STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: O letnicových královničkách
Průvody mladých dívek, králek neboli královniček, patřily ke starobylým letnicovým obyčejům, hrám a slavnostem, jejichž kořeny sahají až do dob pohanských. Jsou spojeny se zpěvy, tanci a obřady, které vzývají slunce. Obchůzka královniček je dívčí obřadní obyčej konající se na rozhraní jara a léta. Patří do trojice jarních zvyků spojených se zemědělským rokem. Uzavírá cyklus obchůzek a průvodů dětí vrcholící Letnicemi.
Naši předkové prováděli celou řadu rituálů, kterými si chtěli naklonit přírodu. K nim přináleží i tato líbezná, něžná a poetická dívčí slavnost mající původ patrně v pohanských zvycích spojených s letním slunovratem. Slunce na obloze stoupá do nejvyšší polohy, dny se prodlužují. Různé kultury si tento cyklus vysvětlovaly jako přízeň bohů a odpovídajícím způsobem oslavovaly probuzené jaro, omládlou přírodu, dostatek vláhy, příchod rodícího se léta, tepla, lepších podmínek pro růst zemědělských plodin a dobré úrody. Po příchodu křesťanství slavení slunovratu zaniklo či přešlo ve velebení Ducha Svatého.
Během času se vlivem víry v Boha i magii utvářela řada oslav, svátků a obyčejů. Královničkám bylo určeno místo o Letnicích, jež jsou pohyblivým svátkem liturgického roku. Seslání Ducha svatého se slaví padesát dnů po Velikonocích a deset dnů po Nanebevstoupení Páně. Zatímco neděle měla ráz především církevní slavnosti, pondělí ovládly různé lidové obyčeje. Obchůzka královniček se v současnosti provádí přímo o svatodušní neděli. Dívky (dříve od 14 let) představovaly jednak krále a královnu (ve slavnostním kroji), které tančily pod baldachýnem utvořeným z tureckého nebo kašmírového šátku upevněným na čtyřech březových stromečcích. Při chůzi vesnicí šla pod baldachýnem královna oblečená jako nevěsta. „Král“ – dívka oblečená rovněž ve slavnostním kroji – kráčel v čele průvodu královniček s březovým nebo smrkovým májkem v ruce. Ostatní v bílých krojích oděné dívky tvořily královskou družinu.
Obdržené dary (žádosti o ně, tj. o “vejce, máslo, koblihy a špek” tu předchází veršíky o tom, jak královna a vědma ztratily čapky a kde je v okolí hledat, o krásné zahrádce Boží a Mariině, o dítěti, co královničky chtějí zavinout do hedvábného šátku a poslat svatému Janu ) byly bíle oděnými děvčaty – dcerkami čeledě a nádeníků – shromažďovány do košíků a nakonec z nich rozdány. Dospělá děvčata byla v noci ze svatodušní soboty na svatodušní neděli terčem všelijakých šelmovství. Pokud bylo v uplynulém roce některé z nich opuštěno svým milým, byla teď cesta k okýnku jeho komůrky vysypána vápnem, aby celý svět spatřil tu “vápennou pěšinku” a mohl se zhrzené vysmát.
Stoličku na dojení, která jinak přes noc stála přede dveřmi do stáje, musila mít děvčata o svatodušní noci z neděle na pondělek pod starostlivým dozorem, jinak by to domácí nářadí hodili místní chasníci do rybníka, odkud by je děvečky ráno na svatodušní pondělí musely teprve pracně lovit, než by se vydaly do stáje za prací. Také mnohý zapomenutý “cimrštok” (stolička, sedátko, podnožka, stupátko v místnosti) plaval ráno na svatodušní pondělí vesele po vodě. Říkalo se tomu, že se “královny koupou”. Když nějaký hospodář zapomněl odstavit vůz do stodoly, našel ho jistě o svatodušním pondělí ráno nahoře na hřebeni střechy.
O letnicích se “koupal král”. Říkalo se tak jízdě mladých pacholků od koní k rybníku, kde se “na brodu” plavívalo. V dřívějších dobách se nesměly děti volně koupat. O svatodušních svátcích ale musely nejprve jít do vody, aby jim sahala po kolena, pak se vodou třikrát postříkat; teprve teď se směly ponořit do ní úplně a dál už se v ní koupat podle libosti.
Zdroj: ZÍBRT Čeněk – Veselé chvíle v životě lidu českého – Králové a královničky
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora