bohatou tradici. Jeho kořeny sahají hluboko do prehistorie. O včelaření bylo na těchto stránkách již mnoho napsáno. Dnes si povíme něco o svatém Ambrožovi, kterého si již v dávných dobách včelaři vybrali pro jeho píli a obratnost za svého patrona. Co tedy víme o tomto světci? Kdo to byl? Jeden ze čtyř velikých učitelů církevních, narodil se v roce 339 v německém Trevíru.
Podle staré legendy se prý na něj, když jako dítě spal, snesl roj včel a do otevřených úst mu nanesl med, což symbolicky vyjadřovalo jeho píli, výmluvnost a sladkost řeči. To bylo považováno za boží znamení a příslib slavné budoucnosti. Kult svatého Ambrože se rozšířil ve středověku za Karla IV. Včelaři jej přijali za ochránce svých úlů a stal se jejich patronem. Zejména lidovými umělci byl znázorňován s košnicí (včelím úlkem). Z Ambrožova života je známo, že vystudoval právo v Římě. Byl tak obratný, že se stal přísedícím u soudu v Miláně. V roce 370 byl císařem Valentiniánem I. jmenován konzulárem, místodržitelem Insubrie, Emílie a Ligurie se sídlem v Miláně. Získal si lásku svých poddaných. Byl vyhlášený svou moudrostí a laskavostí. Záhy se přiklonil ke křesťanství a v roce 374 se stal milánským biskupem. Císař Valentinián I. potvrdil jeho volbu, načež Ambrož přijal 7. prosince biskupské svěcení. Stal se vzorem křesťanského biskupa. Všechen majetek rozdal chudým, otcovsky se o ně staral a bránil je proti bezpráví. Zemřel ve velké úctě a vážnosti 4. dubna 397. 7. prosinec je tak dnem svatého Ambrože, patrona včelařů.
Zdroj: SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. VODIČKA, T. Svatý Ambrož. In: O pannách… Olomouc: Krystal, 1948,
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora