STARÁ ŠUMAVA: O trdelníku
Budeme vídat na velikonočním trhu a když vidím prodávat staročeský trdelník, přemýšlím, kam vlastně patří. Vůbec se ale nejedná o staročeskou specialitu, její kořeny jsou totiž zcela jinde. V Machkově etymologickém slovníku se můžeme dočíst, že trdlo se používalo rovněž při pečení: “těsto se ovine kolem trdla a pak se peče,” píše etymolog a dodává, že pečivu tímto způsobem upečenému se říkalo trdlovec.
Sladká a dutá roura z kynutého těsta se původně zrodila v lůně rumunských Karpat, Transylvánii. Tyhle kremrole tady v kraji smutně proslulého hraběte Drákuly peče zdejší německá komunita už stovky let. O její vlastnictví se ovšem budou hádat i Maďaři, kteří jí říkají komínový dort. Transylvánie, která byla kdysi součástí Maďarska a nyní spadá pod Rumunsko, není pouze nesmírně krásná, divoká s romantickou přírodou, která byla proto dříve nazývána “kouzelnou zahradou”, ale je také historicky a kulturně nesmírně jedinečná.
Po staletí Rumuni (74,7%), Maďaři (19,6%), Sasové (0,7%), Arméni a Židé zde žili pohromadě v míru a jejich vlast v Karpatské pánvi, napůl cesty mezi Istanbulem a Vídní, navzájem se obohacovali svoji kulturou při zachování vlastní idendity. Bezesporu rafinovanost a noblesa maďarské kuchyně vychází právě odtud. Po rozdělení Maďarska na tři části, Transylvánie byla stále vzkvétajícím a nezávislým vévodstvím. Úspěšně manévrovala mezi Otomanskou říší a evropskými vládci, ale upírala se spíše směrem na východ, zatímco v ostatních částech maďarská populace trpěla pod jhem Turků a byla ždímána habsburskými výběrčími daní.
Kdysi se těsto na trdelník namotávalo na speciální dřevěný kolík opatřený klikou – ten se usadil na dvě trojnožky a klikou se průběžně otáčelo na otevřeném ohništi. Pro snadnější přípravu bylo ale později vyrobeno speciální kuchyňské náčiní – trdlo – a používá se dodnes. Pro nepravidelný, nemotorný pohyb trdla se označení začalo používat také pro neohrabené lidi, nemehla. Z nepravidelného pohybu trdla pak bylo odvozeno sloveso trdlovat – motat se, nemotorně tancovat. Legenda praví, že recept na tuto vyhlášenou pochoutku přinesl do městečka Skalica sedmihradský kuchař, který sloužil maďarskému generálovi, básníkovi a spisovateli Jószefu Gvadányimu.
Trdelníky se v Čechách pekly údajně už od 1. pol.19 stol. při různých slavnostních příležitostech. Nesměly chybět zejména na svatbách, křtinách a při církevních svátcích. Trdelník se nosíval jako dárek rodičkám v době šestinedělí a hojně se připravoval na sv. Jiří. V některých oblastech se věřilo, že v tento den (24.4.) vylézají ze země hadi a trdelníky symbolizovaly hady z těsta, pečené nad ohněm.
Podle údajů uvedených v národopisné knize “Luhačovské Zálesí” od Antonína Václavíka vydané v roce 1930 víme, že se pro pečení trdelníků rozdělával oheň pouze z bukového dřeva. Když pak zbylo hodně řeřavého popela, postavil se do něho dřevěný válec, ke stranám zúžený, zapravený do dvou cihel a s kličkou na otáčení na jednom konci. Když se válec přiměřeně zahřál, natáčelo se naň rozválené těsto, a to tak, že se poslední otočení muselo přilepiti na dřívější oviny. Na to se to neslo nad oheň. Při pečení se otáčelo a máčelo přiměřeně mlékem. Jakmile se poněkud zapeklo, sypalo se strouhaným perníkem, cukrem a při ustavičném otáčení se upeklo do zlatočervena. Pak je rychle ovinuli kožichem, aby se válec snadněji vytáhl a trdelník zůstal neporušený. Navrchu se potíral medem.
Za svůj národní symbol ale trdelník považují i Maďaři, kteří ho nazývají Kürtőskalács neboli komínový dort, Rakušané mu říkají Prügelkrapfen, což v překladu znamená kobliha na klacku, Němci pak Baumkuchen, obdobně se jmenuje i v Lucembursku (Baamkuch), kde je oblíbenou a tradiční pochoutkou na svatbách a slavnostech. Podobný zákusek pečený na otáčivém roštu mají i ve Švédsku. Jmenuje se Spettekaka neboli dort pečený na jehle a jeho původ mají Švédové rovněž ošetřený ochrannou známkou.
Ještě pověst.
Ve starých knihách se píše příběh o jakémsi moravském knížeti a jeho pobočníkovi, kteří upadli do tureckého zajetí. Tito muži si prý vysloužili svobodu tím, že pro mocného sultána upekli nad ohněm pomocí starého kopí lahodné pečivo posypané cukrem, skořicí a mandlemi. Sultán byl natolik okouzlen chutí této laskominy. Daroval jim svobodu a navíc je zasypal zlatem a dovolil jim návrat domů. O pravdivosti tohoto příběhu už můžeme jenom spekulovat, jisté ale je, že originální trdelník je lahodná pochoutka, kterou vyhledávají labužníci a znalci dobrého jídla.
Zdroj: Český labužník
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora