STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Šumavské lokálky
První kolejová dráha na evropské pevnině, koněspřežka mezi Budějovicemi a Lincem, vedla jak známo přes Kerschbaumské sedlo na jižní Šumavě. Roku 1829 byla zahájena plná nákladní přeprava a 1855 převzaly provoz parní lokomotivy. Ačkoli se v rakousko-uherské monarchii, jako ostatně všude v Evropě, pohlíželo zprvu na nový druh dopravy s nedůvěrou, ba mnohdy s nezakrytým odporem, prosadila se ve druhé půli “století železnice” výstavba železničních tratí v netušeném rozsahu.
Poté, co byly v osmdesátých letech devatenáctého století dokončeny a uvedeny do provozu hlavní tratě rakousko-uherské monarchie, došlo na úvahy o spojích vedlejších, které by dalším větvením velkých linií zapojily i venkov do dopravního ruchu. V letech 1866-1872 dokončená trať císaře Františka Josefa z Vídně do Chebu (Eger), vedoucí téměř rovnoběžně se šumavskými hřebeny, nabízela přímo uskutečnění podobného záměru a zákon o místních drahách, přijatý v letech 1880-1887, ulehčil výstavbu a financování “tratí nižšího řádu” spoluprací státu, zemských a územních orgánů (okresů a obcí) i zainteresovaných subjektů.
Z iniciativy soukromých podnikatelů byly na Šumavě zakládány komise mající za cíl dohled nad stavbou jednotlivých traťových úseků. Komise tvořili zástupci okresů, obcí, majitelé velkostatků, průmyslníci i další zájemci. Emisí a prodejem kmenových akcií, jakož i dotacemi ze strany státu, země české a dalších interesentů bylo zajištěno financování rozsáhlé stavební činnosti. Nakonec byly všechny takto zřízené či zamýšlené traťové úseky seskupeny do instituce “Vereinigte Böhmerwaldlokalbahnen” (Spojené šumavské místní dráhy) se sídlem ve Vídni.
Roku 1892 byla zbudována trať Budějovice (Budweis)-Krumlov (Krumau)-Želnava (Salnau, při čemž někdejší Želnava-nádraží /Salnau-Bahnhof/ je dnešní Nová Pec /Neuofen/), 1893 následovaly tratě Vodňany (Wodnian)-Prachatice (Prachatitz) a Strakonice (Strakonitz)-Vimperk (Winterberg), 1899 Prachatice-Volary (Wallern) a Vimperk-Volary, 1910 Volary-Černý Kříž (Schwarzes Kreuz)-Želnava a konečně prodloužení tratě z Černého Kříže až do Haidmühle v Bavorsku, z jehož strany došlo téhož roku k dokončení přípojky Waldkirchen-Haidmühle na už v roce 1892 dohotovenou trať Bavorských státních drah Pasov (Passau)-Waldkirchen-Freyung. Tím byla dokončena i základní síť Spojených šumavských místních drah, jak trvala až do roku 1945.
Všechna železniční zařízení byla majetkem Spojených šumavských místních drah, provoz na nich zajišťovaly pak rakouské, později československé státní dráhy. Všechny šumavské tratě byly zbudovány s tzv. normálním rozchodem (Normalspur), tj. 1435 mm. Spoje šumavských místních drah následovaly převážně svým průběhem údolí vodních toků, jenom “český Semmering” vedl lesy masívu Boubína (Kubany) a dosahoval po mnoha zátočinách stanice Kubova Huť (Kubohütten) na kótě 993 metrů nadmořské výšky. Toto nejvýše položené nádraží v Čechách leží ještě o přibližně 8 metrů nad úrovní vrcholného bodu světoznámé dráhy v Semmeringu (první horské železnice v Evropě vůbec, zbudovaná v letech 1848-1854).
“Český Semmering” se vine od nádraží ve Vimperku (696 metrů nad mořem) v úseku 23 kilometrů ke svému vrcholnému bodu Kubova Huť, spadá širokým obloukem do údolí Teplé Vltavy (Warme Moldau) a dosahuje konečně Volar (758 metrů nad mořem) po celkové délce tratě přes 38 kilometrů z výchozí stanice Vimperk. Podle jízdního řádu z prvních let provozu obnášel čas přepravy osob, určený pro těchto 38 kilometrů 2 hodiny a 18 minut, k čemuž dnes potřebuje osobní vlak rakouské Westbahn necelou hodinu (České dráhy na trati Vimperk-Volary v roce 2005 1 hodinu 11 minut).
Zdroj: F. Pimmer-H. Harwalik (ed.), Winterberg im Böhmerwald (1995), s. 145-146. Překlady a české texty Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora