STARÁ ŠUMAVA: Opuštěné Výhledy (Schrollenhaid)
Na Šumavě jsou i místa, kam turisté nechodí. Zastrčený, turisty opomíjený kousek Šumavy u Horské Kvildy, kterým neprochází turistická značka a neprojíždějí cyklisté. Zalesněný horský hřeben, který se širokým obloukem táhne od Zhůří přes Zlatou Studni na jih k Černé hoře (Schwarzberg), jakož i řetěz tvořený vrcholy Tetřeva (Hanifberg), Lapky (Diebstein) a Sokola (Antiglberg) vyznačují odedávna známou krajinu šumavských “Kvild”.
Tato divoce romantická náhorní planina průměrné nadmořské výšky 1050 metrů byla až do přelomu devatenáctého a dvacátého století koutem takřka neporušeným, a to i proto, že náležela už dávných dobách českému panovnickému domu. Zatímco jižní část lesní oblasti už v roce 1318 patřila strakonickému klášteru johanitů, připadla severní část “Kvild” roku 1345 darem krále Jana Lucemburského svobodnému zlatohornímu městu Kašperské Hory.
Osada Schrollenhaid ležela na rozlehlém území tzv. vnitřních Kvild, Innergefild, které byly spravovány z hradu Kašperku, od 16. století městem Kašperské Hory. Roku 1849 vznikla obec Ziegenruck (Cimruky, Kozí Hřbety), do které byla začleněna Horská Kvilda i její osady včetně Schrollenhaid. Dokladem úsilí, se kterým zdejší obyvatelé získávali obživu, zůstávají dodnes kamenné snosy. Mezi drobnými políčky byly rozesety i zdejší chalupy. Největším domem byla lesovna čp. 56, která bývala v majetku města Kašperské Hory.
Po skončení druhé světové války se vše změnilo: zdejší Němci byli vyhnáni, jejich políčka zarostla trávou a změnila se na louky a pastviny. Západní okraj dokonce pohltil les, jinde se usadily náletové dřeviny, některá místa jsou dnes podmáčená nebo se mění v rašelinné louky. Místo, které opustil člověk, se stalo domovem pro vzácné druhy rostlin a také krásnou krajinou.
Ač se nedochovala pravděpodobně žádné dobová fotka Schrollenhaidu, je zmiňována mnohokráte v díle Karla Klostermanna. Vybrali jsme však úryvek z povídky Divoké včely, kde je připomínáno Povydří a jeho okolí původními názvy ještě v podobě před velkou vichřicí v roce 1870: “V mém mládí, když jsem docházel o prázdninách nahoru do Schlösselwaldu ku své tetě, sestře mého otce, prosté selce, dobrotivé, celé zmořené tuhou prací, matce šesti synů a šesti dcer, bylo jinak na Šumavě než dnes. Kusy pralesa všude, prales na svazích mezi Horním a Dolním Schlösselwaldem, prales k Schätzenwaldskému podílu, prales za Rehberskou vsí, Hauswaldská kaple v samém pralese, jehož vysoké jedle, kostrbaté smrky a ohromné buky pokrývaly celý rozsáhlý svah Jezerního hřbetu nad Grünbergem i svahy Polední hory nad Stubenbachem; dále svahy Seckerbergu nad Křemelnou řekou, mezi touto a Grosshaidem. Pralesem aspoň z části, byly ještě pokryty strmé srázy od Schlösselwaldu k Vydře, a jeden jediný mohutný prales se rozkládal na protějším pravém břehu řeky, kudy nyní silnička k Antiglu, širé hvozdy to, náležející královskému městu Kašperským Horám, stoupající až nahoru do vysokých plání Haidelských, Innergefildských a Schrollenhaidských.”
Schrollenhaidské okolí zaujalo i Josefa Váchala, českého grafika, řezbáře a spisovatele. Pojednal o něm v knize Šumava umírající a romantická, kde byste našli barevný dřevoryt nazvaný Vývraty ve Schrollenhaidě.
A ještě místní pověst: Při cestě u Výhledů stojí dosud starý buk. Je již celý vykotlaný, avšak pamatuje hrozný příběh. Jednoho dřevaře zde překvapila Divoká honba. Padl rychle do vyjeté koleje a honba se nad ním přehnala. Pomalu vstal a z fanfarónství zakřičel: ,,Huš, huš, hola hej!“ Tu z lesa vyšel cizí člověk a blížil se k němu. Dřevorubec se mu snažil uniknout, co kdyby to byl nějaký lapka. Tu se ozval cizinec: ,,Volal jsi na mou smečku, musíš dostat odměnu! A zezadu uhodil muže do hlavy koňskou kostí, takže padl mrtev k zemi. Divoký cizinec pak tělo roztrhal na kousky. Když se po té cestě vraceli zpátky další dřevaři, uviděli to hrozné neštěstí. Vbrzku tam na starý buk pověsili k ochraně kolemjdoucích obrázek Panny Marie.
Zdroj: Geocaching MK, Pověsti a legendy z jižních Čech
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora