Z ARCHIVŮ A KRONIK: Podzimní rovnodennost

Jsou pusty moje komnaty, kde těžké vůně táhly,
a v zádumčivém orchestru ztich akord vítězný,
stesk padá v celý zámek můj, stesk dusivý a táhlý,
pro umučené naděje, pro odchod Princezny.

Oh, kde ty písně vášnivé, jež zmíraly v noc kdysi!
Můj Bože, je mi líto tak těch tónů doznělých! –
Nad vysílenou krajinou mrak olověný visí
a zvolna, zvolna do zahrad se snáší vlhký sníh..

V koloběhu života představuje čas podzimní rovnodennosti stáří a s ním i přicházející moudrost, spravedlnost, nadhled. Děkujeme za úrodu, za bohatý a pestrý život a obracíme se dovnitř do svého nitra, do duše. Všude kolem vrcholí čas hojnosti, sladké ovoce padá ze stromů, sklízí se poslední zelenina, ale je jasné, že se blíží konec. Světlo mění barvu, západy Slunce jsou velice působivé, stromy se barví do červena a žluta. Denní teplo rychle ustupuje nočnímu chladu.

Podzimní rovnodennost je vstupní branou k nadcházejícímu dalšímu období – Zimě. Léto je za námi a nová fáze začíná. Je to čas, kdybychom měli sdílet s ostatními vše, co jsme získali a dokončili v období od jara do léta a zároveň kdybychom již do svého vědomí měli nechat vstoupit záměr své duše pro blížící se zimní období. Síla Slunce rychle slábne. Ode dneška budou všechny další dny nápadně kratší a chladnější. Přišel čas dozrávání plodů a sklizně. Přichází jedna z tichých proměn přírody ve svých pravidelných cyklech.

Na pavučinách se promenádují mladí pavoučci, vznášejí se nad krajinou na stříbrných nitkách. Říkáme jim babí léto, pozorujeme je, meditujeme s nimi, prociťujeme se celým svým tělem do jejich lehkosti. Přináší nám poznání, že není moudré propadnout do pavučin smutku, nočním můrám a beznaději. V prostoru bez času panuje neměnný řád, jenž nás svou pravidelností nepřestává po tisíciletí fascinovat.

Rok se pomalu začíná blížit ke svému konci, tomu kalendářnímu sice ještě tři měsíce zbývají, ale ten zemědělský to má již spočítané, a právě on byl pro lidi kdysi nejdůležitější. Už je jasné, jakou úrodu letošní rok přinesl, můžeme vyhodnotit své úspěchy i neúspěchy, těšit se z toho, co se povedlo, a poučit se ze svých chyb. A všechno to opět nejen na hmotné úrovni, ale i na té vnitřní, duchovní a symbolické! Vždyť po rušných jarních a letních dnech je právě teď čas podívat se a s odstupem času vyhodnotit, jaké zážitky a zkušenosti nám vlastně přinesly!

Zdroj: Roman Hašek, Pohádky zelených očí a verše o stesku i výsměchu, 1904