STARÁ ŠUMAVA: Zaniklé řemeslo mlatec

Mlatci, řemeslo už dávno zaniklé a přicházeli po žních, až bylo obilí vyschlé. S mlácením obilí počalo se hned po žních. Stávalo se však, že i ve žních se muselo mlátit něco obili na spěch, když docházel chléb a pro dobytek nebyla sláma ke krmení. Jindy se stávalo, že na mlátě ležely vedle sebe dvoje obilné pohrabiny, neboť se na vrstev již nevešly; a aby se mohl třetí druh obilí do stodoly svážet, musely být pohrabiny z mlatu odklizeny.

Lze si představit, za letních parných dnů co to znamenalo mlátit cepem a k tomu pohrabiny; jaká to byla nevábivá práce! A nebylo pomoci! Napřed snopy jsou svázané, potom se obilí rozložilo do věnce a cepy začaly vyťukávat rytmus. Mlatci dostávají po vymlácení jak v panských dvořích, tak u menších hospodářů desátou neb dvanáctou měřici z vymláceného obilí. Kde se penězi platí, dostávají 12—15 grošů na den beze stravy a pracovati musejí od sedmé ráno do poledne a od 2 hodin do tmy…..

„Raz dva tři, raz dva tři … “

„Každý z mlatců pohyboval cepem krouživým pohybem. Cep se přitom musel ve vzduchu otočit, aby nedošlo k zasukování jeho koženého úvazu. V chyceném rytmu se neustále bušilo do klasů. Tím se zrno postupně uvolňovalo z klasů a propadlo na hliněnou podlahu mlatu. Po klasech se muselo mlátit jemně a s citem, aby se zrno prudkými údery nerozdrtilo. Rozdrcení také zabránil hliněný povrch mlatu. Po domlácení se sláma odhrnula a zrno se smetlo. Poté se zrno i s plevami nasypalo do fukaru, kde se za pomocí proudícího vzduchu zrno pročistilo. Plevy pak padaly jednou výsypkou a těžší hlína druhou. Výměnou sít s různou velikostí ok se zrno dalo rozdělit i do několika tříd podle velikosti a kvality. Mlátit cepem nebyla vůbec žádná hračka. Tato na pohled jednoduchá práce se musela umět. Zvláštní způsob výmlatu se věnoval žitu. To se muselo mlátit cepy tak, aby se nepomačkala stébla, poněvadž se z nich vyráběla povřísla.

K výmlatu používáme v našem hospodářství dva dřevěné cepy. Jeden větší chlapský a druhý menší, babský. Čím míň je mlatců, tím je tempo výmlatu svižnější a také rychlejší. Nejlépe se mlátí ve třech mlatcích. Při mlácení si říkáme nahlas, nebo v duchu toto pořekadlo“:

„Raz – dva – tři, raz – dva – tři … “

nebo jiné pořekadlo:

„Jed – na – dvě, Hon – za – jde“.

„Bohatí hospodáři si mlatce najímali za peníze. Pak se mohlo mlátívat i v osmi mlatcích a přitom se říká jiné pořekadlo znějící takto“:

„Čert – na – pat – ře, shoď – ho – brat – ře“

Podobných říkanek je na více způsobů. Liší se vesnice od vesnice. Platilo-li u řemesel přísloví »učedník – mučedníka, platilo toto dvojnásob u učedníka-mlatce. Neudržováním rytmického taktu srážel se úder cepů všech ostatních mlatců. Těžko nesli vyškolení mlatci každé zakulhání učedníka »klasáka«, – vždyť to lidé v sousedství slyší a při příležitosti se jim budou smát! A přece ten učedník-klasák byl tehdy obyčejně 121etý chlapec neb děvče. Když vzal některý nezkušený mlatec cep do ruky u cepu nahoře, pouze za cepovku, hned přitočil se nenápadně druhý mlatec a rukou stiskl cep k cepovce tak, že postižený bolestí vykřikl, protože měl prsty skřípnuté.

Násadě cepů se říká cepiště. To je na konci osazeno kováním zakončeným okem. Jím je provlečen očepek, který spojuje cepiště s bijákem. Očepek je z vepřovice a koženými řemínky, takzvaným ouvazem, je otočně propojen s bijákem. Biják je vyroben z tvrdého dřeva. Obilí se mlátilo po celou zimu. Rovná sláma z žita se používala do strožoků-slamníků, na spaní, dobře nás hřála. Ještě se vrátíme k mlácení. Obilí se ještě muselo pročistit, aby se mohlo semlít na krupici-dnešní grahamová mouka a upéci chleba.

Ve stodole se prosévalo přes velké síto. Na sítu zůstaly ograbky. Byly to zbytky klasů, stébel a trávy. Na humno propadlo obilí, které se právě mlátilo a nejrůznější tvary semen. To všechno, co zůstalo na humně, se přimetlo k okrajům humna a mlátil se stejný druh obilí, kolik hospodář potřeboval. Ograbky se dávaly zvlášť, připařily se horkou vodou a po vychlazení se jimi krmil dobytek. Obilí z humna se dále čistilo v burdaku. Byla to taková kukaň, kde se vyměňovala čtyři síta s různými oky. Po čtvrtém protočení se vysypalo obilí s kulatými semeny koukolu a chrpy. Maminka říká: „Takové plugastvo zaplevelilo celé pole.“ My jsme jako malé děti museli tento plevel s kulatými semeny vytrhávat již na poli, aby nedozrálo.

Obilí se ještě muselo dál čistit ve vykulovači, to se prosypávalo i několikrát. Poslední čištění obilí od semen kuliček koukolu byl, že se čistilo ručně na stole. To si představte, kolikrát obilí prošlo rukama, aby se mohlo vysít na dvouhektarové pole. Brzy přišly mlátičky. Nejdříve to byly obyčejné a pak čističky. Také u větších usedlostí začali zřizovat tzv. geply, aby se částečně usnadnilo mlácení pomocí cepů. Z mlátiček šla sláma zmačkaná, čili mrva, ta se nehodila na povřísla a do slamníků – strožoků, která se na podzim, jednou v roce, měnila. Také rovná, čistá, žitná sláma se prodávala cizím lidem a vojákům do kasáren na vycpávání slamníků. Ještě dlouho se mlátilo cepy. Později se staly dalšími pomocníky geply, krávy a mlátičky. Kravám se daly chomouty, čili postroje. Zapojily se u stodoly do geplu pomocí tažení po kruhu se roztáčela ozubená kola geplu a pomocí něho i mlátička ve stodole.

Děkuji Ti Bože, žes požehnal moudrým lidem, aby vymysleli zařízení, která jim usnadnila práci. Ty se člověka nikdy nevzdáš, protože ho miluješ, na rozdíl od lidí, kteří se Tě bezdůvodně vzdávají a opouštějí Ježíše Krista jako zachránce. Tím se připravují o život v Boží blízkosti. Teprve až se podruhé, ve slávě vrátí, aby nás soudil, poznají, kdo je Ježíš Kristus, na vlastní oči ho uvidí a pokleknou.

Zdroj: Nedělní listy noviny, které se nečtou jen v neděli Hošková

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora