STARÁ ŠUMAVA: Tabak-Peter, legenda šumavských podloudníků
Už od nepaměti byly české lesy útočištěm pytláků, lapků a pašeráků všeho druhu. Také proto jistě umístil právě do nich Schiller děj svých slavných Loupežníků, hry, která jako by jen završila řadu pověstí i skutečných příběhů o jejich nezapomenutelných činech.
I mezi těmi, kdo jimi prosluli, bylo však jistou vzácností, když se stali legendou už za svého života, když vlastně žili uprostřed mýtu o vlastním působení, jako tomu bylo právě v případě Tabákového Petra. S jeho skonem jako by odešel a zmizel kus neodmyslitelné romantiky šumavských lesů a neměl se už nikdy navrátit (autor příspěvku jistě netušil, co se bude dít zrovna v těchto končinách v půli dvacátého století před a po spuštění tzv. “železné opony” – pozn. překl.).
Jeho skutečné jméno vlastně nikdo neznal. Nikdo mu jinak neřekl než právě Tabak-Peter, při čemž Petr bylo zřejmě opravdu jeho křestní jméno a Šumavanům byl znám hlavně jako dodavatel jemného šňupavého tabáku, pašovaného z Bavor pod jménem “Brasil” a zdejšími lidmi v té době velice žádaného.
Byl prý spíše malé postavy, silný však a podsaditý. Jeho ostře řezaný, temně snědý obličej byl rámován hustým bílým plnovousem. Měl pronikavé hnědé oči, stíněné mohutným obrvím. Přes čelo a dál přes celé temeno lebky se mu táhla půlkruhovitým obloukem veliká jizva. Vládl neobyčejnou tělesnou silou, byl i nezvykle duchapřítomný a odvážný, dítěti by přitom nezkřivil vlásku na hlavě. Lihovin spotřeboval veliké množství, aniž by se zdálo, že na něho snad mají nějaký vliv. Co vydělal svým nekalým řemeslem, dokázal prohrát v kartách během několika okamžiků.
Jeho vášní byly rovnou měrou ženy a karty, zejména pak známá hra zvaná “jednadvacet”. Často se stalo, že v ní prohrál doslova celé jmění, tři sta až čtyři sta, jednou prý dokonce i sedm set zlatých. K vyrovnání dlužné částky – pokud už se peněz nedostávalo – stáhl z nohou své nové boty, odešel jen tak v dřevácích a za osm dní se objevil ve stejné hospodě nanovo a s naditou peněženkou.
Jeho nejčastějším působištěm bylo údolí řeky Otavy až k Sušici. Financové ho už znali a báli se ho. Nosil při sobě neustále těžkou pistoli, pašované zboží však jen pořídku a když tak přece jen učinil, vždycky to bylo po malých množstvích. Přesto byl jako málokdo jiný podloudník ve velkém. Měl své povozníky a přenašeče, kteří jeho zboží dostali na určené místo děj se co děj. On byl jen vpředu, aby vyčíhal tu vhodnou příležitost. Jeho protřelost, drzost a záludnost byly skutečně neuvěřitelné. Daly by se napsat celé knihy o tom, jakých kousků se dopustil. Sám byl na slovo skoupý a dal se přimět k vyprávění jen potom, co sotva unikl finanční stráži a samým furiantstvím se rozpovídal v nejbližší hospodě o tom, jak mu štěstí zase přálo.
Velký ohlas mělo zdánlivě smrtelné zranění, které utrpěl roku 1888 v Dlouhé Vsi (Langendorf). Časně ráno ho tam našli ležet v bezvědomí při cestě, s proraženou lebkou a s viditelně obnaženou krajinou mozkovou. Všichni ho měli za mrtvého, včetně pisatele těchto řádek. K poledni se dostavila soudní komise ze Sušice, která konstatovala, že ten člověk dosud žije. Za šest týdnů byl zase na nohou a jen už zmíněná dlouhá jizva na hlavě svědčila o strašlivém poranění. Soudní šetření skončilo bezvýsledně. Brzy nato se ten více než padesátiletý muž vydal do Vídně a když tam neuspěl při hledání obživy, rozhodl se hledat štěstí v Americe. Odtud si pak dopřál toho vyražení a napsal dlouhý dopis rakouským úřadům, ve kterém jim sdělil jména všech jemu známých pašeráků, označil cesty, které tito užívali, jakož i jejich útočiště a skrýše. Následkem jeho udání, která se všechna ukázala být pravdivá, bylo zadrženo a usvědčeno mnoho hledaných zločinců.
Nedlouho potom se Tabak-Peter zapletl vinou nějaké ženy v Americe znovu do nekalých obchodů. Aby nebyl dopaden, vrátil se dobrovolně nazpátek domů a pokračoval brzy ve své dřívější působnosti. Nebojácně vzdoroval úřadům i pomstě těch, které jim před časem udal. Poblíž Rejštejna (Unterreichenstein) je na řece Otavě malý ostrov s nepatrnou chatkou. Tam ten smělec nyní zakotvil. Nedokázal ovšem už přivést kdysi tak kvetoucí živnost k někdejšímu lesku. “Brasil” pohoršil co do kvality, milovníků šňupání ubývalo a ani bavorská cigára, onehdy tak ceněná a hledaná, nenacházela už zákazníka jako dřív. Měla sice lákavý vnější vzhled, ale vnitřek nestál za mnoho a tak všem pověstný a všemi obávaný muž vedl strastné živobytí, než vyčerpán skonal na srdeční mrtvici někde na nehostinné silnici.
Byl to génius svého druhu, pozůstatek časů dávno minulých. Kdyby si měl někdo zasloužit titul krále pašeráků a podloudníků, byl by to právě on, Tabak-Peter.
Zdroj: Böhmerwäldler Jahrbuch 1997, s. 60-62 Matthäus Danner, autor překladů a českých textů Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora